15. Horse hunger games

Vlak, koně, Kapitol a vizážisté

Vlak, ve kterém jedu, je velmi luxusní. Dle mého názoru příliš luxusní, když v podstatě veze dobytčata na porážku. Alespoň,  že můžu navštívit Nubinku. Ve svém kupé mám měkkou postel, skříň plnou nejrůznějších šatů a koupelnu. Rychle se svléknu, ale dám pozor, abych neztratila kadeř. Osprchuji se sprchovým gelem, u kterého se píše "vanilka & skořice". I vlasy si umyji tím samým přípravkem, takže příjemně voním. Obléknu si tu samou košili, ale jiné černé kalhoty. Pak pohodlné pantofle a nezapomenu kadeř. Pak vejdu do jídelního kupé.

Objeví se  hromada  jídla, až se mi udělá špatně. Přesto do sebe naláduji hovězí vývar, smažený sýr s hrinolkama (tak nějak) a dvě porce karamelových palačinek. "Chcete kouknout na splátce?" zeptá se Jenn. " Pro mě a za mě." promluví John. Jennifer zapne televizi a mně se do paměti tisknou nějaké tváře. Dívku Diamond s krvelačným výrazem ve tváři. Ze sedmičky hnědovlasá dívka s kudrnatými vlasy. Myslím, že se jmenuje Betty. A její spolukrajan, kterému vylosovali bratra."Tak co si o nich myslíte?" ptá se Matthew. Nepřijde mi sympatický, nevím proč. "Mimochodem, chtěl bych trénovat Charlotte-Johne, tebe trénuje Jennifer." Co? Vždyť jsem neřekla ani ň!

Večer navštívím svou milovanou kobylku, a nebýt kodrcaní vlaku, skoro bych se cítila doma. Skoro. Vlezu Nubince do boxu a zabořím nos do hřívy. Jak bych mohla někoho zabít? Možná v sebeobraně, ale jinak? Abych se vrátila domů, musím zabít alespoň jednoho člověka. Ach Nubi, prosím, poraď mi. Ucítím na rameni měkký nos. Otočím se a upřu pohled do krásných, hlubokých  hnědých očí. Ani nevím kdy jsem usnula.

"Vstávat! Vstávat!" vyřvává si hlasivky Siasu. "Ty špindíro! Proč jsi nespala v posteli?" Co? Aha. Včera jsem usnula klisně v boxe. Au, moje svaly. Rychle vběhnu do pokoje a osprchuji se.  Pak se nasnídám- vypiji hrnek horké čokolády a hromadu lívanců. "Asi za hodinu jsme v Kapitolu." Rychle si běžím sbalit. Kde je kadeř? Sakra. Rychle si obleču rajtky z domova a běžím do stáje. Naštěstí ji najdu v uličce stáje. Pečlivě si ji schovám a zkontroluji, že mám všechno, co jsem si vzala z domova. Stejně jako Nubinčino vybavení a stužky.

Teď si prohlížím stáje. První kraj má dva koně-jednoho vraníka a jednoho bělouše. Vraník hřebec bělouš klisna. Nejspíš starokladrubáci. Zajímavé, takového koně bych si nevzala. Ze dvojky bílí angličani-jasní sprinteři, pro profíky celkem slušní. Oba hřebci. Trojka rezavé valachy plemene arabský plnokrevník. Velmi vytrvalý. Čtvrtý kraj, černobílé irské tinkerky. Pátý kraj. Stopro huculové, možná s nějakým větším plemenem. Houževnatí valášci. Šestka, grošáci holštýni. Hřebci, dobří skokani. Bezva. To mám ale konkurenci. I když... Já mám Nubinku. Tu oni ne. Sedmý kraj, dva fjordi. Hřebec a klisna, další houževnatí.  Osmička, norikové. Chlaďasi valaši. Silní, ale pomalý. To není pro osmičku dobré. Devět, jedna apaloosa, jeden paint. Není nutno podotknout, že jsou strakáči. Desítka, dva hřebci quater horse-jak překvapivé. Jedenáctka-my, shagye arab. A dvanáctka je jeden Finský kůň a velsh pony. Divné, vzhledem že jejich jezdcům je čtrnáct. Bezvadné, co mám za konkurenci. A navíc, za tři týdny bude nejspíš 23 mrtvých. Stejně jako děti. A já. Ne, na tohle myslet nebudu.

Au, au, au. Nic jiného mi hlavou neběží, zatímco mi škubají chloupky na těle nejspíš i s tou kůží.  "Co to máš tady na noze?" ptá se vyděšeně jedna červenka. Kouknu, co má na mysli. "To je jizva od kopance. Když mi byly tři." vysvětluji. V té době jsem toho o koních moc nevěděla, a polechtala jsem koně na jeho lechtivém místečku, protože jsem ho chtěla naučit zvednout nohu. Hříbátko se leklo  a vykoplo. Vzpomínám, byla to krásná hnědka, která poté zemřela v hunger games. Nepříjemně studená vodička na mých vlasem mě vrátí do reality. Dají mi obléct takové papírové šaty. Pak přichází můj vizážista. Nebo spíš nějaká plastická figurína. Pak nějaký avox s Nubií. "Je ošklivá. Puntíkatá, ale puntíky má malé. A ty nevzhledné chupy na tlamě! Možná bychom jí je mohly-" "Ne! S Nubinkou nic dělat nebudete! Nebudete ji holit, líčit ani dělat zebří pruhy. A jen pro info, je pstružka. Má mít malé flíčky." odsekla jsem vztekle. Nikdo nebude mojí klisničce ubližovat. Já jim dám, že je Nubinka ošklivá. "Fajn. Jak chceš, pstružka. Co umíte  Tady máš kostým." odsekne vizážista chladně. Jejda, asi jsem si udělala mocného nepřítele. "No, Nubi je vytrvalá, a dobře skáče. Ale není rychlá. Zvládnu ji ovládat bez sedla, jen na nákrčáku a-" Pak oněmím. Ten můj kostým...

Tak, a tady to utnu. Ave.