Time {Number Five} ✔️

17

"Myslela jsem si že to myslíš vážně.. kežby jsi tady nebyl!" Křikla po mně. Vyděšeně jsem se na ni otočil.
"Emily.. to co jsem řekl.." snažil jsem se jí uklidnit.
"Položila bych za tebe život! A ty si mě jen tak omotáš?!" Strčila do mě.
"Emily poslouchej mě! Řekl jsem to jen pro to aby si jednatelka myslela že pro nás nic neznamenáš a neublížila ti" zašeptal jsem. Se slzama v očích mě propichovala pohledem. Vydechla.
"Mami? Vím že by byl užitečnější živý, ale nemůžu ho nechat na živu" otočila se na ní. Zastavil jsem se. Co to doprdele dělá.
"Emily uklidni se prosím" snažil jsem se jí uklidňovat. Jednatelka jí něco našeptala a vytáhla zbraň.
"Em.." byl jsem lehce vyděšený, pomalu jí ani neznám nevím co udělá. Měla slzy v očích. Klekl jsem si a dal zbraň na moje čelo. Ovšem že jsem měl plán.

Emily
Nemusím to dělat, ale zradila bych jí. Rychle jsem vystřelila. Slzy mi tekly proudem a dostalo mě to do kolen. Seděla jsem u těla a lehkými doteky se ho dotýkala.
"Promiň, promiň mi to. Milovala jsem tě" sebrala jsem se a běžela pryč.
"Dobrá trefa" pochválil mě.
"Jsi spokojenej? Byla to svině ale starala se o mě" utřela jsem si slzy a podívala se na něj.
"S tim jak jsi v kině využil moje city.. táhni do hajzlu" křikla jsem po něm.
"Emily.. já tě mám rád.." podíval se do země.
"Seber se!" Dala jsem mu facku a šla pryč. Chytl mě za ruku, potom za boky a přitáhl si mě. Tvář měl rudou. Zabořila jsem si hlavu do jeho hrudi.
"Promiň.. je toho na mně moc.. tvůj příchod, zabila jsme mámu! Ostatní tady nejsou.. a ty.. tohle nebudu řešit. Tvoje rozhodnutí" byla jsem na něho strašně naštvaná, byla jsem zlomená a zraněná.
"Emily.. chci se omluvit to co jsem řekl jednatelce.. nemyslel jsem to tak.. chci tě mít pod ochranou, všechny jsem vystavil strašnému nebezpečí. Jednatelka je mrtvá, budeme mít klid, ale musíme se vrátit" podíval se mi do očí. Unaveně jsem zavírala oči.
"Jdeme pryč" falešně jsem se usmála a šla k Marry.
"Emily jsi v pořádku?!" Celou si mě prohlédla. Pětka byl hned za mnou. Byla jsem ubrečená.
"Emily jdi si do pokoje jo?" Usmála se a poslala mě do pokoje. Neváhala jsem a šla jsem si lehnout.

Pětka
"Proč jí to děláš? Ta holka má city. Miluješ jí a takhle jí ubližuješ" řekla s poklidem ale chtěla abych to pochopil.
"A ty jsi sakra kdo?" Výhružně jsem se podíval.
Neodpovídala tak jsem neztrácel čas, šel jsem k ní a zamkl.
"Emily.. můžu si jít lehnout k tobě?" Pohladil jsem jí po vlasech. Byla otočená ke zdi.
"Lehni si na zem, nebo jdi k Diegovi a Vanye" odsekla.
"Emily.. vím pokazil jsem to, ale cesty časem nejsou lehký to sama víš. Nedávej mi to prosím aspoň ty tolik za vinnu" lehl jsem si mezi ní a zeď.
"Pořád jsme si něco neřekli" koukal jsem do jejich nádherných očí.
"Co jsme si neřekli?" Sklopila zrak. Přitáhl jsem si jí a objal.
"Pětko Hargreevesi co jsme si neřekli?" Vycukla mi z objetí a přisunula se tak aby mi koukala do očí. Dal jsem jí pramínek vlasů za ucho.
"Mohli by jsme si promluvit o té puse" usmál jsem se.
"Jo.. no.. bylo to hezký.." začervenala se. Přiblížil jsem se.
"Máš mě rád? Jakože rád rád?" Usmála se. Kývl jsem a pořádně jí objal.
"Tohle bych nikdy neudělal. Nejsem na tohle, navíc když už jsem tak starej" usmál jsem se.
"Co by jsi nikdy neudělal?" Optala se.
"Neležel bych tady s skoro patnácti letou holkou. Už vůbec bych s nikým neležel. Ani s Dolores jsem neměl takový vztah. Nebyl na to čas" pousmál jsem se. Odstrčila mě.
"Achjo... úplně se mi hnusíš. A řekni mi popravdě, jsi panic?" Váhala nad otázkou.
"Emily.. je mi dejme tomu patnáct i když moje vědomí má padesát osm let. Ale neměl jsem kdy s kým, a moje tělo patnácti letého kluka je furt panic" zasmál jsem se. Nic neřekla.
"Jdeme spát.. zítra budeme hledat ostatní, musíme se vyspat" dal jsem jí pusu na čelo. Přikryl jsem nás dekou s ona se ke mě přitiskla. Objal jsem jí.

