Let's play a game! [KurooKen] ✔️

32.

Ahoj!!

Věnováno weebtwic3  děkuji za všechny ty hlasy <3 

Šel jsem dál a nezastavoval jsem se. Proč jsem se vlastně tak naštval? Proč mám pocit, že se dusím? Proč to tak hrozně bolí? Cítil jsem, jak se mi zalily oči slzami, avšak ani tak jsem je nechtěl pustit. Neohlížel jsem se za sebe...ani jsem nechtěl. Prostě jsem šel stále dál, dokud mě nazastavila Kenmovo ruka. ,,Promiň, nemyslel jsem to tak...jen prostě nejsem na takové věci zvyklý." omluvil se mi a já nesnesl ten jeho smutný pohled plný lítosti, a tak jsem se usmál a pohladil ho po vlasech. Dokonce i ta nesnesitelná bolest zmizela. 

,,Když už jsme tady, nedáme si nějaké jídlo, než půjdeme domů?" optal jsem se s mírným úsměvem. 

,,Ty máš hlad?" zvědavě jsem se optal. Kenma jí míň než batole, takže mi to nešlo na rozum. 

,,Malinko, ale jde mi spíš o tebe sníš toho za den tak hrozně moc, že už musíš umírat a to nikdo nechce." 

,,Od kdy se o mě staráš?" opět jsem reagoval překvapeně. 

,,Přeci od té doby, co jsem ti pomáhal zdokonalit tvou techniku a už toho nech..."

,,Dobře už mlčím." 

------------------------------------------------

Došli jsme domů a stále ještě nebylo tak pozdě, abychom šli spát Což znamenalo, že jsem opět nevěděl, co budeme dělat. Už bylo hloupé se ho neustále ptát na to, co by chtěl, když by jeho odpověď byla stejná. ,,Nepodíváme se na nějaký film?" optal se a já jen souhlasně kývl a snažil se zakrýt radost z toho, že nemusím nic vymýšlet. Vzal jsem si do ruky notebook a sedl si s ním na postel. Kuroo si sedl za mě a přitáhl mě i s notebookem blíž. Opřel si hlavu o mé rameno a pomáhal mi s výběrem. 

Jelikož byl tak blízko, klikl jsem na první film, který mě zaujal, abych se mohl soustředit na děj. Bylo to o nějaké válce ve vesmíru, kde byli tři strany. Jedna byla aliance, druhá impérium a poslední byla nezávislá. Jak v impériu tak v alianci byli dva strategové, kteří vždy svůj boj vyhráli. Ti dva se spolu chtěli hrozně setkat. Ani jeden z nich si nemyslel, že je lepší než ten druhý, navzájem se obdivovali a chovali k sobě úctu. Chtěl jsem vědět, jaké bude jejich setkání, ovšem to se o Kuroovi říct nedalo. 

,,První kolo začíná, nezapomeň na pravidlo..." pošeptal mi do ucha. Cítil jsem jeho horký dech na krku. Po chvíli i jeho měkké rty a v tu ránu jsem byl, jak přimrzlý. Začal mě zasypávat polibky po celém krku. Poté mi odhrnul triko, aby se dostal ke klíční kosti. Tváře mi hořely. Srdce zase bilo na poplach Bylo to příjemné, ale nechtěl jsem to dát najevo, a tak jsem se snažil dál věnovat filmu. Jenže po chvíli zapojil i ruce, jimiž mi pomalu přejížděl po pažích a nezůstalo jen u toho. Na jednu stranu jsem ho chtěl zastavit, neboť jsem se bál, kam by to došlo, na druhou stranu jsem ale byl zvědavý, kam až by to došlo...pak je tady taky má neskonající touha vyhrát každou hru, výzvu a prostě vše, co se dá vyhrát. Jenže s takovou to brzy mé srdce nezvládne...nejtěžší výzva v mém životě...

Pokračování příště...