Violacea III.

5. kapitola

Cítím, jak moje nohy s každým krokem zrychlují, ruce se mi třesou a hruď svírá mačkavý pocit.

Nutím se, abych se naposledy neotočila po Natalii Rushmanové, bojíc se, že bych se za ní vrátila. Ptala se po pravdě.

Ale ona není tá, která by mi měla odpovědět. Potřebuji znát pravdu od lidí, kteří se jí přede mnou tak usilovně snaží skrýt.

Potřebuji vědět, co se tady děje.

„Dreo!" Zvolá najednou Dhab, který se ke mně blíží z druhého konce chodby a v očích se mu zračí úleva, když mě vidí. „Hledal jsem tě všude."

„Zas tak moc si mě asi nehledal." Zamumlám otráveně, když někomu, kdo se tváří jako můj kamarád, nedojde, že bych možná byla na našem společném místě u výběhů.

„Co to do tebe vjelo?" Ptá se na mou předešlou scénu, kterou jsem udělala u sebe v pokoji.

Nenechám ho, aby se mohl dál vyptávat a čapnu ho za rameno, abych ho stáhla ke svým rtům.

Dhab je více překvapený než já, když ho zlehka políbím. A k mému překvapení to ani není to, co bych čekala. Necítím nic. Nic se neděje, žádní motýlci. Prostě je to jen pusa.

Okamžitě se odtáhnu a otřu si rty, jakobych chtěla setřít jen pouhou myšlenku toho, co jsem právě teď udělala.

„Co to-..."

„Vidíš. Nemůžeš si mě vzít. Nechci si tě vzít. Tohle nejde, Dhabe. Nefungovalo to, já k tobě nic necítím. Jsi můj kamarád." Přerušuji ho okamžitě. „A ty to taky nechceš. Já prostě... I kdyby k tomu došlo, což nedojde. Prostě... Nechci se tě dotknout, ale... Já bych řekla ne." Vysvětluji situaci.

„Jak o tom víš?" Zamračí se okamžitě a je vidět, že se cítí víc než přistižený při tomhle podivném domluveném manželství.

„To není důležité." Mávnu na něj rukou a už ho obcházím a mířím k zasedací místnosti, kde by se měl nacházet T'challa.

Jenomže než se vůbec přiblížím ke dveřím, tak mi cestu zastoupí Okoye a další strážná Dora Milaje.

„Tam nesmíš." Zarazí mě Okoye a sjede mě přísným pohledem.

„Pusť mě." Zavrčím. „Musím si s králem něco vyříkat."

„Řekla jsem, že tam nesmíš." Zopakuje o něco výhružněji.

„A já ti řekla, že tam musím. Myslím, že si obě rozumíme moc dobře. Ale já jsem tady oběť vašich lží, takže pokud mě nechceš rozlobit, tak mě pusť." Udělám krok blíže ke dveřím, ale nestihnu ani došlápnout podrážkou na zem a proti hrudi už mi výhružně míří dva hroty vibraniových oštěpů, které ze mě chtějí udělat lidský špíz.

„Ustup." Zopakují skoro jednohlasně obě strážkyně.

„Okoye, co se to tady děje?" Otevřou se obrovské dveře, ve kterých stojí Shuri a vzadu v místnosti i její bratr T'challa.

„Pokusila se narušit radu." Bodne mě zlehka špičkou oštěpu do korzetu Okoye, aby dala důraz na svá slova.

„Okoye!" Osloví jí okamžitě T'challa. „Drea, je více než náš host. Přestaň na ní mířit oštěpem." Udělá několik kroků k nám a poté konejšivě pokládá ruku na rameno generálky, která se konečně uvolňuje a sklání svou zbraň. „Pojď, Dreo." Vyzve mě následně, abych ho následovala do zasedací místnosti. Všimnu si, že Shuri se k nám také nakonec přidává a zavírá dveře.

Další členové rady, která se tu ještě před několika minutami konala, už jsou dávno pryč a už jsme tu pouze my tři. Přecházím za křesla k velkému oknu, kterým je vidět na celou Wakandu a i na pláně, které se táhnou k nedaleko vzdáleným deštným pralesům.

„Co tě trápí?" Zeptá se T'challa.

