MĚSTO ZÁHAD- Záhadná zmizení ✅

5. KAPITOLA: UFO a další záhady

Před sebou viděly zaprvé obrovský žlutý kamión a Katka si hned zapsala jeho poznávací značku - to by se mohlo velmi hodit. Ale ten kamión nebyl to, co je tak udivilo. Ani to, že spatřily pravé únosce všech těch zmizelých lidí.. (ale bohužel na sobě měli masky a tak jim nebylo vidět do obličeje). To, co je opravdu velmi udivilo, bylo UFO, které se vznášelo nad kamionem a právě "vcucávalo" ženu v bezvědomí, tu, která nejspíš křičela. 

"Vidíš, to, co vidím já?" ptala se Katka.

"Já vidím UFO, a ty?" na to Klára.

"Taky..." přitakala Katka potichu a polkla. 

Holky nějakou chvíli stály na místě a dívaly se na to obrovské UFO, a pak jim došlo, že musí něco udělat. A tak se rozběhly k UFU, s tím, že zachrání alespoň tu ženu v bezvědomí. Byly natolik v šoku, že je ani nenapadlo, si to UFO vyfotit, což by se opravdu hodilo. Jenže, Vás by to beztak taky nenapadlo v této situaci. 

A tak teda běžely a chtěly zachránit tu paní, ale než se dostaly natolik blízko UFU, že se téměř mohly nacházely asi 3 tři metry pod ním, otvor, odkud vycházelo světlo a "vcuclo" tu paní v bezvědomí, se zavřelo a potom se mrknutím oka vytratilo rovnou celé UFO. 

"Proč nás nenapadlo to UFO vyfotit..." povzdechla si Klára a rukou naznačila, aby šly zpátky. Domů.

"Hm, to máš pravdu. Ale ber to z té lepší stránky. Máme to poznávací číslo toho náklaďáku i toho kamionu!" Zajásala Katka.

"To sice ano, ale je ti jasné, že to budeme muset opět ukázat Petrovi? A ten říkal, abychom se už do takových věcí samy nepouštěly."

"Hm, podle mě bude rád, že mají o dvě práce méně. Protože my jsme jim tím pádem pomohly!"

"To jo.. Už jen aby nám to uvěřili.." řekla si pro sebe Klára, ale Katka ji slyšela. A taky o tom uvažovala. Protože.. UFO? To jim těžko uvěří. I sama Katka tomu přestávala věřit. Co když toto všechno je jenom sen? Ne, to by to nebylo tak realistické. Nebo nakonec ano?                             

Snad ne, snad se to všechno stalo a my to snad všechno vyřešíme, ale možná nám pomůžou policajti.. Ale snad se to vyřeší, snad všechno bude dobrý, snad najdou i Natálku a budeme si spolu opět hrát na honěnou.. snad všechno bude tak jak má být. 

Říkala si pro sebe v hlavě Katka. Ale bylo těžké tomu uvěřit.

"A teď už jdeme domů?" zeptala se unaveně Klára.

"Asi.. asi jo." odpověděla se zívnutím Katka a vydaly se na cestu domů. 

Šly pomalu, protože byly opravdu hodně unavené. Přes cestu jim přeběhla černá kočka. A hned za ní běželo asi sto a více krys. Holky se musely zastavit, a čekaly než proběhnou. Zpočátku jim to vůbec nepřišlo podivné, až si to uvědomila Klára. 

"Ehh... nemá to být naopak? Že kočky by měly honit krysy?" 

"Co?" nechápala Klára a zívla si. 

"No, hele, přes cestu nám přeběhla černá kočka a zdálo se, že utíká před těmi krysami. Nemá to být tak, že krysy utíkají před kočkou?" vysvětlovala Katka.

Klára to ale pořád nechápala a jenom se nechápavě na Katku dívala. A tak se jí to teda Katka pokoušela ještě dvě minuty po tom vysvětlit, až pak to pochopila. 

"A joo! Hele a nepůjdeme za nimi?" navrhla Klára s novým přívalem energie. 

Však znáte ten pocit, když jste hodně unavení, ale pak se stane něco, co Vám opět dodá energii, ne?