Time {Number Five} ✔️

20

Další den který znamená nějaká party. Už teď nemám co dělat takže půjdu na nějakou párty a ztrávím nudu tam. Ani jsem nevěděl kde to bude tak jsem šel k Diegovi.
"Kde to bude a v kolik?" Odsekl jsem. Řekl mi adresu a hodinu. Mám docela dost času projít se a dát si kafe. Šel jsem do kavárny kam chodim skoro furt.
Posadil jsem se u pultu a objednal si kafe. Byla prázdná, obvykle je nalidněná ale teď ne. Dovnitř někdo vešel, otočil jsem se a byla tam holka, rovnátka brejle.
"Ahoj. Ty budeš ten kluk kvůli kterému moje kamarádka omdlela ve škole" přisedla si ke mě a já se na ní otočil.
"Jak jako omdlela?" Napil jsem se kafe a poslouchal.
"Víš pětko, dokážu číst myšlenky na dálku"
"Ne neni to tak jak vám nakecal tatínek. Nejde o rok ale jde o den a měsíc" nechtěl jsem věřit ale ona přečetla moje myšlenky.
"Šla bych někam ven, všechno ti řeknu" zatáhla mě a ja si stihl vzít kafe.
"Vim o tobě všechno, taky vim všechno o rodině a Emily. Vim všechno o všech. Každému můžu číst myšlenky" usmála se a posadila se na lavičku.
"Když jsem jí zahlídla jak u školy vyvádí musela jsem ji sledovat. Ale co jsi se objevil jsem musela domu. Pak jste se teleportovali na tu ulici a tam se to všechno stalo" rozhlížela se.
"Tak pojď s námi, víš co ostatní udělaj" motivoval jsem jí.
"Pětko já nemůžu, můj osud už vím a vím že pokud bych ho změnila byla bych tak i tak mrtvá. Ovlivnilo by to hodně věcí. Musím zemřít jak mi bylo daný" usmála se.
"Jak máš umřít a jak to víš?" Optal jsem se.
"Moje matka to plánuje dlouho, najme si na mne lidi kteří mě zabijí ve spánku. Nikdy jsem nic v životě nedokázala, a ja jsem ta která by změnila celí průběh času. Všichni by zemřeli" snažila se mi vysvětlit.
"Nechápu to.. kdy se to stane?" Vstala.
"Dneska.. měl by si jít na tu párty, a řekni Emily že bude všechno v pořádku" chtěla jít pryč ale zastavil jsem jí.
"Emily zemřela" jen se na mne podívala a šla. Šel jsem k Diegovi a přemýšlel o tý holce.
"Bracho jdeme" křikl po mně a šly jsme. Bylo tam hodně lidí, přece jenom tam byl Klaus a ten má dost kamarádů. Sedl jsem si někam do rohu byl jsem tam z donucením. Nechal jsem si nalejt panáka. Zaujala mě nějaká holka, stála tam s ve zlatých šatech který měla uplé kolem jejího těla.
"Do hajzlu Emily!" Křikl jsem a běžel za ní. Odstrčila mě do nějaký místnosti s košťatama. Bouchl jsem se do halvy a na chvíli omdlel.
"Pětkoo!" Křikla a objala mě.
"Emily co si to.." odstrčil jsem jí.
"Jsme tady na misi ale jednatelka mi nevěří. Snažila jsem se utýct ale chytla mě. Jednatelka mi něco slíbila. Dneska tady má bejt její šéf a aby dostala vrchní místo musím ho zabít, pak s váma můžu mluvit" usmála se.

Emily
Byla jsem ráda že jsem ho viděla ale musela jsem se vytratit.
"Emily kam to jdeš?" Křikl po mě. Běžela jsem do parku který byl u domu kde byla párty. Běžel za mnou. Zatáhl mě za vlasy a já jsem spadla. Zpacifikoval mě a koukal se na mojí vyděšenou tvář.
"Pust mě! Mus-" jakoby mě zbavil řeči. Moje prsty bloudily v jeho vlasech. Do polibků jsme potichu vzdychaly. Odtáhl se. Každou půl vteřinou se mi zadíval do jiného oka. Spokojeně se usmál. Pohladila jsem jeho tvář.
"Musím jít" úsměv jsem jsem oplatila a teleportovala se na střechu kde jsem si přichystala sniperku.
"Jdi pryč, nemůžu riskovat že tě semnou jednatelka uvidí" zamířila jsem si na místo kde má sedět.
"Fajn, ale až ho zabiješ budeme pokračovat" vzal mě za bradu a podíval se mi do očí. Políbil mě, zamával a teleportoval se pryč.
Namířila jsem a vystřelila. Kulka projela oknem a následně hlavou bossem komise. Bývalým bossem. Vzala jsem si kufr s sniperkou a kufr kterým jsem se následně teleportovala do komise.
"Jsi tu rychle. Mockrát ti děkuji. No, tady máš ten kufr, využij ho rychle hodiny tikají. Tik tak tik tak" ukázala na budík na kufříku.
"Takhle jsme se teda nedohodli!" Křikla jsem po ní.
"Máš už jen devatenáct minut a čtyřicet vteřin dítě mé" usmála se. Teleportovala jsem se do akademie. Byla tma a děti už spali.
"Vzala bych si vás všechny" podívala jsem se na postýlky. Rychle jsme se teleportovala na party. Prvního jsem viděla Luthera s Allison.
"Neptejte se a pojďte!" Křikla jsem po nich. U baru byl Klaus s Vanyou. Luther je čapl a šli jsme za Diegem. Pětka se k nám připojil a našli jsme Diega randícího s nějakou blondýnou.
"Jdeme Diego!" Zatáhla jsem ho za rukáv. Vyběhli jsme ven.
"Emily ty máš malého mne?!" Křikl po mně pětka. Kývla jsem a hned se začal ptát proč.
"Chytněte se, letíme domů"

Tak jo, tohle byla první jakoby část knihy :) nebudu to dávat sem tak udělám druhou část s jiným názvem a to "Survivors" kdo umí anglicky tak ho možná napadne o co by se mohlo jednat. No slibuju že to nebude tak nudný jako tahle kniha💖 budu se snažit to udělat do 24. ale nic neslibuju tak kdyžtak přeju hezký svátky zlatíčka💖