Time {Number Five} ✔️

12

Datum: 28.srpna 1990
Místo: San antonio Texas
"Jsem já a dalších sedm jsou moji přátele. Já byla vycvičená na agentku. Byla jsme nejlepší ze 101 dětí. Pak jsem zradila svojí šéfku a seznámila se s něma. Tak jako já má každý nějakou dá se říct super schopnost" opět se potichu zasmála.
"Jestli mi nevěříš tak ti ráda ukážu co mam za schopnost" odsekla jsem. Ona jen kývla na souhlas.
"Fajn umim lítat, teleportovat se, včetně cestování časem a telekinezii" sedla jsem si zpátky na gauč.
"Uka" vyzvala mě.
"Fajn záleží ti na té váze?" Zeptala jsem se ale než mi stihla odpovědět váza přeletěla přes celou místnost.
"Jo.. sakra co se to teď stalo?!" Přiběhla k váze s hledala někde provázek nebo něco čím bych to mohla přisunout.
"Fajn budu pokračovat" koukla jsem se na ní a ona se vystrašená vrátila na místo.
"Byli členi akademie miliardáře sira Reginalda Hargreevse. Číslo jedna byl Luther. Ten má super sílu. Číslo dvě Diego, hází s noži. Číslo tři Allison, přiměje každého udělat cokoli. Číslo čtyři Klaus, mluví s mrtvími. Číslo pět.." podlomil se mi hlas a slzy se mi začaly hrnout do očí.
"Děje se něco?" Zeptala se a sedla si vedle mě.
"Víš... pětka.. byl pro mne moc důležitý. Ještě dneska jsem s ním byla, dala si s ním první pusu a, a teď je pryč.. všichni jsou pryč" slzy začali kapat na zem.
"Jestli nechceš pokračovat nemusíš" dals mi ruku na rameno.
"Víš ehm.." čekala jsem než doplní jméno protože mi ho neřekla.
"Promiň, jmenuju se Marry"usmála se.
"Víš Marry, je to těžký a ráda ti to řeknu protože vím že pokud mi budeš chtít ublížit nebo mě nějak odkopnout tak tě dokážu zabít" úsměv jsem oplatila. Jen polkla.
"Fajn číslo pět nemá žádné jméno, jelikož uvízl v apokalypse ke které dojde 1.dubna 2019. Byl tam myslím čtyřicet let, a když se po pět a čtyřiceti letech rozhodl zkusit se vrátit a zabránit apokalypse tak skončil v těle patnácti letého kluka kterému je duševně padesát osm" řekla jsem zkrácené něco o pětce, o jednatelce jsem radši mlčela.
"Pak číslo šest Ben který zemřel při misi. Ale Klaus je s ním každý den v kontaktu v podstatě je s ním dvacet čtyři hodin denně. Má schonost jakou si že se umí proměnit v chobotnici nebo tak něco" pousmála jsem se.
"Poslední číslo je sedm Vanya. Neumím přesně popsat co ona má za schopnost.." trošku zmateně jsem zamumlala.
"Fajn.. jestli chceš než najdeš svoje přátelé můžeš bydlet semnou a Tomem" řekla s úsměvem.
"Děkuju.. kdo je Tom?" Zeptala jsem se.
"Můj dlouho letý přítel.. jsme spolu už od střední" lehce se jí začervenaly tváře.
"Páni to vám přeju.. nebudu vám vadit? Můžu si najít domov jinde nebo klidně.." slyšela jsem odemykat dveře.
"Tom miluje společnost, chtěl bydlet s rodiči ale překecala jsem ho" rychle dořekla a zasmála se. Seděla jsem na gauči a mezitím Marry šla za Tomem.
"Ahoj" usmál se a podal mi ruku.
"Ahoj Emily" podala jsem mu taky ruku.
"Tom. Koukám že tu s náma nějakou dobu budeš co?" Usmál se.
"Asi ano. Marry říkala že máš společnost rád" podívala jsme se na Marry.
"Samozřejmě. Budu jen rád. Aby jsem byl upřímný snažíme se s Marry o dítě ale nejde to.. bylo by super tady mít puberťačku" zasmál se.
"Jo.. no je mi teprve čtrnáct takže jsi to uhodl" byla jsem lehce zaskočena.
"Emily neber to jako že by jsi byla naše dcera, ale s podmínkami co jsi mi řekla, ohledně cestě časem, tak nemusíme ani vědet jestli se už někdy s přáteli a pětkou uvidíš. Skusíme ti najít školu, půjde ti to neboj, jenom pro jistotu musíš se tu zabydlet" usmála se Marry s hrnkem kafe který připravila pro Toma. Tohle je asi věc kterou jsem fakt slyšet nechtěla.
"Fajn.." s donucením sama sebou jsem souhlasila.
"Třeba si najdu koníček a zapomenu na ně. Pokud se nikdy neuvidíme" začaly se mi zase hrnout slzy do očí.
"Počkat.. jakto že to bereš tak v pohodě? Nikdy se ti nestane to že by ti řekl random člověk že umí cestovat časem" podívala jsem se na Toma a utřela jsem si slzy.
"Vlastně jsem trošku v šoku.. ale mám rád akční komiksy o super hrdinech" usmál se.
"Ehm.. neuražte se oba ale kolik vám vůbec je, nebude divný říct že jsem vaše dcera?" Optala jsem se.
"V pohodě mě je dvacet sedm a Tomovi dvacet osm" zasmála se Marry.
"Nikomu do toho nic neni, ale teď spolu pojedeme do školy aby jsme tě přihlásily" usmála se a vzala mě za ruku.
"Papa Tome, budeme se snažit přijet co nejdřív" usmála se a dala mu pusu.
"Mějte se" pustil si televizi.
"Fajn, do školy pojedeme až pak teď pojedeme na nákupy ať trošku zapomeneš na toho hošánka, jde to na tobě moc vidět" s lítostí se na mne podívala.

Zítra se budu snažit udělat 3 strany ale znáte to nic radši neslibuju😳❤️