Creepypasty

Dear wife, There are some things you will never realize

Možná sis toho nevšimla, ale v ten den, kdy si vešla do kavárny, ve které jsem pracoval, všichni přestali s tím, co dělali a podívali se na tebe. Měla jsi ta modrá sluchátka a růžovou šálu, uvázanou okolo svého štíhlého krku, se kterou si vypadala tak roztomile..

Možná sis nevšimla, ale měl jsem pocit, že se rozpustím, když si mi řekla svoji objednávku a usmála si se. Podlomila se mi kolena. Možná proto jsem zakopl, když jsem ti šel ke kávovaru udělat capuccino. Zaculila si se na mě, zasmála se a já měl díky tomu pocit, že mám u tebe šanci.

Když si opustila kavárnu se třemi dalšími lidmi, zase jsem ten pocit naděje ztratil. Snad si tedy dokážeš představit, jak překvapený jsem byl, když si mě, když jsem tě potkal při procházce po městě, pozvala na rande.

Po první schůzce jsem si byl jistý tím, že tě miluji. A z toho pohledu, co si na mě upírala, jsem měl pocit, že ty mě také. Po bezmála 2 letém randění jsem věděl, že podstupuji veliký risk, když jsem si před tebe klekl a zeptal se tě, jestli si mě nevezmeš. Možná sis toho nevšimla, ale v ten okamžik, co si mi řekl ano, jsem mohl umřít šťastný s myšlenkou na to, že můj život byl konečně perfektní.

Možná sis toho nevšimla, ale když si mě po půl roce manželství začala bít, začal jsem upadat do deprese. Měl jsem pocit, že tě ztrácím, a po roce, kdy to pokračovalo, jsem si byl jistý, že jsem tě nadobro ztratil. Po nocích, kdy si ty byla venku, jsem já hlídal naši dceru a viděl v ní to, co si i ty kdysi byla. Málem jsem z toho zešílel. Možná jsem i na nějakou dobu šílený byl.

Ten den, kdy jsem se vzbudil a spatřil tě jít po schodech s cizím mužem, nezachoval jsem se tak, jak bych měl. Řekl jsem ti, že se z toho dostaneme. Že budu pro tebe něco více. Ty si mi slíbila, že mi budeš věrný a já zase, že budu tou nejlepší verzí sama sebe. Během pár dalších měsíců jsem se cítil zase šťastně. Byla si doma, když jsem přišel z práce a vypadalo to, že se zase dostáváš blíže naší dceři.

Měl jsem vědět, že to byla jen zástěrka. Hrála si to na mě a tajně si hromadila peníze, aby si utekla. Řekla si mi, že si mě nikdy nemilovala a že nenávidíš naši dceru. Možná sis toho nevšimla, ale pak celý večer plakala ve svém pokoji poté, co si utekla pryč do noci.

Na čtyři další dny jsem si vzal volno a snažil se být tím nejlepším tátou pod sluncem. Uklidil jsem celý dům pro případ, že by ses vrátila. V tom případě jsem chtěl, aby všechno vypadalo tak čistě, jak to jen šlo. Když si se vrátila, nemohl jsem na tebe být naštvaný. Znamenalo to, že mě doopravdy miluješ. Odpustil jsem ti a ten smutný výraz na tvém obličeji mě ujistil v tom, že ti to bylo líto. Objal jsem tě, ale ty si mi to neoplatila.

Tu noc si se oběsila. Hned vedle pokoje naší dcery. Vzbudil jsem se a první, co jsem spatřil, byla naše dcerka, jak si hraje s tvojí mrtvolou. To bylo celkem hnusné, nemyslíš? Alespoň si mohla být dostatečně slušná na to, aby si to udělala tak, aby to malá neviděla.

Možná sis toho nevšimla..

No..

Vlastně ano.

Určitě sis všimla, jak se naše město liší od těch ostatních.

Všimla sis, když tě parta lidí popadla zezadu, když si vešla do kavárny. Všimla sis hlasu, který vyřvával „Prodáno!“.

Pravděpodobně ti netrvalo dlouho, než sis uvědomila, že ten hlas byl můj, když jsme byli na své první schůzce. Roubík v tvé puse a řetězy okolo tvých končetin asi tyhle krásné chvíle trochu znepříjemňoval, ale přísahal bych na to, že jsem spatřil ten úsměv na tvých rtech. Viděl jsem ti to v očích.

Když jsem tě držel s nožem u tvého krku, zatím co ti stékaly slzy po tvářích, uvědomil jsem si, že to pro tebe asi nebyl ideální způsob žádosti o ruku. Ale mě to přišlo perfektní.

Asi sis nevšimla, ale s každým úderem, kterým si mě obšťastnila během prošení o to, abych tě nechal být, jsem k tobě ztrácel i ty zbytky soucitu, co ve mě zbyly. Myslel jsem si, že když spolu budeme mít dceru, pomůže nám to k tomu, abychom jsme se sblížili, ale nevyšlo to, což je asi součástí života, jak tak koukám.

Možná sis všimla, že ten policista, co ti slíbil, že ti pomůže s útěkem, tě podvedl, ale jak už jsem řekl, naše město je jiné. Pokaždé, kdy se pokusíš utéct, zde bude někdo, kdo tě chytí a odvede domů do bezpečí.

Odpočívej v pokoji andílku.

Zrovna se připravuji do kavárny. Musím zase začít pracovat a hledat svou třetí manželku.