MĚSTO ZÁHAD- Záhadná zmizení ✅

11. KAPITOLA: Vše bude v pořádku

Viděla, jak muži někoho odnášejí do UFA a rozhodla se to risknout. 

Každý normální člověk by se na místě otočil a utíkal. Buď pro pomoc, nebo do bezpečí. 

Ale Katka se místo toho pomalu blížila k UFU a zkoušela si vyfotit nějaký důkaz. 

Když už byla natolik blízko, stiskla tlačítko, zasvítilo to a fotka byla na světě. 

Katka se triumfálně usmála, avšak když uviděla, že na fotce není vidět nic jiného, než nevinně vypadající muži, úsměv jí z tváře vyhasl. 

"Tak teď je vše ztraceno.." pomyslela si, ale hned tu myšlenku zahnala, protože dostala nápad. 
Sice to bylo hodně riskantní, ale Katka chtěla dokázat existenci UFA a tak šla do toho. 
"Takže nápad zní jednoduše: Nechat se chytit! Takhle uvidí, že při hledání UFA jsem se ztratila a budou mě hledat. Možná to zní hloupě a nejspíš to taky je hloupé.." řekla si, "ale já jdu do toho."

Aby si to náhodou nerozmyslela, vběhla na "mýtinu" a začala pokřikovat "AHOOOOJ!!". Dělala kolečka kolem UFA, ale muži si jí nevšímali, jen se po ní otáčeli a jeden se na druhého dívali pohledy říkajícími : "Je ta holka normální?"
Po chvíli ke Katce jeden muž přiběhl, zastavil jí a zeptal se: "Holčičko, ty ses ztratila?"
Katka se na něj podívala v předstíraném zděšení a zašeptala: "Já..jo, ztratila.. Mohli byste mě odvézt domů?"
Muž se na ni překvapeně podíval a potom taky zašeptal: "Víš, tady to není bezpečné. Abych pravdu řekl, tak my tady unášíme lidi. Ale já nechci...oni nás vydírají, unesli mou matku a když prý nebudu spolupracovat, zabijí ji." Tato věta Katce vyrazila dech, ale po pěti sekundách se vzpamatovala a odpověděla: "Já to věděla už od začátku. Už jednou jsme UFO viděly - já a moje kamarádka. Teď jsem tady jenom proto, že potřebuji policii ukázat nějaký důkaz o existenci UFA a vzhledem k tomu, že UFO na fotkách není vidět, jsem se rozhodla, že se obětuji. Protože když policie uvidí, že jsem se nevrátila, začnou věřit, že UFO existuje."

"Tak to nepřichází v úvahu. Teď když to víš a nejsi na to sama - jsem tu totiž i já, tak bychom společně mohli zajít na policii, co říkáš?"

"Dobře. Ale rychle, opatrně a potichu!"

Ten muž přikývl a pomalu se začali plížit ven z lesa. Když už jim nehrozilo nebezpečí, že je vyděrači najdou, rozběhli se směrem k policejní stanici. 

O několik málo minut později, když dorazili k policejní stanici, vstoupili dovnitř. 

Pozdravili, vysvětlili Petrovi o co se jedná a čekali na jeho reakci. Chvíli trvalo, než odpověděl, a jeho odpověď jim dala novou naději, že vše bude v pořádku.