Let's play a game! [KurooKen] ✔️

50.

Ahoj!!

Poté, co se naše rty rozpojily, jsme si vybalili věci a převlékli se do něčeho pohodlnějšího. Následně jsem se šli projít po areále. Byl tu tak příjemný vzduch a úplně jiná atmosféra než ve městě. Cítil jsem se uvolněně. Cestou jsme potkali i pár dalších lidí, ale nebylo jich tu tolik, abych se musel cítit nepříjemně. Kuroo vždy uměl dobře vybrat. Na chvíli jsme se zastavili ve stínu jednoho obrovského stromu a sedli si pod něj. Opíral jsem si hlavu o Kuroovo rameno. 
,,Je tady tak krásně. Jestli spolu jednou budeme bydlet, musíme najít podobné místo, kde bude taky takový klid."

Nad tím jsem se usmál. Nečekal bych, že bude myslet i tak dopředu, ale proč ne. ,,Neboj, určitě najdeme podobné místo. Nepůjdeme se podívat, co tady servírují za jídlo?" nabídl jsem mu, jelikož jsme naposled jedli ve škole. Jen kývl na souhlas. Dřepl jsem si před něj a rukou mu ukázal, ať mi vleze na záda. 

,,Co chceš dělat? Nebudeš mě přeci nést na zádech..." 

,,Proč ne? Je na tom snad něco divného? No tak pojď!" 

Nenechal jsem se dlouho přemlouvat a omotal jsem mu ruce kolem krku a on mě zase kolem stehen. Poté se i se mnou zvedl a rozeběhl se zpět. ,,Kuroo! Neutíkej tak nebo spadnu." křikl jsem, ale on stejně neposlechl a ještě víc zrychlil. Už jsem raději nic neříkal a jen se usmíval. 

,,Neboj se, držím tě." řekl jsem nazpátek. Myslel jsem si, že to vydržím až dovnitř, ale poté jsem přeci jen musel zpomalit. Méžná bych měl ještě trochu zapracovat na výdrži. Došli jsme do penzionu. A jelikož jsem nevěděl, kde tady vaří, zastavil jsem se u recepce. Opět tam byla slečna, na kterou Kenma žárlil. ,,Prosím vás, mohl bych se zeptat, kde bychom se tu mohli najíst?" optal jsem se a Kenmu měl stále na zádech. Podivně se na nás zadívala. 

,,Projděte tou chodbou a zahněte za roh a najdete naši malou restauraci." řekla. V očích se jí zračilo zklamání přesto se však snažila usmívat. Jo vím, jak se vítíš, takhle jsem se cítil já, když se kolem něj po zápase shluklo hned několik holek najednou. Ale máš smůlu, ten je můj. Usmál jsem se na ni a políbil jsem Kurooa na krk. Zamračila se na mě. Kuroo ji poděkoval a rozešel se směrem k restauraci. Myslím, že po tomhl ji přejde chuť s ním chtít mluvit. ,,Už mě můžeš dát dolů." 

Byl rozkošný, když žárlil. Zastavil jsem se a trochu se sklonil, aby mohl bezpečně slézt. Pohlédl jsem mu do těch kočičích očí a sumál se na něj. Vstoupili jsme do restaurace. Byla malá ale útulná. Sedli jsme si k prázdnému stolu u okna a prohlíželi si jídelní lístek. Přemýšlel jsem, co bych si mohl dát, nakonec jsem dostal chuť na grilované maso. 
,,Už máš vybráno?" optal jsem se a sledoval, jak si stále prohlíží jídelní lístek. 

,,Dám si to, co ty." řekl jsem s úsměvem.Navíc mi bylo jasné, co si Kuroo objednal, protože tam kde se podává grilované maso, je i Kuroo. Mávl jsem na číšníka. Když k nám přišel, Kuroo mu sdělil naši objednávku. Položil před nás malý gril a poté přinesl talíře s masem a různým kořením. 

,,Zbožňuji, když si můžu maso okořenit sám a ogrilovat ho, tak jak to mám rád." 

,,Když se nad tím tak rozplýváš, mám z toho ještě větší hlad." řekl jsem a začal se smát. 

,,Hned ti něco upeču. Po jídle bychom mohli navštívit horké prameny. Co ty na to?"optal jsem se a dal na gril pár kousků masa. 

,,Jo a poté bychom mohli pokračovat tam, kde jsme skončili minule." 

Pokračování příště...