,,Liv, o nic zatím nejde." Uchechtnu se, zatímco za sebou zavírám hlavní dveře.
,,O nic nejde? Já tu pusu viděla. I to, jak jste se na sebe celý večer culily. Něco mezi vámi proběhlo, takže jak to je?" Zatarasila mi cestu svým tělem a založila si ruce na hrudi. Byla odhodlaná udělat cokoliv, aby to ze mě dostala.
,,Fajn. Čekala na mě dneska u školy, tak jsme se šly projít. Povídaly jsme si, vzala jsem ji na jedno svoje místečko a tak nějak jsme se políbily. A pak znova a znova a znova a znova-" Začala jsem opakovat a přitom jsem se culila od ucha k uchu.
,,Dobrý, chápu. Je mi to jasný." Zasmála se a zarazila mě. ,,Takže co teď? Jste zase spolu? Nebo to byl jen další úlet? Nebo co?" Liv byla asi stejně zmatená, jako já, což ale bylo pochopitelné. Věděla toho ještě míň jak já.
,,Nejdřív si to Blake musí vyřešit s Nickem. Pořád s ním chodí, takže dokud to tak bude, tak mezi námi nic víc nebude. Mám své zásady." Pronesu, načež Liv vyprskne smíchy.
,,No jistě." Řekne mezi smíchem, za což ji zase dloubnu do žeber. ,,Hej!" Uklidní se a najednou zvážní. ,,Jen se chci ujistit, jsi si jistá tím, co děláš? Že to tentokrát za to opravdu stojí? Znáš Blake, může ji zase něco popadnout a zlomí ti srdce podruhé. Nevím, jestli zase zvládnu ti pomoct." Období, kdy se se mnou Blake rozešla, bylo to nejhorší pro nás obě a nerada na to vzpomínám. Je ale fajn si to připomínat a zůstat nohami lehce při zemi.
,,Nevím, jestli dělám dobře. Přeci jen stále nevím pravý důvod, proč se se mnou prvně rozešla a i přes to všechno, co se mezi námi děje je stále s Nickem a nemám nikde tu jistotu, že to tak nezůstane. Ale vím, že mi to za pokus stojí. V životě jsem nemilovala nikoho víc, jak jí a jestli to se spřízněnými dušemi vážně existuje, tak ona je rozhodně tou mojí a já o ní nehodlám přijít. Ale i když se tak stane a zase to nějak pokazí, bude to jedno, protože ji budu milovat i tak." Pronesu tak klidným hlasem, jako ještě nikdy předtím, protože vím, že každé mé slovo je pravda. Ať mi Blake ublíží sebevíc, vždycky budu chtít jen jí.
,,Rozumím ti. Cítím to samé k Maxovi. Jen buď prosím opatrná. Dokud ale budeš šťastná ty, budu šťastná i já. Navíc jsem si Blake poslední dobou docela oblíbila, takže bude skvělý chodit na dvojitá rande." Zaculí se a pak mě radostně obejme.
,,Myslíš, že s tím bude Max a ostatní v pohodě?" Zeptám se trochu nejistě. Max je přeci jen její bratr, takže pokud by byl proti, byl by to asi trochu problém.
,,Děláš si srandu? Max mi pořád říká, jak by vás chtěl dát zase do hromady, že mu chybí, jak jsme spolu trávili čas. Navíc Nicka úplně nesnáší a vždycky mluvil hezky jen o tobě jako její bejvalce. A co se týče ostatních, tak ve finále na ničím názoru než na tom tvém a Blake nezáleží, ale podle mého z vás budou nadšení stejně jako já. Víc ne, protože nikdo ti to nepřeje tak, jako já." Ušklíbne se a já ji znovu děkovně obejmu.
,,Bože, jestli to dopadne, táta se zblázní radostí. Vždycky o Blake básnil a pořád se mě ptal, jestli jsem ji náhodou neviděla a jestli zas nejsme spolu." Uchechtnu se. S Liv jsme si o tom ještě dlouhou dobu povídaly, pak jsme spolu prostě jen trávily čas.
Ráno, když jsem se probudila, jsem se natáhla po telefonu, kde na mě čekala jedna příchozí zpráva.
Nemůžu tě dostat z hlavy. Chybíš mi <3
Musela jsem se nad tím zaculit, protože tyhle naše zprávy mi tak moc chyběly. Ihned jsem ji odepsala.
Ani nevíš, jak moc plnou hlavu tebou mám... Už se těším, až se budu probouzet vedle tebe a budu ti moct tyhle slova šeptat do ucha. Taky mi děsně chybíš <3
Dnes byl pátek, takže jsem měla krátké přednášky. Navíc jsme měli v plánu, že si dnes zajdeme na drink, kde budu moct všem oznámit tu novinu. Teda ona zatím žádná moc není, ale chci aby věděli, co se právě teď děje a byli případně připravený, kdyby to vážně vyšlo.
Dala jsem si rychlou ranní sprchu, vlasy jsem schovala pod čepici, nasoukala jsem se do černých obyčejných džín s bílým tílkem a přesto jsem si vzala mikinu, kterou měla včera na sobě Blake. Voněla celá po ní, proto jsem ji chtěla cítit celý den. Vzala jsem si k snídani jen jablko a se sluchátky v uších jsem se vydala do školy, kde jsem si odseděla celé tři hodiny a měla konec. V tu chvíli mi přišla další zpráva.
Kéž bych dnes končila dřív, jak o půl páté a mohla s tebou strávit den :/
Znovu úsměv. Líbilo se mi, že jsem jí očividně chyběla a chtěla jsem toho víc.
Zítra škola není, takžeee... :D
Věděla jsem, že i ona se nad mými zprávami usmívá. Že právě teď sedí ve třídě, přichází jí tahle zpráva, ona se uculí a pár lidí ve třídě si toho všimne a začnou přemýšlet, kdo je ten šťastlivec, komu dala své srdce.
A jelikož si mi své tajné místo ukázala už včera, tak máme zítřejší program volný. Navrhuju ty, já, postel, celý den. Nemyslím na žádné sprosťárny ;p Jen chci být s tebou.
Málem jsem na chodbě narazila do pár lidí z toho, jak jsem koukala do mobilu a jen se culila.
Návrh přijat. Možná si kvůli tobě i uklidím :p
Zase jsem si dala sluchátka do uší a vydala jsem se směrem domů.
Hlavně ať máš ve skříni dostatek oblečení, protože ho zítra asi v hodinových intervalech prostřídám, protože mi vážně chybí... A taky hlavně, ať tam jsi ty, na ničem jiném mi nezáleží.
Dobře, celou dobu jsem se snažila držet své city nějak pod kontrolou, ale po téhle zprávě to ve mně bouchla jako ohňostroj. Miluje mě a já miluju jí. Bože, je to tak!
Pokud to půjde dobře, tak budu možná vydávat kapitolku každý den :P A jinak moc děkuju za reakce u minulé kapitolky, udělaly mi vážně radost. Chtěla jsem se jen ujistit, že to stále někdo čte, takže nebojte, nemám v plánu končit, spíš naopak ;)
