číslo 5. Jsi to ty?

Co Se Stalo V Griddy's Doughnuts

Nijak zvláštní den, pomáhala jsem Agnes v koblihárně, kterou mám nejradši že všech. Moc jsme si to užili a nejlepší bylo, když se nám pokazil kávovar, tak jsme to hned museli opravit. No nubudu vám lhát byla to sranda jak jsme otevřeli víko, aby jsme se mohli podívat co je tam špatně, tak na mě vylítl popel se zbytkem kávy, tak jsem se musela jít umýt a převlíct. Došla jsem domů odhodila jsem tašku s věcma a šla jsem do sprchy. Trvalo mi to trochu dýl, protože mi furt padalo mýdlo. Jak já ty tvrdý mýdla nenávidím. Už několikrát jsme si s Agnes říkali, že koupíme tekutý, ale vždycky na to zapomeneme. No nic vylezla jsem ze sprchy a pokoušela jsem se najít Bonnie. Jo na ni jsem úplně zapomněla vy vlastně nevíte kdo to je. Bonnie je můj 2 ročný had. Je strašně milá i Agnes si ji oblíbila, a to je co říct, když nemá ráda hady. Dala jsem ji najíst a šla jsem zpět za Agnes. Po cestě za Agnes jsem kopala do kamínků a přemýšlela jsem proč si na nic nevzpomínám, jestli to je traumatem nebo něčím jiným.,, Tak a jsem tady '' řekla jsem si sama prosebe, a zastavila jsem před koblihárnou. Vešla jsem dovnitř a posadila se.
,, no to je dost, že jsi tady '' řekla Agnes a usmála se na mně.
,, To jsem ti tak moc chyběla? '' odpověděla jsem ji s úsměvem.
Agnes se na mně jenom usmála a šla obsloužit jednoho staršího pána a vedle něj seděl mladý kluk, asi nějak ve stejném věku jako jsem já,vypadal že je to jeho syn, tak jsem to moc neřešila. Potom ke mě přišla Agnes a poprosila mně jestli by jsem jí nepomohla to nachystat že ona skočí rozmněnit. Já jsem si jen dala zástěru, a šla je obsloužit. Ten pán si dal jahodovou koblihu a ten kluk si dal kafe, černý. No nic mě to přišlo normální sama piju kávu. Tak jsem jim to donesla a oni se na mě podívali a usmáli se na mně. Úsměv jsem jim oplatila a šla za Agnes se podívat jestli už nerozmněnila. Ta tam pořád zápasila, tak jsem ji pomohla a zanesla jsem jim to a ten pán mě řekl, že je to dýško, že si to mám nechat. Tak jsem mu poděkovala a šla to dát Agnes, ať to dá do kasy. Odložila jsem si zástěru a šla jsem na záchod. Ze záchodu jsem slyšela jak tam někdo střílí, tak jsem se rozběhla jestli tam náhodou není Agnes, a pak jsem si uvědomila, ža tam byl ten pán s klukem. Než jsem tam doběhla stal tam ten kluk, a chystal se jednomu tomu chlapovi s puškou zlomit váz byl u něho během sekundy a,, křup,, zlomil mu váz. On se na mně jenom podíval já mu hleděla přímo do jeho krásných očí, měl zelenou barvu. On se na mnějenom usmál a chystal se odejít. Já jsem ho rychle doběhla, a zastavila ho chystala jsem, že ho budu vyslíchat, ale on se na mně podíval tázavím pohledem protože uviděl mě tetování na ruce. Byl to deštník v kruhu. Nevím co to znamená ale vím že jsem ho měla jak mně našla Agnes, i ona se na to ptala. Ten kluk se na mně podíval tázavím pohledem a nadzvihl jedno obočí. Pak se mne zeptal,, Z Kama to máš. '' vyslovil tak krásným hlasem.
,, No já sama nevím''odpověděla jsem mu. Mu to však očividně nestačilo, a tak se mně zeptal ještě jednou.
,, Jak to myslíš, že nevíš' 'zeptal se mně
,, Ztratila jsem paměť nic si nepamatuju kromě jména a věku' 'odpověděla jsem mu na jeho otázku.
,, No tak to zjistíme, a teleportovali jsme se nevím jak, ale bylo mi z toho špatně.
,, Na to si zvykneš' 'řekl mi a usmál se. Přitom mně vedl do budovy, s názvem The Umbrella Academy.
,, Hele stůj!' 'okřikla jsem ho.
On se na mně jenom podíval tím jeho sladkým tázavím pohledem, už zase.
,, Jak je možný, že jsme se teleportovali, a proč mne vedeš do nějaké budovy s názvem...''zastavila jsem se u jména tě budovy, naklonil jsem se a přečetla název té budovy,, The Umbrella Academy' 'řekla jsem už trochu klidným, vlídným hlasem.
On mi jenom kývl ať jdu dovnitř,, vše ti řeknu až vevnitř' 'řekl mi tak trochu zaraženým hlasem, ještě od doby kdy jsem na něho křičela.
Vztoupila jsem do vnitř a uviděla obrovskou před síň, přišla mi hodně povědomá. Potom jsme přešli do obýváku, ve kterém seděli nějací, už dospělí lidé. Najednou se na nás všichni podívali, přejeli nás tázavím pohledem a já jsem zaujmula zrak do země, protože jsem se cítila trapně.
Pak jsem zaslechla vrzání schodů (očividne nejsem sama) a do obývacího pokoje vešel šimpanz oblečený ve slušnem oblečení a opíral se o berličku.
,, No vida kdo se k nám uráčil přijít, po tak dlouhé době '' řekl a všichni se na mně zase podívali tázavím pohledem. A já zase zaujmulu zrak do země, ale tentokrát ne na dlouho.,, Jak to myslíte že jsem tu po dlouhé době. Já jsem tu někdy byla? ''