Time {Number Five} ✔️

7

Pětka
Koukal jsem na ni jak odchází. Otočil jsem se na Dolores. "Vím co udělat" řekl jsem Dolores. Dal jsem jí do tašky a vyrazil do obchodu kde jsme jí tenkrát vzal. Vrátil jsem jí na místo a usmál se.
"Budeš mi chybět" otočil jsem se a šel do akademie. Potkal jsem hned Klause a zeptal se ho kde je Emily.
"S Allison nahoře, neni jí asi dobře" ani jsem mu neodpověděl a běžel jsem nahoru.
"Allison?" Zaklepal jsem na dveře a otevřel mi Luther. Allison a Vanya seděla u Emily.
"Co s ní je?" Nervózně jsem po ní křikl.
"Já nevím.. omdlela když jsi odešel. Dýchá, puls má v pořádku ale nemůžeme jí probudit. Zkoušela jsem to ale nezabírá" řekla lehce vyděšená Allison.
"Cože?! Nemohli jste mi to říct?" Křikl jsem po ní.
"Pětko uklidni se" vzal mě za rameno Luther a dal mě od nich dál. Nasraně jsem se na něj otočil a dal mu ruku dolů.
"Najednou se staráš co?" Řekl provokativně Diego ve dveřích.
"Sklapni!" Křikl jsem po něm.
"Co hodláš dělat?" Zeptala se Allison. Podíval jsem se do země a přemýšlel. Odešel jsem do svého pokoje. Viděl jsem furt jak tam tak nehybně leží. Co když jí něco udělala jednatelka? Tahle otázka mi ležela v hlavě asi pět minut. Vstal jsem a šel k Allison. Všichni byli dole. Až na Klause ten ležel vedle ní a povídal si s Benem.
"Kurva Klausi! Vypadni od ní!" Křikl jsem po něm.
"A Bena tady bejt může jo?!" Vstal z postele a dal si ruce do kapes. Sedl jsem si k ní a díval se na její bezmocné já.
"Možná by pomohl polibek z pravé lásky" zasmál se. Podíval jsem se na něho vražedným pohledem a smích ho přešel.
"Bráško jsi nervní" ani jsem se na něj nepodíval. Vstal jsem a šel jsem dolů za ostatníma.
"Necháme jí než se vzbudí" řekl jsem.
"Co když se nevzbudí?" Řekl Vanya.
"Na to odpověď nemám. Musím vymyslet jak se zbavit jednatelky. Kufřík máme, ale Emily je v bezvědomí a jednatelka je na živu. Ta zaviní apokalypsu, zničí akademii a celý svět. Potřebujeme ji zabít" pořád se mi honila hlavou Emily.
"Fajn proč se nesbalíme a netáhneme do jiného času?!" Odsekl Diego.
"Diego ty hlupáku! Je lepší zachránit tuhle dobu než jít do jiného času, akademie bude stát, navíc Emily je v bezvědomí a je to riskantní" naštvaně jsem se podíval.
"Tak jí tu necháme" odsekl. Nasral jsem se a vrazil mu pěstí.
"Pětko!" Křikla po mně Allison.
"Ty malej šmejde!" Vytahoval nůž z kapsy.
"Diego ne!" Křikla po něm Vanya a Luther mu chytnul ruku.
"Nějak jsi si jí oblíbil" odsekl a utřel si rukávem roztrhlý ret.
"Kurva takhle nic nevyřešíme!!" Křičela na nás Allison.
"Vy dva tupci! Chovejte se! Jsme rodina máme si pomáhat a ne se mlátit!" Dívala se na mne a Diega a ukazovala na nás prstem. Sedla si a rozdmychávala se.
"Fajn, jdu do nemocnice a ukradnu tam něco aby jí to probudilo" řekl jsem.
"Budeš potřebovat mojí pomoc nevíš co je co přinutim je" řekla Allison.
"A Grace tady nic nemá?" Zeptal se Klaus. Otočil jsem se na něj.
"Ptali jste se?" Zeptal jsem se.
"Hele, ne. Máma o ní ani neví že je v bezvědomí" řekl Luther.
"Bože vy jste bez mozci" šel jsem za mámou.
"Ahoj mami potřebuju moc duležitou věc a jsem si jistý že ji tady máš" řekl jsem a koukal se na ní.
"Co potřebuješ" s úsměvem se na mne koukala.
"Něco aby to probudilo člověka v bezvědomí. Emily omdlela a nedokáže jí probudit ani Allison" řekl jsem.
"No ano, tak jí sem přineste" usmála se. Běžel jsem rychle k Allison do pokoje. Vzal jsem opatrně Emily do náruče a šel k mámě. Ostatní mě viděli takže šli automaticky za mnou. Opatrně jsem jí položil a doufal že to vyjde. Grace jí píchla injekci a řekla že to bude trvat než se probudí.
"Necháme jí tady" řekla a odešla. Přisunul jsem si židli a posadil se. Ostatní odešli a já se díval na ní. Po chvilce jsem usnul.
Vzbudilo mě to že se Emily začala celá třepat.
"Emily! Emily probuď se!" Držel jsem jí za ramena a snažil se uklidnit to třepání.
"Mami!!!! Allison!!" Křičel jsem.
"Luthere!" Nikdo mi pořád neodpovídal. Vyšel jsem ven z místnosti. Všude oheň, akademie byla na kousky. Padl jsem do kolem a tekly mi slzy.
"To snad neni mozny.." běžel jsem za Emily.
"Ne!!" Křičel jsem jsem na jednatelku, ale vzala nůž a bodla jí rovnou do srdce. Slzy mi tekly proudem. Díval jsem se na ní jak tam je od krve.
"Zabij mě! Dělej!" Křičel jsme po ní. Zapálila di cigaretu.
"To by byla škoda pětko, půjdeš semnou" usmála se a potáhla si z cigarety.
"Ne! Ne! Ne! Ne!" Křičel jsem dokola. Měla v opasku pistol. Teleportoval jsem se za ní ale ona to tušila. Vzala nůž z Emily a řízla mě do ruky. Chtěl jsem cítit bolest s utrpení. Stálo mi to za to.
"Víc neumíš?!" Z rukou a nohou mi tekla krev, všude řezance.
"Tak na to nemám" vzala pistol a střelila mě do břicha.
Cukl jsem sebou. Začal jsem vyšilovat. Tekl ze mě pot s začali mi téct slzy.
"Pšt pětko v klidu" držela mě za tváře. Lekl jsem se jí. Nikde krev nic. Podíval jsem se jí do očí a z hluboka dýchal.
"Jsem s tebou všechno je v pořádku" pohladila mě po tváří. Objal jsem jí.