Zhluboka se nadechnu, nespouštějíc pohled z výhledu. „Řekli jste mi, že jsem se pokusila zabít. Že se moje matka dostala do Wakandy, protože chtěla pomáhat při výzkumech a vaše technologie byla vždy vrcholová. Byla jedna z mála, která to dokázala, dostat se sem. Potkala se tam s mým otcem, je to tak?" Podívám se po mladém králi, který se postavil po mém boku a on zlehka přikyvuje, zvědavý, kam tímhle mířím. „Narodil se tu, nebo alespoň to jste mi řekli. Tak se ptám a tentokrát chci pravdu. Proč by někdo, jehož otec byl narozen ve Wakande, vychováván zde, musel podstoupit domluvené manželství, aby vůbec měl právo tu žít a byl pod vaší ochranou ať už je to tam venku cokoliv, co mě má ohrozit?" Podívám se na T'challu, který mi najednou můj pohled oplácí, překvapen mým zakonečením.

Jedna, dvě, tři. Přesně tak dlouho trvalo, než ticho protnula jeho mladší sestra Shuri: „Občanství se dědí po matce."

„Poprosila jsem o pravdu." Podívám se po ní naštvaně, vědíc, že moji rodiče pravděpodobně nejsou z Wakandy. Vzpomínajíc si na slova Natalie Rushmanové, že nic z toho, co mi o mně řekli je pravda.

„Pro okolní svět si mrtvá." Promlouvá konečně T'challa. „Byla jsi obětí pokusů, kvůli kterým si způsobila hrozné věci. Proto po tobě teď jdou Sojené Státy, máš na rukou spoustu krve. Ale pokud tě to uklidní, nic z toho, co se stalo si nedělala z vlastní vůle."

„A čí vůle to byla?" Šeptnu naprosto ohromená pravdou, která mě čekala.

„Bude lepší, když tě detailů ušetříme." Ozve se znovu Shuri. „Myslíme si, že si ztratila pamět, kvůli opravdu velkému post traumatickému šoku a nejspíše se ti časem vrátí a proto jsme se tě snažili před dalším šokem uchránit tím, že jsme si vymysleli tyhle lži. Bylo to pro tebe lepší." Vysvětluje trpělivě mladá dívka, ale vyslouží si pouze můj naštvaný pohled.

„Lež je lež. A nic vás neopravňovalo k tomu udělat tohle rozhodnutí. Nikdo vám nedal souhlas k tomu, abyste mi lhali. Ačkoliv jste mě tím chtěli chránit, čehož si na jednu stranu vážím, ale i přesto si přijdu podvedená." Šeptám.

„To naprosto chápeme, Dreo." Přikývne T'challa. „Omlouvám se ti. Upřímně. Ale musíš nás pochopit, že pro tvou situaci by bylo nejlepší zde zůstat a nakonec se za Dhabeva Khendindu provdat, abys uchránila, jak sebe, tak i ty kteří tě tam venku už oplakali."

Zavrtím okamžitě hlavou. „Nechci si nikoho brát." Zamračím se spíš pro sebe, ale přesto tyhle slova procedím skrz zuby.

„Bez wakandského občanství, ale nebudeme mít jinou možnost než tě předat mezinárodnímu pátracímu týmu, pokud se dozvědí, že jsi naživu." Vysvětluje T'challa naléhavým hlasem.

Odmítám se mu podívat do očí. „Tak tu nezůstanu." Zamumlám a nakonec se bez dalších slov vydávám pryč.

Cítím podivnou volnost, které se mi s tímhle zjištěním najednou dostalo a proto, když docházím do pokoje, tak se vděčně oddávám spánku, který mě i přes všechny otázky, které v hlavě mám, dohání.

Vysvobození v podobě snění mi však není dopřáno na tak dlouho, jak bych si přála a najednou sebou trhám, když mě i v podvědomí doženou a dojdou mi všechny souvislosti.

Nezůstanu, pomyslím si. Je to moje jediná možnost, jak se vyhnout sňatku a získat odpovědi na otázky, které mi v zamlžené hlavě stále zůstávají nezodpovězeny.

Naprosto bezhlavě se zvedám z postele a několik minut na to už jí klepu na dveře.

Otvírá mi oděná stále stejně jako jsem jí dnes viděla na pláních, vlasy stažené do culíku a ačkoliv už nad Wakandou vládne noc, tak nevypadá, že bych jí vyrušila ze spánku.

„Chci, abys mě vzala pryč."