MĚSTO ZÁHAD- Záhadná zmizení ✅

3. KAPITOLA: Mladé detektivky

"Hele, pokud najdeme Natálku, založíme nějakou partu, kde budeme řešit záhady?" ptala se Katka za chůze ke hřišti.

"Já ani nevím, jestli Natálku vůbec najdeme. Bojím se. Ale pokud najdeme, tak ano. Máš nějaký nápad, jak by se mohla jmenovat?"

"Napadlo mě třeba 'Mladé detektivky', nebo 'Superparta'... A dál nevím"

"No, 'Mladé detektivky' by šlo. A hele, budeme si tak říkat už od teď. Protože už teď pátráme!"

"No jo vlastně! To máš pravdu!" došlo Katce a plácly si spolu. "Mohly bychom si vytvořit nějaký pozdrav?" 

"No, mohly, ale nevím jaký.."

"Tak to vymyslíme později, teď jdeme pátrat po Natálce a po ostatních zmizelých lidech. Musíme jim pomoci, ať jsou kde jsou!"

A tak zrychlily chůzi a ani ne za dvacet sekund byli na hřišti. Prohledaly každý kout, volaly Natálčino jméno, ale neozvala se. Nebyla tam.

"Co teď? Kam půjdeme teď?" ztrácela hlavu Katka. 

"Musíme se řídit jako pravé detektivky, musíme najít nějakou stopu." poradila jí i sobě Klára.

"Ale tady nic není. Vždyť jsme prošly každý kout!"

"Tak tím pádem ta stopa bude někde jinde.. Třeba u Vás doma."

"Ale tam teď jít nemůžeme, protože tam je moje mamka."

"Která spí" dodala Klára.

"Ano, a co s tím?" 

"No, když spí, tak bychom se tam pomalu mohly proplížit, potichounku jako myšky a podívat se po stopách." radila Klára.

"Ale co když ta stopa zrovna nikde nebude a budeme muset jít do ložnice a tam beztak bude?"

"Tak to bude smůla a nebudeme moct nic dělat, budeme muset jít dál."

Chvíli se tak dohadovaly, až se rozhodly, že to risknou. Buď tam stopa bude, nebo bude v ložnici, nebo tam nebude vůbec.

Když už stály přede dveřmi, nadechly se a Katka pomalu a potichu, jak nejvíce to šlo, odemkla. V bytě panovalo mrtvolné ticho. Holky se neobtěžovaly zout si boty, dovnitř šly s nimi. Pomalu našlapovaly, připadaly si jako zlodějky a bylo jim do smíchu, beztak vypadají jako malé děti. Když si ale vzpomněly na Natálku, najednou už jim do smíchu nebylo. Plížily se dál.. Prozkoumaly první obývák, podívaly se dokonce i pod pohovku, ale nic neviděly, potom šly do koupelny, kde taky nic nebylo. Na záchod, kde konečně něco našly. Bylo to hnědé, smradlavé a..

"Fuuuj Große Scheiße!" řekla znechuceně Katka.

"Co?" divila se Klára.

"Ty neumíš německy?"

"Ne, co to znamená?"

"Velký...trus..." odpověděla Katka a znovu se otočila směrem k záchodové míse. 

Holky měly co dělat, aby nevyprskly smíchy. Velký trus? To tedy ano. Ale byl čas se vrátit zpátky do práce. Už scházela jen kuchyň. A tak se tam tedy vydaly. V kuchyni konečně našli něco užitečného. A nebylo to žádné velké hovno ani jiná nechutnost. Byl tam zmuchlaný kus papíru. Nejspíš dopis.

"Hele, dopis." Informovala Klára Katku. 

"No jo.. Přečteme ho?"

"Dobře, ale ty."

"Ne, ty."

"Ne, ty"

"Ty!"

"Ty!"