Dívka z Havraspáru

Příčná ulice

O šest let později:

,,Tak jo, kufr tady, taška támhle a hůlka? Ta zatracená hůlka! Rose neviděla si ji?" zrzavá čarodějka tázavě pohlédla na svou neteř, která se ještě rozvalovala na své posteli v jednom z pokojů Děravého kotle. 

,,Proč nepoužiješ přivolávací kouzlo?" řekla ospale Rosalie, která se právě probudila. ,,To bych moc ráda," sladce se na ni usmála, ,,ale k tomu je zapotřebí HŮLKA!" Havraspárka se okamžitě vymrštila do sedu, jelikož její teta poslední slova frustrovaně zakřikla, načež se z vedlejšího pokoje ozvalo pár sprostých slov. 

,,Aaa.... tady je!" zvolala najednou mírumilovně Lucy a popadla svou hůlku, která ležela pod jedním z Rosaliných modrých svetrů. Tak mírumilovně, že se Rosalie pozastavila nad její bleskurychlou změnou nálad. 

,,Promiň zlato, jsem nervózní z cesty a hlavně z toho, že tě tu nechávám samotnou," omluvně přistoupila k posteli své neteře a přisedla si k ní. ,,Já vím," Rosalie jí chytla za ruku a jemně ji stiskla, ,,ale není zbytečné se o mě bát? Však už zítra večer budu v Bradavicích."

,,Vím, vím," stisk ruky ji opětovala, ,,ale stejně bych tě nejraději doprovodila až na nástupiště. Přeci jenom si pořád ještě malá holčička."

Rosalie se ohnala, protože jí Lucy chtěla rozcuchat vlasy. ,,Já vím, ty žádná holčička už dávno nejsi,"  Lucy rychle odříkala slova, která měla Rosalie na jazyku, načež se hned zhrozila. Má zpoždění. 

,,U merlinových vousů, to je zas hodin. No tak já pádím. Na stole jsem ti nechala nějaký peníze na učebnice a tak, ale ještě dnes si zajdi ke Gringottovým a vyber si nějaké peníze do Bradavic," Lucy se zvedla z postele a cestou ke dveřím dávala své neteři, která ji následovala, instrukce.

,,Kdyby ti později chyběly, tak napiš a já pošlu sovu. Samozřejmě ti budu psát i normálně a hned jak dorazím do Itálie, tak jí pošlu. Jo a jestli mi pošle McGonagallová nějaký dopis, tak tě vlastnoručně uškrtím. Věř mi, byla bych tam v cuku letu!" výhružně pohlédla na mladou havraspárku. 

,,Vážně? Vždyť si za ta léta neobdržela ani jeden výhružný dopis!" Rosalie se nechápavěy podívala na svou tetu. ,,Já vím, já vím, ale všechno jednou poprvé. A navíc většinou ty nejslušnější jsou potom největší ďáblice. Jo a když jsme u toho, opovaž se mi poslat dopis se slovy ,Jsem těho.." nestihla dopovědět svá slova, jelikož jí Rosalie rychle vystrčila z pokoje. ,,Lucy!! Už běž.."

Lucy se se smíchem obrátila na svou zrudlou neteř, načež zvážněla. 

,,Ale teď vážně, mám tě moc ráda a nechci, aby se ti něco stalo. Už si toho zažila dost," přistoupila k Rosalie a pohladila ji po tváři. ,,Já vím a slibuju ti, že si na sebe dám pozor," povzbudivě se na ni usmála. Lucy k ní přistoupila ještě blíž a políbila ji na čela. Pak se slovy, aby pozdravovala holky, zmizela.

Lucy byla její jediná rodina, která jí zůstala. Matka a otec ji opustili, když byla malá, a tak se jí ujala sestra její matky, které bylo tehdy pouhých osmnáct let. To ona ji vychovala, to díky ní je z ní to, co je. Lucy ji dokázala zasvětit jak do světa kouzelníku, tak i do toho mudlovského, plného zvláštních věcí a skvělých knížek. Do svých jedenácti let s ní trávila všechny dny i noci, ale když nastoupila do Bradavic, Lucy si našla práci v Itálii. Od té doby se s ní vídala už jen o Vánocích a o prázdninách, které spolu vždy procestovaly, stejně jako letos. To ale nic nemění na tom, že jí pořád miluje a i když jí každý rok v srpnu opouští, vždy se zase vrátí zpět. Což je jedna z věcí, kterou její rodiče nikdy neudělali. 

Rosalie se vrátila do svého pokoje a jelikož se nechtěla dál zabývat svými rodiči, převlékla se, popadla svou hůlku a peníze a vydala se do Příčné ulice sehnat si nové knihy. 

