15. Horse hunger games

BONUSOVÁ KAPITOLA-POHLED BETTY, DÍVKY ZE SEDMÉHO KRAJE

Ahoj, tahle kapitolka je speciální, protože je z pohledu jiné splátkyně, z pohledu splátkyně kterou vymyslela moje sestra, a otravovala dokud jsem neslíbila že ji napíšu. Jinak, povolila jsem ji na mém Wattpadu psát jeden příběh, takže jestli chcete, koukněte na Příběh Harmony. A už dost řečí, jdeme na to!

Pohodila jsem hustou hřívou kaštanových vlasů. Smrk a Jedle, jak jsme s Tomem Spruce a Fir říkali, byli vzhůru taky. Jenom Tom chrápal, naštěstí jsme se ničeho nemuseli bát-v řídkém borovicovém lesíku nikdo jiný nebyl. Jednou jsem viděla dívku na shagyy, ale ta rychle zmizela. "Vstávat, ospalče," houkla jsem příteli do ucha. Tom se vymrštil, a sháněl sekeru. Naštěstí, sekeru jsem dala k sobě. "Ha ha ha,"řekl ironicky Tom. Chvíli jsme se bavili, a rozhodli jsme se vyjet ven. Půjdeme něco ulovit, protože jíst jídlo z těch šesti batohů je už nepříjemné. Naskočila jsem na Sprucea a Tom na Fir. 

Chvíli jsme jeli, když jsem znamením Toma zastavila. Ukázala jsem na vypaseného králíka, dost velkého pro nás oba. Vrhla jsem sekeru a králík padl mrtvý. Vyvrhla jsem ho a začala péct. Mezitím se Tom vydal na obhlídku okolí."Něco vidím," ozval se Tom a pobídl Fir do cvalu. "Ne, Tome, je to nebez-"v tu chvíli Fir zakopla. Vystřelila jsem k němu, ale bylo pozdě. Tom spadl. Křupnutí zlomilo mé srdce stejně, jako Tomovu páteř. Fir se zvedla, vyděšeně hrabala přední ve vzduchu, ale belhala se k pánovi. Ozval se výstřel z děla. Ne, ne, to není možné, Tom nemohl umřít. Sklonila jsem se k němu, k jeho zděšenému výrazu. Zavřela jsem mu oči. Proč zakopla? Jdu k místu pádu a spatřím drát. Někdo, nastražil drát a Fir zakopla. Uslyšela jsem svist. Na poslední chvíli jsem se sehnula, oštěp neškodně prolétl nad hlavou. Otočila jsem a spatřila Onyxe, kluka z jedničky. "Pomstím tě, Tome Tree. Sbohem," kráčela jsem k Fir. Zjistím, že zlomeninu nemá. Ne, jen vymknuté. Musím ji udržet při životě, je to má jediná věc, co mi po něm zbyla. Ona, a ta neutuchající zášť ke Kapitolu, k profíkům. V lékarničce najdu věci, kterými ošetřím Fir. Rány od drátu ošetřím a zraněnou spěnku zpevním kusem dřeva-udělám jakousi dlahu. Pak vyrazím k místu, kde jsem toho vraha viděla naposledy. 

Začnu ho stopovat. Večer se najím jdu spát, ale jen kvůli koním. Brzy ráno se probudím. Cítím se jako stroj, naprogramován k jedinému.Pak uslyším ďábelský smích. "Fajn, sedmička byla celkem nebezpečná. Kluk je mrtvej, škoda, že jsi nezvládl zabít i tu holku," uslyším krutý dívčí smích. "Fish, nech toho, taky by jsi ji nezvládla zabít" Chvíli se hádají a Onyx nakonec řekne: "Já jdu nasbírat dříví, ať si toho orla upečeme." Fuj, oni jedí muty? To je nechutné. Ale pro mě ideální. Tiše jako smrt kráčím s oběma koňmi na dohled k Onyxovi. Naštěstí jde dost daleko. Skloněný dělá lákavý cíl. Ale já se rozhodnu pro větší drama. "Hej, koukni Smrti do tváře, jestli se nebojíš! Teda jestli nejsi tak zbabělý, že zabíjíš jen přes pasti!" pohlédne na mě a vrhne oštěp. Oštěp letí souběžně se sekerou, a Tomův vrah umírá se sekerou v hlavě. A v tu chvíli ucítím teplo a zároveň zimu. Pohlédnu zmateně na břicho a spatřím ránu. Spadnu. Oba fjord ke mně přiběhnou a Spruce ke mně skloní hlavu. Natáhnu k němu prsty, když v tu chvíli spatřím dívku s několika koňmi. Seskočí ke mně a ptá se mě"Co se stalo?" "Odveď Spruce a Fir... do-mů..."zachrčím. Pak už nic. ¨

Ahoj, to je konec téhle kapitoly. Jakékoli připomínky k ději vítány. Mimochodem, udělala jsem tabulku, kde jsou přeživší. Jestli chcete, pište. Byly na začátku každé kapitolky.