15. Horse hunger games

Ráno před Sklizní

Vejdu do stáje. Koně...neomylně zamířím ke své shagye arab Núbii. Doufám, že mě nevyberou, ač je to nejspíš zbytečné. Protože kdyby mně vybrali, znamenalo by to, že nejspíš zemřu nejen já, ale i má úžasná klisna. Pohladím ji po pleci a zase se zatoulám ke Hrám. Ano, Hrám. Kapitolané tomu totiž říkají zábavná reality show. Nejspíš nejsou normální, protože komu přijde zábavné jak koně i maximálně osmnáctileté děti umírají? Můj táta je chovatel koní pro hunger games. To znamená, že může chodit na větší louku nedaleko lesů. Protože prezident Rain umožnil krajům vybrat, kdo bude chovat hunger gamesové koně. Některé kraje na to kašlají, třeba první nebo druhý-tam jsou profesionální splátci-jak koně, tak i děti. Čtvrtý kraj na tom není tak špatně, ale profíků tam moc není. Můj otec chová právě shagye, vytrvalé a dobře ovladatelné koně, kteří jsou dle mého názoru nejlepší na světě. Děti se tu učí jezdit nejdřív na třech  haflingách, pak na starších shagyách, v sedmi letech obdržují své hunger gamesové koně. Jako hříbata. Pokud počítám  dobře, jsou koně v nejlepších letech-ve 12 mají děti pětileté koně, v 18 jedenáctileté. Nubince je sedm.

Slyším mámu, jak nás volá na snídani. V kuchyni do sebe naliju hrnek kobylího mléka a chléb s máslem. Pak hodinu dělám domácí úkoly na téma lisování oleje, a pak se jdu připravit. Vysprchuji se, pomocí nakloněné konve, a jdu se převléknout. Obleču si, jako každou Sklizeň, jemně žlutou košili a černé rajtky. Zapletu si z dlouhých plavých vlasů cop a stáhnu ho žlutou mašlí. Pak v naleštěných perkách a čistých chapsech seběhnu dolů.

Nubince zapletu copánky a ukončím je žlutými mašlemi. To samé udělám s ocasem, jenom nezapletu celý ocas, ale jenom na povrchu, takže má cop, ale i volné prameny. Pak jí nasedlám-čabraka, bandáže i podsedlovka září žlutou. Sedlo je ovšem černé, stejně jako uzdečka.

Pak vyrážíme.