Dívka z Havraspáru

Šaty od Lucy

A tak ubíhaly dny a týdny a mezi primusi stále panovalo napětí. Raději se tedy vyhýbali a měli přesný rozvrh, kdo kdy mohl strávit v pracovně primusů, jelikož to bylo jediné místo, kde se mohli potkat. I ředitelka McGonagallová si všimla toho nepokoje, který mezi nimi panoval a vůbec se jí to nezamlouvalo. Ale nemohla jim nic říci, jelikož oba vykonávali svou práci.

Nejhorší na tom bylo, že primusové sami moc dobře nevěděli, proč spolu nemluví. Jen se chovali stejně jako ten druhý. Vesměs to byla přece hloupost, kvůli které se pohádali. A i když oba zapomněli, co bylo hlavním důvodem jejich hádky, nechtěli se vzdát jako první. Proto spolu nepromluvili už několik týdnů, jen pokud to nebylo nutné. 

Rosalie to tak vyhovovalo, dělala přesně to, co si o prázdninách naplánovala a žádný otravný kluk jí v tom nebránil. Jediné, co jí s tímto chlapcem spojovalo, byla komnata Auctoribus, kterou společně objevili. Mladá havraspárka strávila tolik dnů a nocí v knihovně, ale nenašla žádnou zmínku o tomto místě. 

A tak Rosalie zapomněla na tuto komnatu, stejně jako si přála zapomenout na blonďatého zmijozela. Bohužel to nebylo tak snadné jak očekávala, i přesto že ji dováděl k šílenství, stále ji zvláštním způsobem přitahoval. Nedokázala si to přiznat, ale jeho společnost jí chyběla. 

,,Dobré ranko, Rozinko," zamumlal Frank s plnou pusou vajíček, načež schytal malý pohlavek od své sestry. ,,Nejez jak prase."

Mladá havraspárka se nad touto scénou pousmála a sedla si naproti nim. Frank zmateně pohlédla na Rosalie a upustil svou vidličku. Alice také ohromeně odložila svou knihu a upřela svůj zvědavý pohled na blondýnku. Rosalie jejich překvapení pochopila, nenamáhala se totiž po Frankovi ani ohnat za jeho oslovení. Důvod byl ten, že na to prostě už neměla náladu. Hlavně ne po dnešní noci, kdy se vůbec neprospala, jelikož byl první listopadový pátek a to znamenalo jediné. Zkouška z lektvarů. 

,,U všech svatých! Neříkej, že si zase strávila celou noc v lektvarech.." zasténal Frank a odsunul svůj talíř stranou. Alice jen s úsměvem zavrtěla hlavou a Rosalie, celá rudá, přikývla. ,,Rosalie, ty si ten poslední člověk na této škole, který by se na to potřeboval učit," poznamenala Alice a s pošklebkem se ošila. 

,,Já vím, ale.." 

,,Ale nechci nic ponechat náhodě," dořekl její slova ironicky Frank a blonďatá havraspárka po něm střelila varovným pohledem. 

,,Krásné to ranko, že ano?" vedle Rosalie se najednou zjevila hnědovlasá zmijozelka. ,,BYLO to krásné ranko," vypustil ze sebe okamžitě Frank a věnoval Amy ironický úšklebek. Zmijozelka však jeho slova ignorovala a upřela svůj pohled na svou kamarádku. 

,,Pár lidí chce dneska oslavit zkoušky, takže si na dnešek nic nedomlouvej..." zvolala zvesela zmijozelka a lehce šťouchla do havraspárky. 

,,No já..." spustila Rosalie, ale Amy ji zastavila svou zdviženou rukou. ,,Nesnaž se mi namluvit, že už máš rande se svojí knihou," Amy se přehnaně zalekla a Frank neudržel svůj smích. Rosalie po něm opět vrhla varovný pohled, ale hned na to se zarazila, jelikož se nikdy nesmál vtipům, které tato zmijozelka vypustila ze svých úst. Opovrhoval jí. 

Ihned co si všiml jejího pohledu, vstal a vytratil se z místnosti. 

,,Ne... Chtěla jsem říct, že je to trochu ukvapené, nemyslíš? Přeci jenom nevíme, jak zkoušky dopadnou. Takže zatím není co slavit..." vysvětlila svá slova Rosalie. 

,,Ty toho naděláš. Nejde o výsledky, ale o to, že je to naše poslední zkouška z lektvarů v životě. To se přece musí oslavit ne?" pohodila zvídavým pohledem na Alice, která přihlížela jejich rozhovoru. Jenže Alice měla na párty stejný názor jak Rosalie, a tak nad tím Amy mávla rukou a stočila svůj pohled zpět na Rosalie. 

,,Dneska se z toho nevykroutíš. Navíc jsem se ptala Huntera a ten mi řekl, že dneska hlídku nemáš... si v pasti, Oliverová," pronesla s posměchem zmijozelka a utrhla si kuličku hroznového vína. Rosalie protočila očima, jelikož vyslovila jeho jméno a také proto, že se z téhle párty opravdu nevyvlíkne. 

,,Říkala si pár lidí?" ujišťovala se havraspárka a zmijozelka pobaveně přikývla. ,,A vy jste samozřejmě taky zvaní," pronesla směrem k hloučku havraspárů a na Alice. Nakonec věnovala Rosalie polibek na temeno hlavy a s pobrukováním odešla. 

...

Poté co Rosalie úspěšně složila zkoušky z lektvarů, se schylovalo k večeru a tudíž k té malé párty, jak říkala Amy. Havraspárka si tedy řekla, že by se měla opravdu překonat a jít. A navíc tam přeci bude jen pár studentů, takže to přetrpí. Možná po dnešní noci ji Amy přestane otravovat s nějakými večírky.

,,Připravená?"

Do havraspárčina pokoje nakoukla Lily a vzápětí se zhrozila. ,,Co je? Co se děje?" pronesla poplašeně Rosalie a podívala se na své oblečení. ,,Rose, tohle není žádná primusovská sešlost. Nemusíš mít na sobě školní uniformu," nesouhlasně zavrtěla hlavou a vkročila do pokoje. Na sobě měla červenou halenku, žlutou úplou sukni a rty zbarvené do rudé barvy. Jako vždy vypadala božsky.

,,Však je to jedno, stejně tam dlouho nepobudu," Rosalie nad svým outfitem mávla rukou, popadla svou kamarádku a vydala se ven z pokoje. Nebelvírka se okamžitě vzpamatovala a zatáhla ji zpátky do pokoje. ,,Tak to teda ne, mladá dámo," vydala se k šatníku, který patřil Rosalie. 

,,Nemyslím si, že tam něco najdeš," havraspárka hupsla na svou postel a unaveně pozorovala nebelvírku, která se přehrabovala v jejím šatníku. 

,,Bože, máš ty tu něco jiného než kravaty a košile?" zaúpěla Lily, zatímco měla hlavu strčenou v šatníku. ,,Bingo!" pronesla zvesela hned nato a došla k havraspárce s nízkou krabicí, kterou položila na postel. 

Rosalie tiše zaklela. Šaty, které se nacházely v této krabici, ji letos o prázdninách koupila Lucy. Procházely se spolu v italských uličkách, když narazily na butik, kde ve výloze Lucy spatřila  modré šaty z úzkým pasem. Okamžitě je musel Rosalie koupit, i když z nich Rosalie nebyla nadšená. Především z hlubokého výstřihu, který podle ní odhaloval až příliš. Lucy se však nenechala odbít a koupila jí je, aby si je prý mohla vzít na nějakou párty. Věděla, že k tomuto dni dojde. 

V havraspárské ložnici propukla hádka, ale nakonec z ní Rosalie stejně vyšla v šatech. S touhle nebelívrkou nemá cenu se hádat, a tak Rosalie opět prohrála a navlékla si šaty. Lily chtěla ještě přistoupit k dalším věcem, jako je výrazné líčení, ale to jí naštěstí Rosalie vymluvila. Jak řekla, pro dnešek zatím stačí šaty. 

A tak Lily a Rosalie, za neustálého popotahování šatů, vstoupily do zapadlé učebny dole ve sklepení, kde už sto let nikdo neučil. Tahle učebna sloužila především pro večírky a studentské párty. Byla perfektně umístěna, co nejdál od všech učitelů, ale stejně ji studenti opatřili utišujícím kouzlem, aby se hluk nedostal ven. 

Mladá havraspárka zalapala po dechu.