číslo 5. Jsi to ty?

Kde To Jsem?

Jakmile jsem došla dolů, tak se mu poskytl výhled na obrovský pokoj z kterého vedou na obou stranách dveře. Rozešla jsem se a zaplo se světlo, při každým kroku se rožlo další. Byla to automatická spoušť, která se zapíná na pohyb. Jakmile byla všechny světla rožlá, tak se mi poskytl výhled na zeď plnou obrazů. Byly to obrazy mne a mé rodiny. Byla tam i moje matka. Jakmile jsem ty fotky uviděla, přeběhl mi celý život před očima. Dokonce i ty 2 roky co jsem zapomněla se mně vrátily. Sesunula jsem se k zemi a začala pomalu brečet. V tu chvíli jsem nevěděla co mám dělat. Nevěděla jsem jestli to někomu mám říct nebo ne. Topidla jsem se v mích vzpomínkách. Bylo to strašný, nemohla jsem myslet na nic jiného než na vzpomínky co jsem prožila s mou rodinou. Po dlouhé době jsem se konečně zvedla. Zvedla jsem se a otevřela jsem dveře po pravé straně. Bylo tam něco jako sledovací místnost. Byli tam kamery, které se zapli jakmile jsem nohou překročila práh dveří. Na kamerách byli všechny snímky z města,dalo se to i přepínat. Byl to výhled na celé město že všech úhlú. Nechala jsem to být a odešla z místnosti. Vešla jsem z toho sledovacího pokoje a rozešla se ke druhýmu, ale jakmile jsem chtěla vyjít pryč, tak se zapla kamera, na které byl Pětka. Šel na to místo kde jsem našla tu růžičku. Přišel k tomu místu a sebral ten dopis. Pak jsem viděla jen modré mžitky a jak Pětka zmizel. Až po tomhle jsem odešla do druhého pokoje. V druhém pokoji byla, vypadalo to jako nějaká dílna. V ní bylo něco jako motorka. A na jedné ze zdi byly obleky. Byly to černé obleky u kterých byli kuše, luky a různé zbraně. Na té motorce byl dopis.

DOPIS
Ahoj Malio, vím že to čteš ty. Vím, že nikdo jiný to číst nemůže. Jsi totiž chytrá po mě. Tohle podzemní doupě, nebo říkej si tomu jak chceš, má sloužit jen tobě. Tahle motorka se dá proměnit skoro ve všechno. Od auta přes traktor, po koně. Je to nejlepší technika. Dá se to ovládat, tím náramkem na ruku. Je to něco jako zmenčený tablet. Ty kostýmy jsou neprůstřelný(jsou tam všechny velikosti, i pro zbytek Academie). Nevěděl jsem jestli budeš chtít nadále bojovat proti zlu, tak jsem ti nechal utvořit tohle doupě. Chtěl jsem ti nějak pomoct, protože už jsem nejspíš mrtvý.

PS: nezapomeň pořád v tebe věřím.
______________________________________
Jakmile jsem dopis dočetla, tak mě po tváři stékala další slza. Nevěřím tomu, nevěřím tomu, že mi otec zanechal tohle. Jako by celá Academie nestačila. Byla jsem ráda, ale i smutná, číst dopis od mrtvého táty je docela zdrcující. Nevěděla jsem co mám dělat, jestli to někomu mám říct nebo ne,ale někomu to říct přeci musím. Napadl mně Klaus, ale s jeho chkastáním nevím, nevím. Už to mám Ben! Ben nikdy nikomu nic neřekl, je to něco jako černá díra, která udrží všechna tajemství. Vyběhla jsem z dílny a ocitla se zase v té hale. Vylezla jsem ty schody a nadzvyhla ty dveře. Prolezla jsem zpět senem a vydala jsem se do mého pokoje. V pokoji jsem si urovnala všechny myšlenky a čekala jsem až za mnou jako obvykle dojde Ben. Ben došel o chvilku později co já.
,, Tak co furt nic? "zeptal se na první otázku.
Ja jenom zavřela dveře a pokynulq mu ať se posadí na postel.
,, Takže?" usmál se.
,, Jo, ale nikomu to zatím neříkej " špitka jsem.
,, Neboj. A co zamýšlíš" řekl
,, Mám nápad, ale nikomu to NEŘEKNEŠ" poslední slovo jsem zdůraznila.
.....

Omlouvám se, že dlouho nebyla kapitola, ale mám hodně práce jak jsou ty Vánoce. A mám na vás otázku chcete knihu i s Teen Wolf? Mám na ní hodně nápadů 😉
Tak zatím a přeji krásné Vánoce.