Když jsem na sebe hleděla do zrcadla, musela jsem se divit. Vypadala jsem opravdu dobře. Možná i víc než to. Na to, že jsem většinu času nosila tátovo staré oblečení, které bylo mámino oblíbené, nebo jiné další vytahané a děravé oblečení, tak mi tohle opravdu padlo perfektně. Konečně jsem působila a vypadala jako dospělá žena. Černé šaty ladně obepínaly mé bohy a jemně dopadaly až do půlky mých stehen. Kolem pasu se mi pyšnil stříbrný řetěz sloužící jako pásek. Rukávy jsem měla akorát tak dlouhé k zápěstí, díky čemuž vynikly mé šperky. A i přesto, že jsem působila opravdu profesionálně, mé černé tenisky to celé podtrhávaly a dodávaly tomu trochu mého šarmu. A díky líčení, které provedla Blake, jsem se cítila i tak trochu sexy. Černé dlouhé linky zvýrazňovaly mé oči, díky čemuž vypadaly o něco tajemnější a mé nafialovělé rty nenápadně upozorňovaly na divokost, která se skrývala uvnitř mě a zároveň dokonale ladily s mými rovnými na záda splývajícími vlasy.
Když jsem z přízemí zaslechla křik svého jména, musela jsem odtrhnout zrak od svého odrazu a vydala jsem se za hlasem. Blake pomáhala Kat s přípravou a zároveň jí opravovala nějaké líčení, které si poškodila při oblékání a taky slzami dojetí. Sama se pak musela taky připravit a jelikož jsem nevěděla, co si s sebou vzala, byla jsem natěšená, až ji uvidím celou připravenou.
,,Zlatíčko, moc ti to sluší. Mohla bys nám tedy pomoct?" Rozzáří se babi, když seběhnu dolů. S úsměvem přikývnu a nechám se zavést na zahradu, kde byly přípravy v plném proudu a na židlích už seděli někteří hosté a natěšeně si prohlíželi výzdobu. Táta chtěl obřad u nás na zahradě, protože pro něj hodně znamenala a bral si zde i mou matku. Ptal se mě, jestli s tím budu v pohodě, ale potom, co mi řekl, že ji chce mít při obřadu nablízku, jakoby s ním byla, nemohla jsem nic namítat. ,,Dobře, jsou tu na to sice lidi, ale moc jim nevěřím, takže mohla by si prosím překontrolovat jednotlivé jmenovky podle seznamu? A pak je ještě potřeba, aby sis připravila okvětní lístky do košíku. A až to budeš mít, sháněl se po tobě táta, tak se za ním v domku zastav." Mrkla na mě a pak sama zmizela v davu číšníků a dalších pomocníků, kteří se měli dnes o vše postarat. Babička byla ale vždy nedůvěřivá, protože jsem tedy každé místo překontrolovala, aby se náhodou nestalo, že bude někdo sedět tam, kde nemá. Pak jsem jen rychle otrhala růže a lístky naskládala do mého proutěného bílého košíku.
Když jsem pak zaťukala na dveře našeho zahradního domku a ozvalo se tiché dále, vstoupila jsem. Táta stál před zrcadlem a skoro doslova se pral se svou kravatou, která mu nešla nějak zavázat. Sám si je přitom vázal léta den co den kvůli práci. Zřejmě to bylo ale tou nervozitou.
,,Pomůžu ti." Ozvu se, díky čemuž na mě upře svůj zrak.
,,Alex, moc ti to sluší." Vydechne a nahodí svůj lehce pokřivený úsměv.
,,Díky. Tobě taky, hezoune." Uchechtnu se a ladnými pohyby mu kravatu konečně zavážu a upravím. ,,Jak se cítíš?"
,,Jak bys řekla?" Rozmáchne ruce do vzduchu a pak si nervozně prohrábne vlasy. Nakonec si uvědomí, že je už měl upravené, takže si opět stoupne před zrcadlo a upraví si je.
,,Je normální, že si trochu nervozní, ale nemusíš se bát. Však to nebude zase o moc jiné než předtím. Jen budete manželé a bude nosit tvoje příjmení." Kmitnu rameny. Táta se nad mou poznámkou uchechtne, ale pak přikývne.
,,Máš pravdu. Já jen doufám, že mi to tvá matka odpustí." Hlesne, načež se ale zarazím. Nikdy by mě nenapadlo, že myslí zrovna na tohle. Pár minut mezi námi panovalo jen ticho a oba jsme hleděli se slzami v očích do země.
,,Máma ví, že si jí nepřestal nikdy milovat. To nikdo z nás. A ačkoliv ten svůj život budeš sdílet s jinou ženou, ona je v tom s tebou. Je šťastná s tebou." Šeptnu a v tu chvíli mi vyhrkne několik slz, které ihned opatrně setřu, aby mi neponičily mé líčení, se kterým si dala Blake tolik práce. Táta mi na to nic neřekl, jen si mě přitáhl do pevného objetí, ve kterém jsme spočinuli několik dalších minut. Jen jsem nasávala jeho vůni a vnímala tlukot jeho srdce.
