Let's play a game! [KurooKen] ✔️

17.

Ahoj!!

Věnováno Vivinka06 <3 

Ani nevím, kolik dní od toho polibku uplynulo, každopádně jsem vůbec netušil, jak se mám chovat. Netěšil jsem se na druhý den a nemohl kvůli tomu ani spát. Přesto když jsem vstal a vykonal ranní hygienu, čekal jsem před jeho domem. Byl jsem nervózní a přešlapoval z místa na místo. Celou dobu jsem přemýšlel, jak se mu mám omluvit za svou neohrabanost. Jenže když přišel ztratil jsem slov. Zmohl jsem se jen na opětovný pozdrav. Poté jsme pokračovali mlčky až do školy.

U skříněk se mě zeptal, co se děje a já idiot se mu vymluvil na takovou blbost. Raději jsem šel do třídy. Co to se mnou je? Políbit ho...ho políbím prakticky bez problému a pak s ním nejsem schopný promluvit. Rozhodl jsem se omluvit po tréninku nebo na cestě domů, ale ani k tomu nedošlo a nakonec jsem to protáhl na několik dní, kdy mi přišlo, že si o mě Kenma už vážně dělal starost. Ach jo. Potřeboval jsem to někomu říct, ale komu? Kdybych to řekl Bokutovi, vysmál by se mi. Neboť jeho pusa je vždy rychlejší než mozek, a tak s takovými situacemi nemá problém.

Nakonec jsem ukecal Yakua. Dal jsem si s ním sraz v pět hodin na hřišti nedaleko od mého domu...

--------------------------------------------------

Pozdravil jsem ho mávnutím ruky. Nevěděl jsem, jak přesně začít, ale nakonec jsem se přeci jen odhodlal ke slovům. ,,Ach Yaku, poradíš mi s něčím?" optal jsem se jej s úsměvem. 

,,Něco ohledně Kenmy nebo?" 

,,Ano, dostal jsem se totiž do fakt zvláštní situace, kdy ani já bezostyšný Kuroo nevím, co mám dělat." 

,,A co jsi zase vyvedl?" řekl bez špetky překvapení, jako by dopředu čekal, že provedu nějakou hloupost. 

,,Nooo prostě...když mu nebylo dobře, zašel jsem k němu, abych ho zkontroloval a pak se to celé nějak vymklo kontrole..."

,,To jsi mi toho moc neřekl..." 

,,Myslel jsem si, že spí, a tak jsem ho hladil po vlasech a začal se omlouvat, jelikož v ten den se naše prsty propletly...omylem. No a když už jsem chtěl odejít, letmo jsem ho políbil do vlasů a on najednou promluvil. Omotal mi ruce kolem krku a zadíval se mi do očí. Ať už jsem se snažil držet sebevíc, nedokázal jsem to a prostě ho políbil. On vypadá tak jako vždy, spíš jde o mě. nevím, jak to mám brát a jak s ním mám mluvit..." 

,,Hlavně z toho nedělej vědu a nebuď jím přehnaně posedlý po jednom polibku..." zničehonic naštvaně vyhrkl. 

,,Naštval jsem tě tím snad?" zmateně jsem se optal. 

,,Ne, jen jsem si vzpomněl na jednoho idiota, co si po jednom polibku myslel, jak ten druhý hoří touhou být po jeho boku. Ještě byl tak drzý, že mu ukradl první polibek..." 

,,Takový rozhodně nebudu, já se spíš bojím na něj vůbec promluvit." řekl jsem se smíchem, abych zlehčil situaci. Ten, o kom mluvil, byl nejspíš Lev a on byl jeho obětí. Jinak myslím, že měl pravdu, měl bych se chovat normálně. 

Pokračování příště...