15. Horse hunger games

Epilog

Čeká mně jedna z posledních částí Her. Ale asi nejšťastnější. Jsem doma. Mám vyjet na Nubince a pozdravit se se starostou. Pak dojet do svého nového domova ve Vesnici vítězů a kamery končí. Budu moct být sama sebou. Téměř. 

Nahodit úsměv, zahrát si šťastnou. Krátké pozdravení se starostou, symbolické první přecválání "prahu" nového domova. Musím se ovládat, být vážná, ale usmívat se. Hlavně se usmívej. Klisna zrychluje do cvalu, proběhnu náměstím, dojedu do vesnice. Tam čeká má rodina.

Máma v modrých šatech, nepochybně z Kapitolu.

Táta i bratr vypadají nepatřičně v nažehlených oblecích, jsem zvyklá že na sobě mají hnědé oblečení našeho kraje. Kamery skončí záběry, já zemdleně seskočím. Dnešek bude patřit rodině. Ostatní mi pokoj dají, chápou, tedy aspoň myslí, že chápou, jak se cítím. Řeknu: "Ahoj." V tu chvíli  jsem rodinou zahlcena otázkami apod. 

První slovo si bere Alex: "Ahoj? Ty mi potom, co jsi skoro umřela, zachránila slušné stádo koní řekneš 'Ahoj'?!" Následně mě skoro zaškrtí objetím.

Štafetu přebírá mamka, a se slovy "Jsem tak ráda, že jsi zase doma!" mi vypráví, co se doma dělo. Nepřítomně přikyvuji, ačkoli vůbec nic nevnímám. Nakonec přijde táta. "Vysvětlíš mi, co to mělo být? Kdyby jsi v tu chvíli, co jsi tak surově pobídla Nubinku, byla tady, dostala by jsi!" soptí. Poté se však smířeně pousměje a dořekne: "Já věděl, že jsi s Nubinkou skvělý tým." Řekl s Nubinkou, ne Nubií.

Teď jsem na turné. Konečně se mi podaří splnit slib daný Betty, že její koně přivedu domů. Všechny koně, které jsem zachránila, jsem vrátila jejich rodinám. Lituji, že jsem včera nemohla Vivaldiho vrátit. Chtěla jsem ho vidět cválat po pastvinách jeho rodného kraje, ržát na pozdrav svým přátelům. Jak ráda bych Koroka dala nešťastné paní Brownové. Ale nejde to. Přemýšlela jsem o naklonování, ale zavrhla jsem to. Mám své důvody, milý deníčku. 

Už je po všem. Tedy není. Ale koně všech, kteří zemřeli kvůli hloupé hře, jsou doma. Vzpomněla jsem si na nadšené řehtání koní, jejichž domovem byl 7. kraj. Kraj stromů a dříví. Kraj Betty, Toma, Spruce a Fir. Dnes mi přišel dopis. Je od pana a paní Treeových, rodičů Toma.

Zdravím, slečno Packová,

zjistili jsme šťastnou novinu! Fir je březí! Nepochybně je otcem Spruce, také kdo jiný? Máme už vymyšlená jména. Jsou na vaši počest. Přišlo nám hrdinské, jak jste se zachovala, ale co kdyby to byl hřebeček? Hřebeček Charlotte by znělo podivně. Proto to bude: klisnička Nubinka nebo hřebeček Vivaldi. 

Se srdečným pozdravem

Rebeca a Tom Treeovi

Není to krásné? Nový život! Blýská se na lepší časy. Dneska jsem byla na vyjížďce s Nubinkou. Našla jsem nové místo-teplé jezírko. Zavírám tenhle deníček a jdu ho někam schovat. Ano. Celou dobu jste četli  jakýsi zápisník děvčete, které si prošlo Hunger games.

Takže čau lidi. Doufám, že se na mě nebudete zlobit, že jsem to takhle udělala. A všimli jste si? Tohle jsou 15. Horse hunger games a má to 15 částí. Tak, a teď nějaké informace o nové knížce. (Vůbec to není reklama nee)

Hraničářka

Ella se narodila jako dítě v Norgateském léně. Měla se stát zemědělkyní, možná kovářkou, ale to, že si ji vyhlédne hraničář Jeron, nikdo nečekal. Stane se jeho učeňkou, získá možnost být elitní ochránce země. Tedy-možná. Baron Morgarath totiž touží po trůnu a hraničářský sbor pomalu, ale jistě likviduje...

Takže-KONEC.