Let's play a game! [KurooKen] ✔️

48.

Ahoj!!

Druhý den přišel Kuroo s tím, že bychom mohli spíš navštívit horké prameny. Nemohl jsem nesouhlasit. Byl jsem tak hrozně natěšený. Jenže čím víc jsem se těšil, tím pomaleji čas plynul. Beztak se vsadím, že až nadejde víkend, čas bude utíkat jako voda, a to jen kvůli tomu, že si budeme přát přesný opak. Neboť život není fér a častokrát si pohrává s naší trpělivostí. Hlavně na to nemysli, aby sis to ještě nepřivolal, okřikl jsem se ve své mysli. 

Po škole jsme šli ke Kuroovi domů. S nadšením mi ukazoval místo, kde se horké prameny měly nacházet. Už jen na těch fotkách to vypadalo ucvhátně. Tolik prostoru, příroda kolem a útulné ubytování bylo úžasné. Už aby byl pátek. Jak Kuroo sjížděl dál, já byl stále víc okouzlen. najednou jsem zahlédl i cenu, kterou se Kuroo snažil rychle přejet. Nedivil jsem se, že mě to tak zaujalo, když to nebylo zrovna nejlepší. Pohlédl jsem na Kurooa. 
,,Nezdá se ti to moc drahé?" optal jsem se ho. Bylo to hezké, opravdu moc, ale na druhou stranu jsem nechtěl, aby za mě tolik utrácel. 

Sakra! Nestihl jsem to. Bylo mi jasné, že ho ta cena zrovna nepotěší. Jen potom všem, co se nám přihodilo a jak nás každý rušil, si něco takového zasloužíme, no ne? Navíc se se mnou učí každý den, což ho snad nemůže ani bavit a dvě zamilované duše by měli chodit na rande a nesedět u učebnic. Usmál jsem se na něj. ,,Ani bych neřekl, Mám dost našetřených peněz a nechci to utratit za nějakou blbost, takže jsem se rozhodl to utratit za nás, Zasloužíme si odpočinek. A já už teď vím, že toho nikdy nebudu litovat."

To je tak hezké, ale stejně. ,,Vždyť jdeš brzy na univerzitu a peníze se ti budou hodit, nepotřebuji luxus, potřebuji být s tebou." řekl jsem a snažil se zakrýt své rudé tváře. 

,,Nemusíš se bát, peníze na univerzitu mám už dávno stranou. Vždyť víš, že tě miluji." opět jsem nasadil úsměv. Ta jeho skromnost působila tak roztomile, nejraději bych ho umačkal v objetí. 

,,I já tebe ani nevíš jak moc." šeptl jsem a kašlal na nějaké rudé tváře, jelikož ty mi v jeho přítomnosti byly prostě souzeni, a dlouze jsem jej políbil, abych zapečetil naši lásku. Opravdu jsem ho tak moc miloval. 

----------------------------------------------

Tak jo a je to tady. Konečně pátek. No a neobešlo by se to bet toho, aniž by hodiny netrvaly jako dny a minuty jako hodiny. Tak hrozně pomalu to utíkalo. Každou přestávku jsem vyběhl za kurooem ho obejmout, říct mu, jak moc ho miluji a jak se nemůžu dočkat společného víkendu. Byl jsem z toho tak mimo, že mi bylo jedno, kolik lidí nás pozoruje. Miluji ho a to už nikdo nezmění a klidně ať to všichni vědí. Chci být jen s ním.

Tak dnes mi mohl říct kdokoliv cokoliv a stejně mě to nerozhodilo. Měl jsem tak dobrou náladu, že jsem byl schopen poslouchat Yakuovo připomínky a jeho věčné utahování a snad milion stížností na Leva. Nevím jak Kenmovi, ale mě hodiny utekly poměrně rychle. Poslední hodinu jsem vystřelil přesně na zvonění ze třídy a šel čekat na Kenmu před jeho třídu. když vyšel políbil jsem ho na tvář a propletl si s ním prsty. S úsměvem na rtech jsme běželi ke skříňkám, kde jsme se přezuli a vyrazili domů. Natěšením jsme doslova utíkali a doma byli během pár minut. Sbalil jsem si věci, raději si je ještě dvakrát překontroloval a šel pře dům. 

Pokračování příště...