4

1.2K 57 17
                                    

Místo- Akademie
Čas- 8:50
Vzbudila jsem se a Allison nikde. Vstala jsem a hned šla do koupelny. Koukla jsem se do zrcadla, nějak rukama učesala vlasy a šla dolů.
"Allison?" Opakovala jsem a chodila po místnostech.
"Klausi?" Řekla jsem a dívala se jak si ten blázen povídá sám se sebou.
"Čau Emily? Nejsem blázen jen hledám něco víš" řekl a lehce se třepal. S znechuceným obličejem jsem se otočila a šla k baru.
"Bene nemůžeš mi zakazovat i tohle!" křikl. Trochu jsem se lekla. Protočila jsem očima a v tu ránu byl přede mnou pětka. Byla jsem naštvaná. Obešla jsem bar a pomalu k němu šla. Jen stál a pozoroval mě. Klaus mezitím kopal do věcí a křičel po Benovi.
Stála jsem u něj.
"Víš, přemýšlela jsem, co takhle kdyby jsi v tý koupelně nebyl jen tak" měla jsem jeho kravatu v ruce a pak jela pomalu dolů.
"Nebyl jsem tam jen ta-" zastavila jsem ho. Palcem jsem přejížděla po jeho rtech. Ano věděla jsem co dělám. Všichni byly u gauče a koukali na nás. Přenesla jsem nějaký velký nepopsaný plátno a nechala ho levitovat tak aby na nás neviděli. Vzala jsem ho za zátylek a přitáhla si ho k sobě. Šly slyšet jen naše dechy. Rty se nám skoro spojovali. On mě chytl pod krkem a chtěl mě začít líbat ale já jsem ho hned nakopla do koulí.

Ostatní
Všichni jsme se zmateně dívali na to co Emily dělá s pětkou. Nechal se což je dost divný. Najednou nám nad hlavami přeletělo plátno a my jsme na ně neviděli. Nakonec jsme slyšeli jen kopnutí a výkřik. Emily hrdě vyšla a plátno shodila.

Emily
"To máš za včerejšek! Křikl jsem na něj" podívala jsem se na Allison a ta se začala smát. Všichni se začali smát. Klaus k němu přišel a začal k němu mluvit. Nebo asi ne k němu.
"Tolik dětí, čau děcka moc dobře vím jak se cítíte, musíte za tátu nést bolest" zasmál se. Pětka tam byl na kolenou a hlavu měl opřenou o zem. Zvedl hlavu a podíval se na Klause a pak na mně. Musela jsem to vidět jak tam trpí tak jsem si stoupla za Klause.
"Nenávidím tě ty... couro" řekl s bolestí.
"Mě koleno nebolí můžu ještě jednou" pousmála jsem se.
"Notak nezahazujme den musíme vymyslet co bude se zastavením apokalypsy" usmála jsem se. Všichni šli ven protože Allison volala nějaká jejich ségra. Zůstala jsem tam s pětkou. Sedla jsem si vedle něj.
"Asi takhle to bolelo mě, když jsi mi řekl že mám vypadnout" máchl nade mnou rukou.
"Nechtěla jsem tak moc, ale už jsem tak naučená" Sedl si a pokrčil koleno na kterou položil ruku.
"Víš co? Nebolelo to" provokativně se usmál.
"Já vim že jo" podívala jsem se mu do očí. Pořád mám tu touhu mu dát kurva pusu. Trochu jsem se přisunula.
"Ani na mne nesáhneš" odsekl. Vstal a odešel za ostatníma, chodil jak naprcanej kačer.
"Pojď ty káčo" vrátil se a podal mi ruku.
"Tou sem si držel koule" řekl. Pustila jsem se. Portl se za mě a chytl mě.
"Dobrý jsem živá ježiš. Tady vidim že mě fakt chceš" usmála jsem se a odhopsala za ostatníma.
"Vanyo tohle je Emily. Pětka jí našel v kavárně je jako my" řekla Allison. Vypadala mile.
"Ahoj" usmála se. Úsměv jsem oplatila a objala jí.
"A ty máš co za schopnost?" Zeptala jsem se jí.
"No.. já pořádně nevím jak se jí říká. Navíc neumím jí moc ovládat a chtěla jsem být teď s rodinou abych nějak pomohla takže se budu učit" řekla. Na její odpověď jsme se usmála.
"A ty?" Zeptala se.
"No já.. ovládám telekinezii, levitaci a cestování časem" řekla jen wow.
"Fajn všichni pojedeme na farmj kde jí nikdo neuvidí" řekl Luther. Pětka mě chytl za ruku a teleportoval nás na tu farmu.
"Kurva pětko! Lekla jsem se" oklepala jsem si oblečení protože jsme spadli do nějaký slámy.
"Pětko?" Ohlížela jsem se kolem sebe. Kde to sakra jsem, nebo kde je sakra pětka. Viděla jsem nějakou stodolu tak jsem se tam šla kouknout.
"Pětko? Pětko? Tohle neni vtipný" slyšela jsme něco za sebou rychle jsem se otočila a tam nic. Koukla jsem se a tam pětka. Usmál se.

(Jakoze tenhle ten jeho xichtik chapem se, idk jestli to je vubec usmev)

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

(Jakoze tenhle ten jeho xichtik chapem se, idk jestli to je vubec usmev)

Chytl mě pod krkem a natlačil na zeď. Po celým těle zase to chvění. Pořád mě držel pod krkem a celou si mě prohlížel. Mohla jsem dýchat jenom to asi udělal schválně.
"Proč to děláš? Nenávidíš mě" řekla jsem.
"Nenávidím, ale i kurva moc miluj" zašeptal. Nechala jsem se i když jsem nebyla rozhodnutá co chci.
Pomalu se přibližoval. Zasekávaně jsem dýchala. Nahlas. Usmál se. Líbilo se mu to nebo co?
Přitáhla jsem si ho za kravatu a začali jsme se líbat. Jeho rty, o můj bože měla jsem motýlky po celým břiše, příjemný chvění. Najednou jsem přestala dýchat. Cukla jsem sebou a probudila se na zemi. Pětka klečel u mě a pouštěl mi pomalu pusu a nos. Pohladila jsem pětku po tváři.
"To jsme skončili až tady zlato?" Kulišácky jsem se usmála. Pětka se zasekl. Nechápavě se na mne díval a pak na ostatní. Rychle jsem si sedla.
"Doprdele!" Křikla jsem.
"Co se ti zdálo tak hah pěkného" řekl Diego a zasmál se. Pětka vstal podíval se na mne vražedným pohledem protočil očima a odešel k autu.

Time {Number Five} ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat