15. Horse hunger games

Problémy, problémy a "malé" opeřené problémy

Ráno se proberu kvůli tomu, že po mně něco leze. Klíšťata. Všimnu si, že jich mám několik přisátých. Seberu lékárničku a vytáhnu desinfekci a kleštičky. Vykroutím je a rány vyčistím. Na Nubince jich najdu hned několik a taky vyčistím. Musím objevit něco na klíšťata. Snažím se vzpomenout na výklad o klíšťatech. Nějaké citrusy. Jenže tady žádné nejsou.

Tak co nejrychleji sbalím, nasedlám Nubi a jedu. Kam by jenom šli koně? Pak, když Nubi přeskočí maličký potůček, mi trkne... No ovšem, voda! Koně půjdou k vodě. Nasměruji klisnu a pozorně sleduji potok. Pak uslyším koňský křik(poz. aut.:Myslím, jakože ti koně řehtají bolestí a tak). Pak dusot kopyt. A smích dětí. Přimáčknu se Nubince k tělu a doufám, že mě neuvidí. Pak já uvidím je. Chce se mi zvracet-profíci našli několik koní a začínají se bavit tím, že je zraňují. Někdo střílí šípy, další hází sekyrami... Prostě hnus. Stydím se za sebe, a přes slzy skoro nevidím, když otáčím Nubi pryč. Musím ujet. Ale ty koně najdu. Najdu a uzdravím a postarám se o to, aby profíci zaplatili za svou chybu.

Pak si dáme asi půl hodinu pauzu. Podle odhadu může být tak deset ráno. Co to?! Obvykle poslušná klisna, která poslouchala na myšlenku a snad nikdy mě neshodila, se vzepne. Nubi, co je? Přitáhnu otěže, ale klisna to ignoruje. Ale nechová se vzpurně, spíš šíleně vyděšeně. Nasaje vzduch, což napodobím. A ucítím kouř. Otočím se. Stěna plamene, očividně je však neumělá. Nějaký pi... hlupák neuhasil pořádně oheň. Bezva. Další překvápko. Otočím se na správnou stranu a pobízím svoji vyděšenou klisnu dál. Chce kličkovat, ale to jí zakážu. Ne, oheň není žádný splátce ani mut. Ne, je to nezkrotný živel. Jediná věc, která mě může zachránit, jsou tvůrci. Všimnu si změny. Oheň utichl-tvůrci pravděpodobně usoudili, že nemají zájem o to, aby jim splátci takhle umírali. Jasně, jeden dva za Hry by jim nevadili, ale polovina? Fakt ne. Další změnou je, že už nejsem na tak vysoké trávě. Seskočím a mnu hlínu mezi prsty. Je taková písčitější, celkově. Pozorně se rozhlédnu a všimnu si řídkého borového lesíka. Nevím proč, ale zpanikařím. Co když tu jsou splátci? Nubi toho má očividně plný zuby, takže jí povolím podbřišník a jenom vedle ní jdu.

V poledne, které polednem vůbec nemusí být, jsem Nubinku zastavila. Nechala jsem klisnu napít a napást se. Sama jsem si doplnila vodu a začala žvýkat ovoce. Den se vůbec nevyvíjel tak, jak bych si přála. Pak se ozve rána z děla. Přemýšlím, kdo to je. Doufám, že nějaký profík. Hned se za sebe zastydím. Po obědě klisně dotáhnu podbřišník a vyrazím dál. Pak se ozve ještě jedna rána z děla. To vypadá, jako kdyby spolu někdo bojoval, jeden umřel okamžitě a další na následky zranění. To je ale jen teorie. Když už si říkám, že se nic neděje, uslyším plácání křídel. Podívám se dozadu a spatřím orly.

"Běž Nubinko, běž!" pobízím klisničku. Nubi se rozeběhne svým vytrvalým cvalem a začíná kličkovat. Muti nás ale téměř okamžitě doženou a útočí. Vytáhnu meč a začnu ním kolem sebe mávat. Několik orlů zavřeští, když je zasáhnu. Když už únavou skoro padám, ale všichni muti mají zraněná křídla, rozhodnou se, že nás nechají na pokoji. Všimnu si, že slunce zapadá. Seskočím, odsedlám Núbii a začnu ji čistit. Je celá zpocená, tak ji vodím do kolečka a pot pak stírám trávou-bohužel mám jen hřbílko a kopyťák. Nohy jsou celkem v pohodě, tak se posadím a navečeřím-maso a ovoce mi leze krkem, ale ořechy si nechám na později. Rozezní se hymna Panemu a ukazují se mrtvé tváře-valach Ak z Třetího kraje. Vzpomenu si-byl to ten arabský ryzák, honili ho profíci. Chudák-Daka, jeho koňského spolukrajana najdu. Jeho jsem ale nezachránila. A potom umřel z desítky Ron.

Pak nasedlám Nubinku-nebylo by moudré ji nechat neosedlanou. Podbřišník má samozřejmě povolený. Vymýšlím co s orly. Poté spatřím stříbrnou látku. Padáček!

Ahoj! Jak jistě vidíte, přidala jsem ještě jeden problém. Nejde mi to věnovat, proto to napíšu sem.

Věnováno katte_white.