Stalker /DOKONČENO/

alive or just breathing?

Asi po minutě ticha začali všechny přístroje v blízkosti Ikyho šílet. Ta doktorka okamžitě přitáhla vozík s poměrně velkým přístrojem.
Le: Co to má být?
G: Defibrilátor. Nemá tep.
Le: Cože?!
Lenka začala brečet. Všichni jsme s nadějí v očích sledovali doktorku a...
—————————————————————
Poprvé? Nic. Podruhé? Pořád nic.
Do očí se mi dralo čím dál tím víc slz. No tak. . Ať přežije! Doktorka nabila defibrilátor a... můj bože děkuju! Dýchá. Svou tvář jsem zabořila Davidovi do hrudi.
Da: No tak. Bude v pohodě.
G: To nemůžeš vědět.
L: Hej guys nechci nic říkat, ale myslím, že by málem všem prospělo trochu více spánku.
V: A na to si přišel jak?
L: Předevčírem jsme šli spát okolo jedné ráno. Následně jsme vstávali v pět. Od té doby jsme napsali tak půl hodiny tady.
G: Luky má pravdu. Pojďme domů.
Le: Bohužel musím souhlasit.

Došli jsme domů. Sedla jsem si na postel. Pořád mám o něj strach. Jestli se mu to stane znovu, nemusel by to přežít.
D: Můžu dál?
G: Samozřejmě
D: Musíš mít pořád o všechny strach?
G: Ano musím.
Došlo mi upozornění od e-mailu.
G: Napsal mi...
D: Kdo?
G: Stalker.
Zvedla jsem se. Vzala jsem FO ruky notebook. Seběhla jsem schody a notebook jsem položila na stůl.
G: Hej lidi pojďte sem!
Le: Co se děje?
G: Náš milovaný stalker se ozval.
V: E-mail?
G: Jop
V: Přečti to.
G: Zdravím! Užili jste si svatbu? Ano, byl jsem tam taky. Jo a co se týče toho, co leží v nemocnici... jeho příběhy nejsou zajímavé. Proto jsem vystřelil. Některým vám už asi došlo, že ta kulka byla namočená v nějaké látce. Konkrétně v kyanidu a promethazinu. Ano, je to otrava. Byl jsem i v nemocnici. Doufal jsem, že zemře. Byl jsem mu tak blízko! Viděl jsem tu bolest. Ale nebojte. Já ho brzy  napravím. Zemře. Brzy.
D: Well... máme menší problém.
G: To zvládneme. V nemocnici se budeme střídat.
V: Jak dlouho?
G: Dokud se nevzbudí. Nemůžeme riskovat další život.
Da: Fajn. Takže jdu zpátky do nemocnice. Kdo jde se mnou?
V: Já!
G: Ok. Takže první jdete vy dva. Po pěti hodinách vás vystřídá Lukáš s Johankou. Po stejném časovém intervalu vás vystřídán já, Dan a Lenka. Nic nemůžeme nechat náhodě.
Da: Tak my jdeme.

David a Verčou odešli a my si šli lehnout. Po chvilce mě probudil hlasitý výstřel a rána. Ne, znovu ne! Seběhla jsem schody a tam...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Servus✌️. Tak vás budu napínat nu😏. Co si myslíte, že se stalo tentokrát?