Violacea III.

12. kapitola

Z úst mi unikne úlevné oddechnutí, když vypnu sprchu a následně se zabalím do hebkého ručníku, abych přešla do pokoje.

„Ježiši!" Vyjeknu, jakmile zahlédnu zrzku, jak se pohybuje po pokoji. „Promiň... Já... řekli mi, že se tu můžu osprchovat." Koktám a přitahuji si ručník o něco blíž k sobě.

Natasha se po mě podívá a na tváři se jí usadí úsměv. „V pořádku." Vytáhne lékárničku, kterou pravděpodobně celou dobu hledala. „Je to i tvůj pokoj." Dodá, když se posadí na kraj postele a poklepe vedle sebe, abych se k ní přidala.

„Promiň... Ještě jsem si... nezvykla." Šeptnu a posadím se vedle ní a její koutky malinko povadnou, ale snaží se to skrýt.

„Já vím." Neváhá a zastrčí mi za ucho jeden mokrý pramen vlasů. „Jsi v pořádku, že jo? Musela jsem jim dokázat, že jsi to ty. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo." Řekne k předešlé situaci venku, kdy mě trefila jedním ze svých Widow bites. Ale jediné na, co se v tu chvíli můžu soustředit, jak je mi blízko. Dokonce cítím její dech, jak se mi zlehka ovíjí o tvář.

Odkašlu si malinko. „Jsem." Přikývnu a malinko se odtáhnu, abych se dokázala soustředit i na něco jiného, než její parfém.

„Podívám se ti na ta sedřená záda." Pousměje se, když jí neuteče moje omámenost její přítomností.

Otočím se na posteli a stáhnu si ručník ze zad, ale tak abych stale byla zakrytá na všech ostatních místech.

„Budu to muset vydezinfikovat, takže to bude pálit. Ale jenom trochu." Upozorňuje mě, ale než jí to stihnu od souhlasit, tak už mi záda div né nepoleje celou lahvičkou dezinfekcí.

„Au, sakra!" Vyjeknu rychle.

„Nemel sebou." Napomene mě okamžitě a chytne mě za paži, aby mě podržela na místě.

Zamračím se a mám tendenci se jí vyškubnout, ale nakonec svaly uvolním a nechat jí dělat svou práci, dokud mi neoznámí, že je hotovo.

„Díky." Zamumlám, když si vytahuji ručník zpět kolem těla, zvedám se z postele a přejdu ke skříni a vytáhnu z něj prvních pár kusů oblečení, které mi padnou pod ruku. A i přesto mi neuteče, jak každý můj pohyb pozoruje. „Co?" Podívám se na ní, když si všimnu malinkého úsměvu, který jí pohrává na rtech.

„To nic, nechám ti soukromí." Usmyslí si, když si všimne, jak přešlapuju na místě a sama zamíří do koupelny, aby se dala malinko dohromady.

Převléknu se do trika, které se mi zdá velmi povědomé a tak si malinko přičichnu, abych si uvědomila, že tričko nejspíše patří Natashe, nebo alespoň podle parfému, který se na něm drží. Přestože ve mně její přítomnost vzbuzuje více než divné pocity, ale zároveň i uklidňuje, tak mi tenhle fakt, že jí udělalo radost, když jsem sáhla po jejím tričku a ne po svém, také rozšiřuje koutky. Přece jen jsem měla s Natashou společnou minulost a strávila s ní spousty intimních chvil jako nikdy s nikým jiným a proto vím, že bych tyhle vzpomínky chtěla zpátky. Potřebuju je zpátky. Chci vědět, co jí pokaždé rozesměje, když se na mě podívá, chci vědět, proč zrovna byla ta, které jsem byla ochotná svěřit svoje srdce.

A to je take možná ten fakt, proč si to štráduji skrze chodby, abych našla toho Tony s kudrnatým doktorem, kteří by to byli ochotní uskutečnit.

„Pěkný tričko." Ozve se najednou za mnou.

S úlekem se otočím, abych pohlédla do pobavených očí Sama Wilsona. „Dík." Přikývnu a malinko se zamračím. „Potřebuju najít Starka."