MĚSTO ZÁHAD- Záhadná zmizení ✅

2. KAPITOLA: Únos

Uběhl už měsíc a čtvrt a holky si opět daly sraz před školou, že spolu půjdou do šatny a do třídy. Každý den se ve zprávách objevovalo, že lidé z města mizí. Nikdo nevěděl proč, nikdo nevěděl kdy. 

Trojice kamarádek se pomalu začínala strachovat. 

A když Klárka přišla na sraz a viděla pouze Katku, hned ji napadlo, že Natálii někdo unesl. Rozběhla se ke Kateřině a ptala se, kde je Natálka. Katka na ni pohlédla smutnýma očima a řekla: "J-já jsem se probudila a Na-Natálka nikd-" Větu nedořekla, protože jí z očí vytryskly slzy.
"Na, tady máš kapesník" řekla Klára a podala Katce svůj ručně vyrobený kapesník. "Díky.." vysmrkala se Katka. "A co je teda s Naty? Oni.. oni ji unesli?" obávala se nejhoršího Klára. "No.. to nikdo neví, ona- ona prostě doma ráno u-už nebyla. Nevím kde je, ani mamka to neví.. Klárko pomoz mi já se zblázním!!" svěřila se Katka Kláře se svým trápením a znovu propukla v pláč.
Nějaká touha uvnitř Klárce říkala, aby se vydala zkoumat Natálčino zmizení.. Ale Klára neměla dost odvahy. Nebo přece ano? 

"Hele, něco uvnitř mi říká, abychom se vykašlaly na školu a šly hledat tvou sestru. Někde přece být musí, ne?"

"Hele já nevím, mě se to nezdá.. Co když je třeba někde tady nějaký vrah, nebo i více vrahů a unášejí lidi?!" nesouhlasila Katka.

"To se zase nezdá mi.. Na to by už někdo přišel, ne?"

Ticho, nikdo nic neřekl.

"Hele, já do toho jdu. Půjdu za školu. Ale kvůli tomu, že chci najít Natálku. Půjdeš teda se mnou, nebo ne?"

Katka chvíli přemýšlela. Potom si povzdechla a řekla: "Tak jo. Ale jenom kvůli Natálce!"

"Ano, ano. Jen kvůli Natálce. Kam půjdeme?" Zeptala se Klára, duchem nepřítomna.

"Jak to mám vědět? Třeba na to hřiště, kde jsme včera byly?"

"A proč prosím Tě zrovna tam?"

"Já nevím.. Třeba, že by Naty byla námesíčná? Nebo se jí tam líbilo a chtěla se tam vrátit?.. JÁ NEVÍM!"

"Hm, okay, tak tam potom zajdeme. Teď- teď si půjdeme domů odložit aktovky." navrhla Klára.

"Já nemůžu."

"Proč ne?"

"Moje mamka je doma, tak půjdeme k Tobě?"

"Ale proč? Vždyť ona pracuje v bance, ne? Ok, půjdeme ke mě."

"Ona včera měla celodenní, víš? Nebo prostě pracovala celý den, jen potom večer šla spát ve 3 hodiny ráno a teď nejspíš doma spí."

"Aha.. no pojď radši jdeme, než ztratíme odvahu."

"Jojo, ale ještě něco.."

"Co zase?" ztrácela už Klára trpělivost.

"No.. kdy se tvoje mamka vrátí domů?"

"Proč se- Aha. Že nevíme, jak dlouho budeme pryč.."

"No právě."

"Počkej.. ach jo, teď mám chuť se vrátit do školy. Moje mamka se vrací večer v šest. A bráchu v pět hodin odpoledne vždy vyzvedne taťka ze školky a pak už jsou oba doma."

"Teď mě něco napadlo." zašeptala Katka.

"Co? Všechno to vzdát?"

"Ne, podívej.." řekla Katka a rukou ukázala na obrovský keř u obrovského dubu.

"Co tam je?" nechápala Klára.

"Můžeme tam schovat ty naše aktovky! Tím pádem si nemusíme lámat hlavu tím, kdy se pro ně máme vrátit."

"Katko, ty jsi geniální! Že mě to nenapadlo dřív.." vykřikla Klárka a po cestě ke keři Katku ještě objala. 

Když aktovky byly v bezpečí a nešly vidět, holky se vydaly na cestu.