Bublina

7.kapitola

Nechápala jeho chování. Proč se k ní tam choval? Co je ubohého na tom, že si chce splnit svůj sen?

Všechny tyto myšlenky běžely Denče hlavou, když jí Hugo nechal na balkóně samotnou.

Když se ze všeho dostatečně vzpamatovala, vlezla do pokoji, kde se převlékla a vydala se na snídani.

Už když vlezla do jídelny, tak měla zvláštní pocit. Proč by ne, když jí sledovalo spoustu očí. Byla nervózní.

,,Slečno, můžete na moment?" Oslovil jí Mlejnek, který seděl u stolu i s kolegy.

Vydala se tam.

,,Co pro Vás můžu udělat?" Zajímala se.

,,Nechtěla by jste si nachvíli přisednout?" Navrhl a ukázal na židli. ,,Bude to na dýl," usmál se.

,,Dobře," pokrčila rameny.

xxx

,,Nad čím přemýšlíš Martine?" Drkl do něj jeden ze spoluhráčů.

,,Nestarej se, Pytel" odsekl a dál koukal před sebe.

,,Hele od rána, jsi na přesdržku, takže mi buď řekneš co se stalo, nebo," začal chlapec přemýšlet.

,,Nebo?"

,,Nevím," pokrčil chlapec rameny. ,,Ale fakt, řekni mi to."

,,Přemýšlím, proč ta holka, která nám je pořád v patách, mluví s Mlejnkem," zamumlal a Jára se tam otočil.

,,Nebude to nic důležitého, přeci jen, máme zákaz výdat se s okolním světem. Jsme přeci v bublině," zasmál se.

,,Asi máš pravdu," odpověděl Hugo a konečně se začal věnovat jídlu.

xxx

,,Takže můžeme s Váma počítat?" Zeptal se Mlejnek, když na dívku vyvalil všechny informace.

,,Myslím, že můžete, udělám vše co bude v mích silách," usmála se dívka a zvedla se od stolu.

Když opouštěla jídelnu, zavadila o pohled chlapce, který ji pozoroval.

Ve tváři vypadal klidně, ale v očích byl strach. A bylo ho tam opravdu hodně.