Ani nevím, kolik hodin bylo. Hlava mě z té hromady alkoholu, pár potahů trávy a hlasité hudby bolela a vše kolem mě se až děsivě rychle točilo. Seděla jsem na nějakém gauči uprostřed obýváku, ale díky mému stavu jsem ztratila pojem o tom, jak dlouho jsem tam byla nebo kde je Liv. Velice opatrně jsem se rozhlédla a našla ji přímo uprostřed parketu, jak se tam kroutí spolu s nějakým svalnatým blonďákem. Chtěla jsem se zvednout a odtáhnout ji od něj pryč, ale mé tělo vůbec nereagovalo na mé pokyny. Dokonce ani když si ke mně sedl nějaký neznámý kluk a slizce se nalepil přímo ke mně.
,,Co tu kočička jako ty dělá takhle sama?" zavrněl mi do ucha a dal si záležet na každém slovu, kterým mě chtěl zřejmě okouzlit a dostat do postele. ,,My se ještě neznáme, jsem Trent. To já tu pořádám tenhle skvělý mejdan. A ty jsi?" po nějaké chvíli, co jsem jen mlčela a hleděla před sebe, se ke mně ještě víc naklonil a pokračoval. ,,Chodíš sem na školu?" pokusil se o další otázku, ale já se jen snažila zastavit svět, který se mi doslova točil před očima. ,,Jsi trochu pobledlá. Zkusíme tě vzít na vzduch," odložil si svou láhev s pivem na stolek a zvedl se na nohy. Bez optání mě vzal kolem pasu a zvedl mě. Trochu jsem se vzpamatovala a konečně mi začaly spolupracovat nohy. Vyšli jsme ven na terasu, kde bylo jen pár lidí ve vířivce a pár sedělo v trávě a vášnivě si povídali. Posadil mě do zahradního křesla a najednou zase zmizel. Bylo těžké to vše vnímat, ale pomalu jsem se začala vzpamatovávat. Zhluboka jsem vdechovala čerstvý vzduch a zkoušela jsem se rozhýbat. ,,Na, napij se," objevil se znovu přede mnou a podal mi balenou čistou vodu. Jakmile jsem ji přiložila ke rtům, hltavě jsem ji do sebe celou nalila. ,,Lepší?" Sedl si vedle mě a naklonil se trochu blíž.
,,Ano, děkuju." Lehce jsem se pousmála, ale hned jsem se pohledem snažila najít nějakou povědomou tvář, která by mě od něj dostala.
,,Jsi zajímavá, taková tajemná. To mám rád," znovu se ke mně sklonil, ale tentokrát prsty zabloudil k mému krku. Lehce odhrnul vlasy na stranu a rty se natiskl na mou holou kůži. Chtěla jsem se pohnout, vážně moc, ale připadala jsem si znovu jako v tranzu. Jakoby to mému tělu bylo jedno. V té chvíli jsem si na ní vzpomněla. Vzpomněla jsem si na její slova.
,,S většinou kluků nechci, jenže někteří jsou moc odhodlaní a jiní zase jinak nedají pokoj. Je to jednodušší."
Jakoby mnou její slova projela a vryla se mi pod kůži. Ani o milimetr jsem se nepohnula a nechala ho, ať svými prsty sjede níž. Lehce stiskl mé stehno a přitáhl si mě blíže k sobě. Rukami bloudil po celém mém těle a rty stále obsypával můj krk, až se dostal k mým rtům. Jemně je přejel bříškem palce a dravě se na ně natiskl. Ačkoli jsem jimi nepohnula, pokračoval jakoby mu na tom nezáleželo. Jedna ruka mu pomalu sjela mezi má stehna, což se mnou trochu hnulo. Ne zvenku, ale vnitřně. Jakoby všechny mé orgány poskočily a vzbouřily se proti mě. Měla jsem pocit, že ze mě sami vyskočí a dají mu co proto. Díky bohu se ale o to postaral někdo jiný.
,,Nesahej na ní!" vyjekl něčí pisklavý hlas a prudce ho ode mě odstrčil. Debby úplně zuřila, až jsem myslela, že mu jednu vrazí. On se ale jen zvedl, prohlédl si ji a bez rozloučení zmizel. ,,Nechala jsem tě hodinu o samotě a s kým tě nenajdu? Liv se tam otírala o cizího kluka, ale to přece nevadí že? Jdeme domů!" Vzala mě prudce za ruku a zvedla mě na nohy.
