Dívka z Havraspáru

Hodina přeměňování

Když Rosalie vešla do učebny, studenti 1. ročníku už ji vyčkávali ve svých lavicích. Udiveně je pozdravila, načež jí automaticky sborově napodobili. Nepamatuje si, že by si ji a její spolužáky paní profesroka takhle vycvičila. 

,,Otevřete si učebnice na straně 56," přikázala studentům, ale oni nesouhlasně zabručeli. Tak až dobře je zase nevycvičila. Havraspárka jejich znechucení ignorovala a pokračovala dál. ,,Dnes budeme probírat formuli, díky které přeměníme mísu ve svícen. Nejprve ale po vás chci, abyste si přečetli teorii." 

Studenti za nesouhlasného mumlání otevírali své knihy a během pár minut všichni utichli, jelikož plnili svůj úkol, který jim Rosalie zadala. Chvíli projížděla pohledem po studentech, kteří četli ve svých učebnicích. Nakonec usoudila, že ji všichni uposlechli, a tak otevřela svou knihu. Byla to kniha vypůjčená z oddělení bradavické historie. Zatím totiž nic nového o komnatě nezjistila, a tak pročítala další a další knihy. Netrvalo však dlouho a havraspárka na něco přišla. 

V tu samou chvíli se otevřely dveře učebny a všichni studenti překvapeně vzhlédly od svých učebnic. I Rosalie pohlédla tím směrem a spatřila Huntera, jak si to kráčí k ní, zatímco má hlavu zabořenou v nějaké knize. ,,Formule lychnochus, to dnes budeme probírat..." spustil svůj výklad za pochodu, načež vzhlédl od své knihy a zarazil se. Své modré oči upíral na zmatenou havraspárku. 

,,Co tu děláš?!" zeptal se potichu, když došel k sedící Rosalie. ,,Učím!" pronesla nafoukaně a stočila svůj pohled na studenty, kteří k nim obraceli uši, aby nepřišli ani o jediné slovo. Byli rádi, že je někdo vyrušil ze čtení teorie. Když ale postřehli přísný pohled primusky, vrátili se zpět ke čtení. 

,,No jestli se tomu dá říct učení..." pronesl posměšně Hunter, když spatřil otrávené obličeje studentů. ,,Hele!" obořila se na něj Rosalie. ,,Laskavě opusť tuhle učebnu. McGonagallová mě tím pověřila," tiše pronesla a vrhla na něj pohled á la já jsem ta lepší. Hunter stiskl své rty a za hlubokého nádechu zavřel oči. ,,Ne. To mě poprosila, abych je odučil."

Havraspárka se zarazila. Proč by oba prosila, aby vyučovali její hodinu. Nedávalo to smysl, jedině že by je chtěla...

,,Takže jestli nás poprosila oba... budeme to muset odučit spolu," vysoukala ze sebe havraspárka. Rozhodně nechtěla trávit čas s tímto zmijozelem, ale jestli i ředitelka je chtěla usmířit... Je načase, aby tyhle hádky utichly. Je načase zakopat válečnou sekeru. Navíc Hunter stejně dostal to, co si zasloužil.

,,Tak to těžko, sleduj a uč se," odfrkl si a vydal se blíže k studentům, kteří vystrašeně vzhlédli. Možná se unáhlila, tak jednoduché to s ním nebude. 

,,Zavřete ty učebnice!" rozkázal jim autoritativním hlasem a havraspárka si všimla, jak jsou z něho vyděšení. Než ale stihla něco namítnout, Hunter pokračoval. ,,Jak jsem řekl, dnes budeme probírat formuli, díky které přeměníme mísu ve svícen. Kdo chce začít?" poslední slova rychle vyštěkl, až se studenti polekali a rychle sklopili své pohledy k lavicím. 

Hunter a Rosalie ale postřehli malou ručku vykukující z hábitu mladé havraspárky. Hunter na ní upřel svůj pohled a vydal se jejím směrem. ,,No jo, kdo jiný než šprtka!" zahulákal chlapec na druhé straně učebny. 

,,Ubírám zmijozelu 10 bodů!" zareagovala okamžitě Rosalie na jeho slova a všichni na ni upřeli své pohledy. I Hunter, který ji doslova propaloval pohledem. ,,Hodina je u konce," pronesl z ničeho nic poklidným hlasem. Havraspárka je opět nestačila zarazit, jelikož studenti nadšeně odběhli.  

,,Co tě to sakra napadlo!? Nemůžeš je jen tak propustit! Mají mít hodin!" vyštěkla hned, jak v místnosti osaměli. Chtěla se s ním usmířit, ale opět ji k tomu nedal žádný důvod. ,,Já!?" zahulákal na ní tentokrát on.

,,Ale prosimtě. Musela jsem mu ubrat body. Vadí ti to jenom proto, že si taky ze zmijozelu." 

Zmijozel nic nenamítl, protože to byla pravda. Neměla žádný důvod, aby strhávala body jeho koleji.

,,Huntere, už mě to unavuje. Nechci se s tebou pořád hádat," všechna zlost z ní okamžitě vyprchala a nahradila jí únava. Nic dalšího nedodala, jelikož čekala na jeho vyjádření. Zmijozel se ale k ničemu neměl. Jen tam napřímeně stál a nevrle ji pozoroval.

,,Zjistila jsem něco o té komnatě..." snažila se jim nadhodit nějaké téma. Pravdou však bylo, že si o tom s ním opravdu potřebovala promluvit. Stalo se nejspíš to, čeho se bála. Komnata se otevřela a něco, co tam bylo ukryto, napadlo učitele. Jiné rozumné vysvětlení to nemá.

Zmijozel na malou chvíli ze sebe strhnul svou oponu zlosti a zatvářil se překvapeně. Jenže stejně rychle jak ji strhnul, se stejně rychle vrátila. A s ním i klasický Hunter. ,,Strč si tu komnatu někam," zabručel, popadl svou knihu a vydal se k východu. 

,,Proč to děláš? Co jsem ti sakra udělala?" zoufale se ho optala, díky čemuž se Hunter zastavil. Jenže se neotočil, jen tam stál zády k ní a zhluboka se nadechoval. Havraspárka nevěděla, že on tohle všechno nechtěl. Nechtěl se k ní takhle chovat, nechtěl ji v pátek na párty zostudit. Ale musel. 

A tak se vzchopil a bez jediného slova nebo ohlédnutí, se vytratil z učebny a zanechal za sebou zničenou havraspárku.