Time {Number Five} ✔️

14

Cítila jsem štiplavou bolest na tvářích. Stálo tam nade mnou hrozně moc lidí. Lekla jsem se a vstala jsem. Vzala jsem si batoh a šla domů. Nějak jsem nepochopila co se stalo.
Zaťukala jsem na dveře.
"Ahoj, tak co škola?" Usmála se a já se šla zavřít do pokoje. Hodila jsem aktovkou o zeď a lehla jsem do postele. Začala jsem brečet. Marry mi zaklepala na dveře a vešla. Sedla si ke mě a hladila na zádech.
"Skus tam chodit ještě pár dní. První den se ti hned kamarádi nenahrnou" usmála se.
"O to nejde" řekla jsem s ubrečeným hlasem.
"Jde o pětku jasně. Ale když si najdeš kamarády, možná by jsi na něho zapomněla" usmála se. Zvedla se a vytáhla mě z postele. Půjdeme do kina. Šla se převléct a já taky.

Datum: 16. Listopadu 1989
Místo: San Antonio Texas
Spadl jsem na zem společně s Benem.
"Do hajzlu.. kde jsou všichni?!" Zvedl jsem se rychle ze země a díval se na zavírající se modrý portál z kterého jsem vypadl.
"Kurva kurva!!" Křičel jsem.
"Klausi, uklidni se jasný? Zkusíme je najít" řekl Ben a já ho ignoroval. Šel jsem za nějakou babičkou.
"Dobrý den. Moc se omlouvám že vás vyrušuji, ale ztratil jsem paměť, a pokud mi řeknete kde to jsem a kdy to jsem, budu moc rád a možná si vzpomenu" usmál jsem se na stařenku.
"No.. jsme v San Antoniu v Texasu. Je 16. Listopadu 1989" zmateně se na mne podívala.
"Pane jo, hned jsem si vzpomněl, děkuji moc" usmál jsem se a odběhl.
"Bene co kurva budeme dělat?!" Křikl jsem po něm.
"Co já vím, mě se tu líbí. Hudeš muset najít ostatní. Nebo najít tebe a vychovat se. Byla by to prdel" zasmál se. Já mu jednu vrazil.
"Myslím to seriózně, to ty jsi tady ten víc rozumnej!" Křikl jsem po něm.
"Přestává mně bavit to že mě můžeš mlátit. Já nevim chápeš?!" Držel si tvář.
"Fajn!" Dupnul jsem si.

Datum:1. Ledna 1989
Místo: San Antonio Texas
"Au.." bouchla jsem se do hlavy. Viděla jsem vedle ležet Luthera.
"Luthere! Luthere" probudila jsem ho.
"Allison?" Řekl chraptivým hlasem.
"Díky bohu" objala jsem ho.
"Jsme tu jen my dva, ostatní jsou pryč" ohlížel se kolem nás.
"Co budeme dělat?" Zeptala jsem se ho. Jen pokrčil rameny.

Datum: 29.Srpna 1988
Místo: San Antonio Texas
"Aaaa!" Křičela jsem mezi tím co jsem padala. Chvíli jsem ležela na zemi a snažila se postavit. Rozpršelo se hrozným stylem. Vstala jsem a šla po temné cestě někam kde bude víc lidí abych ho mohla poprosit o pomoc. V uličce byl nějakej chlap. Zrychlila jsem krok.
"Vanyo?" Křikl po mě. Otočila jsem a viděla jsem.
"Diego?!" Optala jsem se. Vešel k lampě a ja za ním běžela a objala ho.
"Jak dlouho tu jsi?! Kde jsou všichni?!" Kladla jsem otázku za otázkou.
"Pojď rychle za mnou vše ti vysvětlím" vzal mě za ruku a divně se ohlížel.
"Tak jsme tady" Byl to menší byteček. Malá koupelna se záchodem, kuchyňka a obývák. Všude poházené věci.
"Byl rok 1987. Spadl jsem tam kde ty. Nikoho jsem nemohl najít, byla zima, navíc byl prosinec takže všude byl sníh. Viděl jsem pootevřené dveře od tohohle baráku. Vešel jsem tam a byla tam mrtvola nějaký starší pani. Rozhlídl jsem se po baráku ale nikdo nikde. Zavolal jsem policii. Ovšem jsem to hrál, šel jsem dát pryč nože abych nebyl za podezřelí. Nakonec jsem řekl že to byla má nevlastní matka a ten barák mi nechali. Našel jsme si práci u jednoho týpka a den co den čekám na vás všechny. A poštěstilo se, jsi tady" řekl.
"Musí tu být i ostatní" řekla jsem a posadila se na gauč.
"Jo.. zasranej pětka! Teď tu kvůli němu trčíme!" Křikl.