Stalker /DOKONČENO/

Did i lost him?

NECHAT HO BÝT

Nechala jsem to být. Šla jsem se podívat za Danem. Protože co jiného bych asi tak měla dělat?
G: Tak co? Jak bylo u rodičů?
D: Eh... šlo to. Co ty a ta tvá kamarádka?
G: Už je na tom líp.
D: Tak proč si přišla...
G: Jen tak. Proč bych za tebou jinak chodila?
D: Žárlíš na Verču že ano?
G: Cože?! Ne!
D: Ne. Vůbec. Žárlíš na ní, protože David tráví víc času s ní, než s tebou.
G: Hm... možná trošku
D: Já to věděl!
G: No tak hlavně, že máš pravdu.
D: Iky a Lenka přijedou zítra?
G: Yep. Ale stejně se nejvíc těším na to, až poznám plyšáka.
D: Jakého plyšáka?
G: Nedávno jsme měli s Lukášem takovej velmi inteligentní rozhovor.
D: Pořád nevím o jakého plyšáka jde.
G: Promiň. Jeho přítelkyně.
D: Nechápu ale Ok.
G: No nic. Už je pozdě. Půjdu si lehnout.
D: Dobrou noc
G: Taky

~next day~
23.12.
Zítra jsou Vánoce!
Rychle jsem se oblékla. Samozřejmě jsem chtěla Davidovi stihla ukrást mikinu.
V: Dobré ráno.
Da: Copak? Šípková Růženka se nám vzbudila.
G: Ale pšt. Kolik je?
V: šest.
G: Chtěla jsem spát tak do devíti. V deset by měli přijet ostatní.
Da: To je sice super, ale můžeš mi vysvětlit, proč máš už zase na sobě moji mikinu?
G: Prostě ji mám ráda...
Da: Potom mi ji vrátíš.
V: A já musím taky?
Da: Ty ne. Zatím.
D: Dobré ráno! O co jsem přišel?
V: Ale o nic.
Otočila jsem se a vyrazila jsem zpátky do pokoje.

Ležím na posteli a koukám do stropu. Trochu mě mrzí, co mi David řekl. Já chápu, že tohle je naprostá stupidita řešit, ale o tak.
D: Ginny? Jsi v pořádku?
G: Cože? Ehm... jo... teda trochu.
D: Je to kvůli tomu, co ti David řekl viď?
G: Vždyť si tam nebyl. Jak můžeš vědět, co mi řekl?
D: Ale byl. Stál jsem na schodech.
G: Chovám se hloupě...
D: Ale no tak. Já to chápu. A... něco jsem ti donesl.
G: Já... to si nemusel. Děkuju.
D: Tak... já už půjdu. Za chvilku přijedou.
G: Ok. A ještě jednou dík.

To jako fakt? Reálně mi dal svou mikinu? Bože on je úžasnej. Nicméně za pár minut přijedou a já už se nemůžu dočkat. Mám je hrozně moc ráda.

Za chvilku tu budou. Hrozně se na ně těším.
Da: Ginny tak kde jsi?
G: Už jdu.
Da: Ještě že tak. Ty hele... to je Danova mikina?
G: Jo. Proč se ptáš?
Da: Jen tak. No tak už pojď.
Sešli jsme schody dolů a už jen čekali. Verča a Dan už byli dole.

(J-Johanka)
Le: Hej žije tady ještě někdo?
G: Leni!
Hned jsem ji objala. Chyběla mi.
L: Hej a já jsem vosk?!
G: Promiň. Lenka si řekla dřív.
Objala jsem i Lukyho.
Da: Ale? Vy už jste tady? Mimochodem ahoj Johanko.
V: Ahoj Johy.
G: Takže ty jsi ten plyšák!
J: Cože? Jakej plyšák?
L: No Haha. Si hrozně vtipná.
G: Promiň. Ahoj. Já jsem Ginny.
Podala jsem jí ruku a ona mi gesto opětovala.
J: Johanka.
G: Měla by sis jít vybalit. Nahoru po schodech a do leva. Pokoj je na konci chodby.
J: Děkuju

Všichni jsme se nějak rozešli po celém domě.
L: Tak co si o ní myslíš?
G: O kom?
L: O Johance. To víš, chci se ujistit, že se na ní nebudeš dívat pohrdavě.
G: Neboj. Nebudu. Je až moc sympatická.
L: Ty a můžu mít ještě jednu otázku?
G: Tak co myslíš?
L: No jo no...
G: Ptej se.
L: Co jste si s Davidem a Verčou udělali?
G: My? Nic.
L: Ne vůbec. A proto se obcházíte obloukem viď?
G: Chodí spolu...
L: Zase? To je snad dobře ne?
G: Jo je. Já jim to přeju. Ale... prostě mám strach, že o něj přicházím.
L: Takže žárlíš na Verču. Chápu.
G: Nežárlím!
L: Vám tady už zvládly Vánoce?
G: Tak zítra je 24.12. Takže tak trochu no...
L: Hele půjdu si lehnout. A zkuste se s Verčou nezabít ok?
G: Fajn
Následně jsem si šla lehnout taky. Dnešek byl celkem divnej no...
Ale možná bych měla ještě něco udělat.

JÍT SI PROMLUVIT S VERČOU/JÍT SPÁT

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Servus✌️ moc se omlouvám za menší pauzu. Bylo toho hodně a moje psychické zdraví to úplně nezvládalo. Nicméně jsem zpět a zítra bude Vánoční speciál.