Emily
Probudila jsem se a viděla jak pětka sedí vedle postele na které jsem ležela. Hlavu měl opřenou a ležel si na rukou. Byl hrozně sladkej. Ostatní mě šli zkontrolovat ale já jim naznačila ať jdou pryč. Ležela jsem na boku, hladila ho po vlasech a usmívala se. Začal se lehce třepat a potit se. Něco naříkal, asi se mu něco zdálo. Opřela jsem se o loket a sledovala ho. Nechtěla jsem ho budit abych ho nevyděsila. Cukl sebou a začal hrozně vyšilovat. Uklidňovala jsem ho.
"Zdálo se mi že tu byla jednatelka. Všude byli mrtví, oheň a nikde nic. Jednatelka tě přede mnou probodla. Byla jsi celá od krve. Kvůli tomu jsem se od ní nechal zabít" řekl se slzami v očích. Přiblížila jsem se k němu a chytla ho za zátylek. On mě chytil za tvář.
"Jsem tady pro tebe, společně jí zabijeme a ostatní jsou v pořádku" usmála jsem se. Koukal mi na rty měla jsem hroznou chuť ho políbit. Přiblížil se ještě víc a byl tak malinkej kousek od mých rtů dokud tam nepřišly. Naše oči směrovali na ně a stále jsme se drželi.