Let's play a game! [KurooKen] ✔️

47.

Ahoj!!

Někdy si říkám, že mi vážně nemáme štěstí. Proč nás vždy musí někdo vyrušit v tom nejlepším? Odpověď na to byla víc než zřejmá, proto nebylo potřeba ji vůbec vyslovovat. Převlékl jsem se do dresu a jen neustále kroutil hlavou nad tou nespravedlností. Tohle prostě nebylo fér. Pohlédl jsem na Kurooa a ten se jen omluvně usmíval. 

Omluvně jsem se na něj usmál, když jsem si opět nevlékl triko. Bylo mi vážně líto, jak to dopadlo. Nebo mi spíš bylo líto, že Kenma byl najednou hrozně smutný. Přemýšlel jsem, jak to udělat, abychom mohli upustit páru a nikdo nás při tom nevyrušil. ,,Promiň...tak mě napadlo..." nestačil jsem to ani dopovědět, jelikož tam opět vtrhli ti dva. 

,,Nechali bychom vás tu déle, ale za chvli začne trénink a ostatní se také budou chtít převléknout..." Yakuovi nějak docházela slova. Podíval jsem se na Kenmu a pochopil proč. Doslova jej probodával pohledem. 

,,Hlavně už nic neříkej, rád bych si vyslechl, co mi chtěl Kuroo říct." řekl jsem ostře a držel se, abych po něm nevyjel. Oni prostě musí přerušit i náš začínající rozhovor. Dobře chápu, nic z toho nebylo úmyslné, ale to načasování jeho načasování mě štvalo. Poté jsem pohlédl na Kurooa a nevinně se usmál. 

To od něj možná nebylo nejmilejší, ale jeho naštvaná stránka mě přitahovala ještě víc. ,,No tak mě napadlo, že bych si o víkendu mohl dát pauzu od učení a mohl bychom vyrazit do přírody na nějaké pěkné místo a jít stanovat, co ty na to?" optal jsem se jej. 

,,To zní fajn, ale hromadné stanování by bylo lepší." ozval se Lev. 

,,Zapomeň, nebudu se o víkendu s nikým dělit o Kurooa. takže možná jindy." řekl jsem mírně podrážděně, aniž bych se na něj podíval. Za Kuroovi jsem věnoval úsměv plný lásky. Vymyslel tak skvělý nápad. Už teď jsem se nemohl dočkat. Poté jsme se odebrali do tělocvičny a když přišli ostatní začal velice úmorný trénink, kde mi Yaku i Lev dávali dost najevo, že jsem je naštval. Jak by asi reagovali oni, kdyby je takhle pořád někdo rušil, pomyslel jsem si.

------------------------------------------------

Šli jsme domů z tréninku. Kenma byl stále takový naštvaný a zároveň smutný. Ovšem už ne z toho, že nás přerušili, ale kvůli tomu, že si ho pořád Lev s Yakuem dobírali za to, jak na něj nebyl nejmilejší. Zastal jsem se ho, jenže mě to dali sežrat dvakrát tolik. Dnešní trénink byl opravdu vyčerpávající. 

,,Promiň, možná jsem nemusel být tak krutý, pak by na tebe nebyli tak zlý." řekl jsem omluvně. Jeliokož mi bylo líto víc Kurooa než sebe. Já si to zasloužil, Kuroo ne...snažil se mě jen bránit.

,,Teď už na tom nesejde, nic si z toho nedělej. Do mě rýpají pořád. A o tom víkendu, kde bys chtěl stanovat?" 

,,Kdekoliv. Hlavně, že tam budeme o samotě, chtěl bych se vyvarovat podobným situacím, ale někdy si říkám, jestli je k sobě nepřitahujeme, když to není máma tak to jsou ti dva nebo někdo jiný..."

,,Neboj vyberu místo, kde se nám tohle nestane." 

,,Proč jen musí do víkendu zbývat dva dny?" 

,,Ty dva dny utečou jako voda, uvidíš." 

,,Po škole si odneseme věci a vyrazíme, řeknu mamce, aby nám nachystala nějaké jídlo, ať se nemusíme zdržovat a o nic dalšího starat." 

,,To nemusíš, něco připravím." 

,,Ne, ty se budeš muset učit. O víkendu nechci vidět jediný sešit nebo učebnici." 

,,Ano šéfe." 

Pokračování příště...