...

V Příčné ulici panoval velmi velký rozruch, jelikož byl poslední den, kdy mohli studenti Bradavické školy dokoupit své pomůcky. Rosalie se usmívala na malé prvňáčky, kteří se svými rodiči pobíhali nadšeně po ulici. Ona sama tu byla před šesti lety poprvé se svou tetou. Pamatuje si jakoby to bylo včera, kdy jí Lucy držela za ruku a táhla k Ollivanderovi, kde jí Mary Ollivanderová prodala její první hůlku. 

Rosalie najednou posmutněla, jelikož to byl její poslední rok v Bradavicích. Dnes naposledy prochází touto ulicí jako studentka, a taky tak dneska naposledy vstoupí do Krucánků a kaňourů pro své knihy, kam má právě namířeno.

,,Rose!" zvolal někdo za ní s udýchaným hlasem. Rosalie se překvapivě otočila na svou nebelvírskou kamarádku. ,,Lily? Co ty tu u všech mrtvých děláš?" zatvářila se zmateně, načež ji zrzka padla kolem krku. 

Lily Lenka Potterová, jediná dcera Harry Pottera, který před lety porazil velmi obávaného černokněžníka Voldemorta. Rosalie o tom četla mnoho knížek a moc dobře věděla, že to bylo jedno z nejkrutějších období, které svět čarodějů zažil. Ale zpět k Lily. Lily je skvělou kopií své matky, ale povahově je kopií svého otce. Přesně to slýchává často od svých učitelů. Nebojácná, odvážná a nadaná ve famfrpálu. Ještě aby ne, když oba rodiče hráli za nebelvírskou kolej. 

,,Však znáš mamku s taťkou, mají spoustu práce, a tak řeší vše na poslední chvilku," zrzavá nebelvírka pokrčila rameny a hned nato hodila hlavou směrem k místu, kde stál zmiňovaný Harry Potter s Ginny Potterovou, kteří na ně zběsile mávali. Rosalie měla manžele Potterovi ráda, vždy k ní byli hrozně milí a vždy jí pomohli, když bylo třeba. A jako většina kouzelníků k nim Rosalie cítila jistý obdiv. 

,,Když jsem u té poslední chvilky... Co tu vlastně děláš ty? A Kde máš Lucy?" Lily se porozhlédla zvědavě kolem sebe. ,,No před chvílí odjela do Itálie, takže jsem tu sama," pousmála se trochu smutně Rosalie, jelikož svou tetu uvidí až za čtyři měsíce. Lily k ní přistoupila a znova ji z lítosti objala. Rosalie se ihned vzpamatovala, vždyť všichni studenti opouštějí na čtyři měsíce své rodiny. 

,,U nás máš dveře vždy otevřené, však to víš," Lily se od ní odtáhla s úsměvem na tváři. ,,Já vím, ale Lucy už mi zaplatila noc u Děravého kotle a musím si ještě zabalit a..." Rosalie svá slova nedořekla, jelikož jí někdo prudce strhl na zem. Než se vzpamatovala, zrzavá nebelvírka čapla jejího útočníka za kapuci a vytáhla ho na nohy, načež vytáhla na nohy zmatenou havraspárku, která se okamžitě chytla za hlavu. 

,,Jsi v pořádku?" Lily starostlivě pohlédla na Rosalie, která jí okamžitě přikývla, i když měla tepavou bolest v hlavě. Věděla, že by se jinak Lily po celý den nezbavila. 

Nebelvírka se najednou proměnila ve lvici a vycenila své zuby na kluka, který Rosalie stáhl k zemi. ,,Si normální?" zavrčela na něho. Rosalie také pohlédla na onoho kluka, přičemž okamžitě zrudla a bolest hlavy zmizela. Vysoká štíhlá postava, rozházené blond vlasy, průzračné modré oči, vystouplé lícní kosti a plné rty. Ten kluk jakoby vypadl z nějakého románu Jane Austenové. 

,,Já nemůžu za to, že se tu roztahujete po celé šířce ulice," pronesl záhadný kluk, který jim moc nevěnoval pozornost, jelikož sbíral ze země všechny své knížky, které při pádu rozházel po celé ulici. Rosalie překvapeně pozorovala jeho knihy, mezi kterými poznala i mudlovské výtisky, které s Lucy už několikrát četla. 

,,Promiň," pípl směrem k Rosalie, když dosbíral všechny své knihy. Věnoval jí dlouhý pohled do očí a nakonec zmizel. Za sebou nechal jen dvě zmatené dívky.