Ráno
Vzbudil jsem se a Emily na mne koukala.
"Ahojky" roztomile se usmála.
"Ahoj" úsměv jsem oplatil.
"Jdu si udělat kafe" zvedl jsem se z postele. Šel jsem do kuchyně a hledal jsem kafe. Našel jsem nějaký kafe nasypal ho do hrnku a zalil vodou. Přiběhla tam Emily a napila se MÝHO kafe.
"Emily! Mám tě strašně moc rád ale tohle už nikdy nedělej" Vzal jsme si kafe a opřel se o linku. Protočila očima a sedla si na gauč. Sedl jsem si k ní. Na zvonek někdo zazvonil. Emily šla otevřít.
"Dobré ráno, byl jsem informován ohledně dvou hledaných osob" řekl nějakej cápek co stál před dveřmi. Najednou se objevila Allison a Luther ve dveřích.

Emily
"Allison!" Křikl jsem a běžela jí obejmout. Měla slzy v očích.
"Ahoj" s úsměvem se na mne podívala.
"Je to už dlouho co jsme se neviděli" řekla.
"Allison jsem tu dva dny" řekla jsem sklesle.
"Každý tu je jinak dlouhou dobu" oznámil pětka z pozadí.
"Ahoj" usmála se Allison a Luther.
"Ahoj.." řekl smutným tónem a odešel do pokoje.
"Děje se s nim něco? Jste spolu v pohodě?" Optala se.
"Pojďte dál vše ti řeknu" pustila jsem je do dveří. Marry nám udělala čaj.
"Tohle je Marry, byla tady pro mě když jsem spadla z toho portálu. Všechno ví, a teď tady jaksi žiju s ní a Tomem. To je její přítel" ukázala jsem na Toma který sledoval Luthera. Allison si s Marry podala ruku a pozdravili se.
"Necháme vás tu o samotě" usmála se na mne Marry a šla s Tomem do pokoje. Řekla jsem jí všechno co se stalo.
"Takže je jednatelka mrtvá?" Zeptal se asi po pátý Luther. Protočila jsem očima.
"A co ten pětka?" Optala se Allison. Chvíli jsem mlčela. Luther odešel a já jsem se konečně Allison mohla svěřit.
"Prostě, chová se ke mě dobře, líp než jako dřív. Nejsme spolu, ale spali jsme spolu. Né jako spali jako spali, ale spali jako leželi, usnuly" řekla jsem trochu zmateně. Trošku se zasmála.
"Ale nevím co mu je teď.. měla bych za ním zajít?" Podívala jsem se na dveře mého pokoje. Kývla hlavou.

Pětka
"Luthere, ty by jsi byl opravdu poslední člověk s kterým bych řešil vztah mezi mnou a Emily" odsekl jsem.
"Chci ti jen pomoct, podívej se na mne a Allison" prohlížel si pokoj.
"Taky že vy dva jste do sebe udělaný od malička, a já Emily znám pár dní a ještě do toho dělá nebo teď už dělala v komisi" podíval jsem se na kliku od dveří která se pomalu dávala dolů.
"Promiňte že ruším, ale Luthere máš jít za Allison" ukázala na Allison sedící na gauči.
"Co se děje pětko" seděl jsem na posteli a ona si přede mne klekla. Koukla se na mne a pak dolu.
"Emily.. sedni si prosím normálně" poklepal jsem na postel.
"Nic jsem nehodlala dělat ty prase" okřikla mě.
"Heh.. víš uvědomil jsem si, že nemáme kam jít. Akademie už neni" díval jsem se do země.
"To neni tak nějak pravda" usmála se na mně a hned mi došlo co myslí.