Let's play a game! [KurooKen] ✔️

13.

Ahoj!!

Věnováno Dafnie_6 :33

,,Kuroo?!" hlesl jsem poté, co se naše rty oddělily. Právě jsem prodělal menší srdeční zástavu a rychlé nahození zpět šokem, co se to vlastně stalo. Spustil jsem paže dolů a jako zkamenělý na něj beze slov zíral. Nevěděl jsem, co na to říct. Stále jsem se snažil pobrat, co se vlastně stalo. 

,,Promiň, nechal jsem se unést. Prosím hlavně odpočívej a nehraj a taky se nezapomeň pořádně najíst. Já už budu muset jít. Ach bože já jsem takový idiot..." řekl jsem a rychlostí blesku se vypařil z té divné situace.

,,Kuroo, kam si myslíš, že jdeš?" snažil jsem se ho zastavit, ale marně, jelikož se vypařil jako pára nad hrncem a já zůstal v pokoji sám. ,,Hlupáku, kdybys jen věděl, že můj nedostatek energie nezapříčinilo ponocovaní u her, ale sny o tobě, které mě nutili se každou chvíli probouzet. Teď neusnu vůbec...rozhodně ne po tomhle..." vypustil jsem jen tak do vzduchu jednu z mých myšlenek. Aniž bych to dříve postřehl, přejížděl jsem si prsty rty...jako bych si snad chtěl připomínat ten moment stále dokola. Kdo by to byl řekl, že někdo s tak hrubou náturou na povrchu je ve skutečnosti tak jemný.

Jen co jsem zavřel dveře od jeho domu, opřel jsem se zády o ně a následně se po nich svezl až dolů. Co jsem to udělal? A proč jsem vlastně utekl? Vždyť měl stejný výraz jako obvykle a i tak jsem pocítil strach. Každopádně toho nelituji...ne teď. Kdyby to později vedlo k rozpadu našeho přátelství, aspoň budu mít úžasný a nezapomenutelný zážitek.

Poté, co jsem se uklidnil, jsem poslechl jednu z Kuroových rád a šel se najíst. Došel jsem do kuchyně a než jsem stačil udělat cokoliv jiného, matka mi odsunula židli a čekala, než se posadím. Na stole už mě čekaly samé dobroty, které navařila.

,,Tak teď hezky jez. Proč vlastně Kuroo odešel tak brzy?" optala se.

Zrudl jsem při vzpomínce na ten polibek. ,,Musel si ještě něco dodělat do školy." zalhal jsem.

,,A já toho tolik navařila. Myslela jsem si, že se tu zdrží trochu déle. Nevadí. Jinak je hezké vidět, že se o tebe stará i někdo jiný." řekla tak zasněně, až mě zaskočilo u srdce.

Byla to pravda. Byl jediný, kdo se se mnou chtěl přátelit sám od sebe...kdo se mě vždy zastal.. kdo mi vždy pomohl...kdo mi ukradl první polibek a kdo se ke mně jako jediný dostal až tak blízko. Kdybych nechtěl, nenechal bych ho. Ovšem když jsem ho nechal, co to tedy znamená?

,,Proč nemluvíš? Stalo se něco?"

,,Ne, ne. Jen jsem se zamyslel. Ale ano Kuroo je opravdu milý i ve škole mi pomáhá."

,,To jsem moc ráda."

Pokračování příště...