,,Nikam nejdu. Nemusíš se o mě starat, jsem dospělá a vím, co dělám." Prudce jsem se zapřela o podlahu pode mnou a vytrhla se z jejího sevření.
,,Opravdu? Proto jsem tě našla s tímhle hovadem? Tebe, která je otevřená lesba? Sakra Alex, hledala jsem tě po celém domě a ani tvá nejlepší kamarádka mi nebyla schopná říct, kde je moje holka!" Vykřikla a rozčíleně rozhodila rukama.
,,Nejsem tvoje holka!" Vyjela jsme po ní, což ji okamžitě zarazilo. Ve vteřině jsme si obě uvědomili, co jsme řekli, ale nic z toho už nešlo vzít zpět.
,,Fajn, jak chceš. Je mi to fuk." Opovrhovaně si odfrkla a uraženě odešla skrz zahradu pryč. Byla jsem tak moc naštvaná, nejen na ní, na toho kluka i Liv, ale hlavně na sebe. Byla pravda, že v poslední době byly tyhle situace se mnou časté a neustále jsem se s někým hádala, ale nemohla jsem si zkrátka pomoct. Na jednu stranu jsem se tak moc snažila zase žít ten normální život a být taková, jakou mám být, ale na tu druhou mám strašnou chuť se zničit. Zahodit vše, na čem mi kdy záleželo, vykašlat se na vše a vše vzdát.
Vrátila jsem se dovnitř do domu a zamířila jsem skoro okamžitě do kuchyně, kde jsem do sebe hodila dalšího panáka, abych v sobě utopila veškeré emoce. Hudba trochu zpomalila a vše jakoby utichlo. Světla zhasla a v mém těle pumpoval každý tón skladby. Srdce se mi zběsile rozbušilo a celé mé tělo se roztřáslo. Tahle reakce pro mě byla už skoro neznámá, protože tenhle pocit jsem zažila naposledy ještě na střední. Opatrně jsem se otočila a odtrhla zrak od země, která se znovu začala točit.
Okamžitě jsem jí pohlédla do očí a znovu se potopila do jejich temnoty. Rty měla lehce pootevřené a od pohledu těžce dýchala. Moc se nezměnila, ale ve skutečnosti jsem ji skoro nepoznávala. Vlasy měla o něco delší a tmavší a oči snad ještě tajemnější než předtím. Na jedné straně nosu se jí pyšnil stříbrný kroužek, díky kterému působila drsněji. Rty měla stále plné a dokonalé tvarované, až jsem měla chuť je znovu ochutnat, zda se ani to nezměnilo. Vypadala starší a snad i možná o trochu vyšší. Sjela jsem ji celou pohledem, z čehož se mi ještě více rozbušilo srdce. Byla ještě dokonalejší než předtím, což mi o to víc lámalo srdce.
Ani jedna jsme nepromluvili. Stáli jsme tam, uprostřed kuchyně, v pozadí hrála stále ta samá zpomalená písnička a obě jsme na sebe upřeně hleděli. Nebyla jsem si jistá, jestli vůbec dýchám, proto jsem prudce zalapala po dechu. Blake se opatrně a ostýchavě o kousek přiblížila, díky čemuž jsem znovu cítila její parfém a mé čichové buňky se roztančily vzrušením. Znovu se pomalu přiblížila a tentokrát její pohled spadl na mé rty. Obě jsme mysleli na to samé a obě jsme to samé tak moc chtěli znovu cítit. Nejistě zvedla svou ruku a prsty se jemně dotkla mé tváře. Na vteřinu jsem přivřela oči a ponořila se do vzpomínek, kdy jsem její dotek cítila naposledy. Rty se mi samy od sebe pootevřely, čímž jí dávaly nenápadné znamení. Když jsem ale znovu oči otevřela a viděla ji stát před sebou, jak hypnotizuje mé rty, všechna bolest se vrátila a pohltila celé mé tělo. Jako by mi někdo do srdce bodl silný jed, díky kterému přestalo cokoli cítit.
,,Já nemůžu." Hlesla jsem a ihned jsem se rozeběhla pryč. Pryč z místnosti, pryč z domu i pryč z minulosti. Běžela jsem ulicemi, zběsile jsem lapala po dechu a v boku mě bodala ostrá bolest. Chtěla jsem od ní utéct. Od ní, od mých pocitů i od všeho, co bych si tak moc přála, aby bylo mou realitou.
Nahoře máte současnou Blake :)
