Stalker /DOKONČENO/

Hospital

Všechno se odehrálo dost rychle. Lenka nebyla schopna slova. Aby toho nebylo moc... Johanka jí odvedla nahoru a utěšovala jí společně s Danem. Verča a krev... no prostě to nejde dohromady.

Po chvilce přijela sanitka. Lukáše si odvezli. Díky bohu nemá žádné trvalé léky a alkoholu neholduje.

Sanitka odjela a já zůstala stát před domem. Najednou mi začalo docházet, co se vlastně stalo. Pomalu začalo pršet. Jak dlouho jsem tam tak stála? Netuším. Ale přišlo mi to jako tak cca pět až deset minut. Začalo mi docházet, že na místě, kde žiju celý život... už není bezpečno.
Da: Ginny? Hodláš už jít konečně dovnitř?
G: Cože?
Da: Stojíš tady bezmála hodinu. Nastydneš...
G: Už hodinu?
Da: Minimálně. Nad čím přemýšlíš? Jsi celá od krve.
G: Tu rozlitou krev déšť umývá. Víš...přijde mi, že lidi neumí dávat, ale umí brát. Já dávám všechno co umím dát a... už takhle dál nemůžu.
Da: Ale no tak. Jsi moje šikulka a nebýt tebe... někteří z nás by tady už nebyli.

Vešla jsem dovnitř. Na gauči seděla Lenka a ještě pořád brečela. U ní seděli holky a utěšovali ji. Všimla jsem si, že na zemi už není ta kaluž krve a má krvavá mikina už je taky pryč.
G: Tak se přiznejte. Kdo si hrál na uklízečku?
Za mnou se objevil Lukáš.
L: Co myslíš?
G: Tak ty jsi asi jedinej člověk, do kterého bych to neřekla...
L: Hej! To byla urážka!
G: Fajn... skočím se převléct a můžeme jít do nemocnice
Le: Jdu si pro Ikyho mikinu.

Teď aktuálně je 23:37. Lenka je opěrná o Verču a spí. Všichni tak nějak sedí opření o zeď a jsou v polospánku... nebo teď už spíše spánku. Vzhůru už jsem jen já a Dan. Hlavu mám na jeho rameni.
D: Nad čím přemýšlíš?
G: jenom vzpomínám na začátek.
D: Na začátky se nevzpomíná.
G: Já vím.
D: Hele támhle jde ta Ikyho Doktorka.
Bylo nám oznámeno, že je stabilizován. Prý bude v pořádku. Doktorka odešla a mě začali téct slzy. Zabořila jsem se Danovi do ramene.
D: Copak?
G: Je to moje vina. Nebýt toho debilního okna, je v pohodě. A ti tři by byli ještě živí!
D: Tak za to může ten, kdo ten dům navrhl. Nebo spíš ten stalker. A ne ty.
Po chvilce jsem se uklidnila. Podívala jsem se proskleným oknem na Ikyho.
G: Zdá se mi to, nebo mu stoupá tep a tlak?
D: Nezdá. Zajdu pro tu doktorku.
Asi po třech minutách přiběhla ustaraná doktorka s mladou sestřičkou v patách. Vešla do dveří a začala kontrolovat všechny přístroje. Něco rychle řekla té mladé sestřičce. Ta hned vyběhla z místnosti. Po chvilce přivedla další doktory.

Po chvilce mi začalo docházet, co se děje.
D: Tak řekli ti co mu je?
G: Na to se jich nepotřebuju ptát. Potí se, zvyšuje se mu tlak a tep. Je to otrava. Bůh ví v čem byla ta kulka namočená!
Le: Co se stalo? Co mu je! Řekli vám něco nebo se jich mám zeptat?!
G: Neptali jsme se a ptát se ani nemusíš. Je to otrava. Pane bože proč jsem to nepoznala hned! Já jsem taková kráva!
Složila jsem si hlavu do rukou. Začali mi téct slzy, které nešli zastavit. Hned na to přišel doktor. Oznámil nám, že je to otrava neznámou látkou. Asi po minutě ticha začali všechny přístroje v blízkosti Ikyho šílet. Ta doktorka okamžitě přitáhla vozík s poměrně velkým přístrojem.
Le: Co to má být?
G: Defibrilátor. Nemá tep.
Le: Cože?!
Lenka začala brečet. Všichni jsme s nadějí v očích sledovali doktorku a...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Servus✌️ tak tady vám to utnu😏. Já vím, jsem mrcha, ale musí to být napínavé ne? Omlouvala se za chyby. Nejsem si jistá, zda po boku tak úžasných spisovatelů má vůbec smysl tady na Wattpadu zůstávat. Budu moc ráda za nějakou zpětnou vazbu😇.