Let's play a game! [KurooKen] ✔️

57.

Ahoj!! Nevím proč, ale u jejího hlasu se mi poslední dobou píše hrozně dobře :3 

Když Kuroo viděl, že jsem na pokraji svých sil, přestal s lechtáním a díky za to...asi bych se vážně počůral. Popřáli jsme si dobrou noc a políbili se. Zůstal jsem otočený čelem k němu. Ještě se usmál a přiložil mi dlaň na tvář, než zavřel oči. Chvilku jsem jej sledoval a snažil se tak usnout. Moc se mi to nedařilo. Věděl jsem, že když usnu a ráno se probudím, bude všechno to hezké pryč. Ovšem když přesunul svou ruku z mé tváře kolem mého pasu se slovy, abych už spal, bylo mi o něco líp. Věděl jsem, že mi věnuje veškerý svůj čas a bude to dělat nadále, takže mu budu vděčný za každou minutu, kterou mi věnuje. Po chvilce jsem opravdu usnul.

Když jsem se ráno probudil, opět na mě čekala připravená snídaně. Tak hrozně moc jsem ho miloval. Štěstím mi naběhly slzy do očí, když jsem si představil, že jednou spolu budeme žít a tohle budu moci zažívat častěji. Usmál jsem se na něj a cestou do koupelny se u něj zastavil, abych mu mohl rozcuchat vlasy. Umyl jsem se a upravil, co se dalo. Když jsem u umyvadal zahlédl jeho parfém, neodolal jsem a navonil se s ním. Byla to vážně neodolatelná vůně a připomínala mi Kurooa. Musím si jej též pořídit, abych se necítil tak sám, když nebudeme spolu. Vrátil jsem se zpět k němu a zezadu mu zavěsil ruce kolem krku. Políbil jsem jej na tvář a sedl si vedle něj. 

,,Donesl jsem něco sladkého a kávu, tak se do toho pusť." 

,,Ještě jednou děkuji za tak úžasný víkend. Kdy vůbec odjíždí autobus zpět?" optal jsem se a neskrýval svůj smutek. Nechtěl jsem toto místo opouštět. 

,,No vlastně pokud budeš chtít, nepojedeme autobusem odtud. Když jsem byl pro snídani, jeden z dědečků mi prozradil, že je tady poblíž svatyně a kousek od ní se dá také jet autobusem. Tak mě napadlo proč tam nezajít. Podle něj bychom si neměli nechat ujít tuhle příležitost, je tam krásně a prý ti splní přání. Chceš se tam podívat? jestli ne, nevadí." 

Nemohl jsem mu vzít jeho nadšení a sám jsem chtěl jít, takže jsem musel souhlasit. ,,Půjdu moc rád. A víš ty co, mohli bychom si spolu udělat nějakou fotku na památku a i tady, než odejdeme." 

,,Nevím, jak ty, ale já mám fotek na památku až až, neboť jsi hrozně roztomilý, když spíš." 

Po tomhle mi zrudly tváře. ,,To není fér! Ode dneška budu vstávat dřív, abych si tě také mohl vyfotit, jak spíš." 

,,Myslím, že já při tom nevypadám nejlíp, takže jestli chceš, aby ti praskl display, jen do toho." 

,,Nekaž mi představu o mých dokonalých plánech." řekl jsem se smíchem a pustil se do jídla, abychom mohli vyrazit. 

Sbalili jsme si věci, kterých naštěstí nebylo moc. Před penzionem jsme se vyfotili a poté se rozešli směrem ke svatyni. Jen jsem se modlil, abych nezablouil. I když na vyznačené cestě, kterou v půlce doprovázely obří červené sloupy spojené jako brány vedoucí až tam, se vážně sejít z cesty nedalo. Došli jsme tam a jen s úžasem hleděli na tu krásu. Pomodlili jsme se, sdělili jí své přání a v poklidu odešli. Na cestě zpět jsem si též udělali fotku a nakonec se vcelku dostali až na zastávku. 

,,Copak sis přál?" optal jsem se jej. 

,,Víš, že to se neříká, pak se to nesplní,ale tvůj chytrý mozeček určitě tuší, co by to tak mohlo být." odpověděl jsem mu a políbil jej na čelo. 

Pokračování příště...