Creepypasty

Mrknutí

A jsme tu znovu. Studená dřevěná podlaha je mým místem k sezení. Moje bedra a nohy se rozbolaví už po 30 minutách. Studený pot nutí má chodidla zlehka odjíždět od mého těla. Křeč se mi dostávala do krku, jak jsem neustále pohlížel za postel, která stála mezi mnou a oknem. Na vnitřní straně mám červené otlačeniny, jak si držím kolena u hrudi.

Nejhorší byly moje oči. Vypadají, jako kdyby se mi z duhovek linula rudá bouře. Vždy, když se dostanu k jedničce, jsem zavalen radostí, že mohu na milisekundu mrknout. Po chvíli mě oči pálí ještě hůř. 3...2...1...

MRK

Tady je! Na stejném místě jako minulou noc. Hlavu má nakloněnou na levou stranu tak moc, že se zdá být vzhůru nohama. Měl jako uhel černé vlasy, které se houpaly kvůli jeho zkroucené hlavě a větru s deštěm. Chvástá se stejným oblečením, černou sportovní bundou a bílým trikem pod ní. Bunda je místy potrhaná a rozpáraná, tričko je téměř rezavé kvůli hrozivému množství krvavých skvrn.

Jeho oči byly kompletně černé. Byly tak černé, že jsem si občas nebyl jistý, zdali je má zavřené, nebo otevřené a pozoruje mě. Nebyl jsem si ani jistý jestli to nebyly jen prázdné důlky namísto velkých krásných očí, ale rozhodně to tak z dálky vypadalo.

A konečně jeho neochvějný úsměv. Opravdu vhodně pojmenován ,,Chelseaský úsměv". Jeho horní a dolní zuby se nedotýkaly, což mi dovolovalo vidět tu bezednou díru místo chřtánu. Vždy jsem čekal, že odtamtud něco vyleze, ale nikdy se tak nestalo. Nikdy se nepohnul ani o píď dokud jste ho pozorovali. 3...2...1...

MRK

Je stále tam, samozřejmě. Stále ztuhlý jako prkno, ale nyní má proti oknu opřené dlaně. Jeho vyšinutě dlouhé prsty se zdály mít stejné rozpětí jako samotné okno. Čeká... Čeká až zavřu oči, nebo až se podívám pryč, byť jen na vteřinku. Tohle se už pro mě nyní stalo rutinou. Tuto hru jsem s ním hrál spoustu nocí.

Měl jsem v tom systém. Když jsem mrknul a zavřel tak oči, rozsvítil jsem zároveň během mrkání svou baterku. Když jsem oči znovu otevřel, baterku jsem rychle zhasl. Nejsem si jistý proč, ale nedovolilo mu to se pohnout. Zřejmě si myslel, že jej skrze světlo někdo stále pozoruje. Fungovalo to, a tak jsem zas tak moc neřešil proč. 3...2...1...

MRK

Když otevřu oči a zhasnu světlo, vidím, že je stále na svém místě. Stále ve své pozici, ale s lehkou změnou. Jeho prsty jsou ohnuté, takže dělají v okně rýhy. Celkem dobré, nevypadá tak agresivně jako většinu nocí. Ale pak jsem si všiml jako vlas tenkých prasklin v okně. Pohnul se víc, než jsem si myslel.

Snaží se dostat dovnitř. Moje oči se znovu ztmavují... Víčka mi těžknou. Nevím jak dlouho ještě vydržím vzhůru. Víčka se mi až moc třepotají. Bylo to jako koukat na starý film. Pozorovat ho pomalu se vytrácet. Můj hlas se začíná třást, jak odpočítávám, a ruce držící baterku se třesou.

Tohle ale není čas k panice! Tahle hra má pravidla! Má systém! Když budu podle těch pravidel hrát a zůstanu ostražitý, budu moct hrát další den! JÁ DNES V NOCI NEPROHRAJU!!! 3.....2......1.......

TMA

Tma?! Já zavřel oči! Uvědomil jsem si to po době, která se zdála jako pouhé dvě vteřiny, ale tím jsem si nemohl být jistý. Baterka ležela na zemi vedle mě. Zírám na prázdné okno. Je pryč! Sakra, kam zmizel?! Předtím jsem mohl vidět jeho dech oproti tenké transparentní ploše. Praskliny na okně stále zůstaly, ale jinak bylo nepoškozené, což znamenalo, že nebyl se mnou v pokoji.

I když jsem na chviličku usnul, teď jsem vzhůru! Cítím se, jako kdyby mé tělo bylo spalováno v plameni, ale zároveň je pohřbeno v ledu. Cítím se tak otupělý, že se nemohu pohnout. Otevírám své oči naplno, kvůli čemuž mě vysušené oči pálí. Stiskl jsem zuby k sobě, posílajíc tlak do své hlavy. Chci křičet, ale nejde to, nemohu! Nechávám oči otevřené a hledím na okno.

To že jsem ho tam mohl vidět bylo vcelku uklidňující. Ale teď je pryč. Kde může být?! Zvedl jsem své třesoucí se ruce a promnul jsem si jima oči. Na chvilku jsem nemohl nic vidět.

KLIK

Moje baterka se pohnula po podlaze směrem ke dveřím do chodby. Se skřípnutím se otevřely, ale pouze trošku. Škvírka skoro nebyla vidět. Koukal jsem na dveře a čekal, až se otevřou o trochu víc, ale nic se nedělo. Rychle jsem koukl zpět k oknu. Třeba se snažil odvést mou pozornost! Světlo baterky jsem namířil zpět ke dveřím a...

Ah, tady je. Dobře známý, jako jehla tenké prsty se vplížily dovnitř z druhé strany a otevřely dveře o trochu více. Hleděl jsem, jak neuvěřitelně bledé prsty začaly mizet. Moje oči se zavíraly. Prohrál jsem. Dnes je poslední hra.

Zhluboka jsem se nadechl, zhasl baterku a položil ji na zem vedle sebe. Uvolnil jsem křeč ve svém krku, nechal hlavu spadnout a opřel se o zeď. Přestože jsem věděl, že je konec, měl jsem systém v němž jsem lpěl.
Takže ještě jednou,
3.....2......