Time {Number Five} ✔️

9

Ozval se výstřel. Všichni se lekli a podívali se na jednatelku která míří na mne. Podívala jsem se na svůj bok.
"Pětko.. *popadnutí dechu* promiň" řekla jsem a spadla jsem do kolen.

Pětka
"Ne! Ne! Ne! Emily dýchej, vnímej mě, zvládneš to, jsem tu s tebou" dal jsem jí ruku na ránu a druhou jsem ji vzal za tvář.
"Jako jsi tu byla ty semnou, dýchej buď v klidu" uklidňoval jsem jí. Vzal jsem jí z ruky klíče a odemkl. Všichni vyběhli ven a šli za jednatelkou. Položil jsem Emily hlavu na svoje nohy.
"Kdyby jsi mne poslechla!" tekly mi slzy. Dala mi ruku na tvář a utřela mi slzu.
"Zvládneš to" s bolestí se usmála. Pomalu zavírala oči.
"Né!!" Křičel jsem. Slzy mi tekly proudem. Nechal jsem jí tam bezmocně ležet.
"Vrátím se pro tebe" vstal jsem.
"Hej nechte jí!" Křikl jsem po ostatních.
"Jsi mrtvá" řekl jsem. Teleportoval jsem se hned před ní a bodl do ní. Spadla na zem a vykrvácela. Vzal jsem Emily do náruče a ostatní mě chytli. Teleportovali jsme se do roku 2019 do nemocnice.
"Vemte ji!" Křikl jsem po doktorovi. Jeli s ní na sál. Museli jí hned operovat. Vím že bude v pohodě. V nejhorším si skočim do včerejška. Nervózně jsem. Chodil po chodbě. Po půl hodině chození a myšlení na Emily jsem si šel do kantýny koupit kávu.
"Černou prosím" sedl jsem si zdrceně ke stolku.
"Ahoj bráško máme krásný den, a zbytek celého života nebude apokalypsa!" Přisedl si ke mě šťastný Klaus.
"Klausy.." neměl jsem ani sílu ho vyhodit.
"Emily bude v pohodě věř mi" usmál se a vytáhl něco z kapsy.
"Tohle jsem našel" ukázal mi nějakej starej papír.
"K čemu mi to sakra bude?" Zeptal jsem se a podíval se na papír.
"Nevím vypadlo to nějakému cápkovi" pokrčil rameny a já papír rozbalil. Podíval jsem se na Klause.
"Ah.. seznam do obchodu.." zasmál se. Zvedl jsem se a odešel. Klaus mě následoval.
"Klausi... proč si nejdeš svojí cestou? Já tu čekám na Emily" sedl jsem si zpátky do čekárny.
"Víš.. chtěl bych ti pomoct. Vim že jsme poslední na světě od koho by jsi to chtěl ale vím jaký to je" nějak extra mě to nezajímalo ale poslouchal jsem.
"Pozoruju vás už od začátku. A vim že k sobě máte to stejný. I když si myslíš že k ní nic necítíš, tak cítíš" začal jsem ho víc poslouchat.
"Oba dva toužíte po tom co jste nikdy neměli" řekl.
"Někoho komu bych věřil a miloval bych ho?" Zeptal jsem se.
"Ne, je to sex. Ani jeden z vás si nikdy pořádně neužil" řekl fakt vážným tónem.
"Kurva Klausi ty idiote debilní" dal jsme mu pohlavek.
"Cojee, máš pubertu tak se mu chce vyvětrat" zasmál se. Ostatní lidi se na nás dívali. Šel jsem pryč a nechal ho tam samotnýho.
"Dobrý den, pan Hargreevs?" Zeptal se doktor Diega.
"Ano.." odpověděl.
"Fajn, rána Emily Jacksonové je velmi kritická, ale podařilo se nám v pořádku kulku vyndat. Museli jsme jí dodat krev protože ji hodně ztratila. Podle toho jak se bude rána hojit a jak se hude zotavovat její stav tak ji můžeme propustit.
"Mohu ji jít navštívit?" Zeptal jsem se.
"Obávám se že ne" řekl doktor. Naštval jsem se a vzal ho za límec pláště.
"Pětko stačí!" Okřikl mě Diego.
"Jasný, jasný" nasraně jsme se podíval s šel pryč. Všichni jsme jeli do akademie. Myslel jsem na ní. Šel jsem do pokoje a převlíkl jsme se do pyžama.

Čas- 2:40
Místo- Nemocnice
Datum- 31.března 2019
Vzbudil jsem se par hodin po půlnoci. Vzal jsem na sebe uniformu a teleportoval se k Emily do pokoje v nemocnici. Spala. Přisunul jsem si židli. Začal jsem ji potichu budit.
"Emily?" Pomalu začala otevírat oči. Lekla se.
"Pšt! To jsem já pětka" usmál jsem se a vzal jí za ruku.
"Zvládli jsme to.." řekl jsem jí.
"Ne.." pomalu se posadila.
"Tohle nebyla jednatelka. Najala si dvojnici.. *ah z bolesti*" tohle mě zaskočilo.
"Musíme pryč" řekl jsem. Vzal jsem jí do náruče a teleportoval jsem nás ke mě do pokoje.
"Au.." držela si ránu.
"Oh.. promiň mi to" pohladil jsem jí.
"Nemáš hlad nebo něco?" Sedl jsem si k ní. Kývla že ne.
"Omlouvám se.. omlouvám se že jsem tě neposlechla.." nevnímal jsem to.
"Řekni mi jak víš že to nebyla jednatelka?" Zeptal jsem se.
"Slib mi že nebudeš naštvaný.." smutně se podívala.
"Jednatelka mi řekla že má dvojnici. Ta dvojnice mě střelila pistolí kterou máma nechala vyrobit jen pro ni" řekla a já jsem ji zastavil.
"Jak jako máma?!" Křikl jsem po ní.
"Vzala si mě když jsme přijela na Komisi, byla jsem nejlepší a navíc jsme měla schopnosti. S abych to dořekla. Věděla že se budeš snažit zabránit apokalypse tak mi to řekla ať vás tam zavřu nebo vás všechny do jednoho pozabíjí. Nechtěla jsme to.. a myslela jsem že to je máma. Ale po tom co jsme se zeptala co to bylo za kulku bylo to jasný. Navíc by nebylo tak lehké ji zabít" byl jsme v šoku. Celou dobu se tahám se zrádkyni do které jsme se asi zamiloval.
"Sakra.. co teď?" Zeptal jsem se.
"Máme jeden den na to, rozmyslet se do jakého času půjdeme. A co budeme dneska dělat" usmála se.
"Takže to tady všechno opustíme?" Chytil jsem jí za ruku. Kývla na ano.
"Fajn.. máme jeden kufřík musíme ho hlídat" řekl jsem. Usmála se. Ten úsměv byl boží.
"Myslím že vím jak začít dneska den" podíval jsem se jí na rty.

Pokračování bude asi zítra💘 dejte hvězdičku a pokud nemáte na předešlých stránkách tak to jděte napravit💖moc mě to potěší, a aspoň uvidím že to má cenu psát, a že vás baví💝