Stalker /DOKONČENO/

Still mine

Následující den jsme museli každý někam. Iky a Lenka jeli za Lenčinými rodiči. Já musela za kamarádkou, Dan za rodinou a Lukáš za svou přítelkyní. Já a Dan jsme každopádně odjeli jen na den. Zítra odpoledne (22.12.) se vracíme. Ostatní se vrací 23.12. A Luky s sebou přiveze svou přítelkyni.
G: Tak! Davide? Veru? My jedeme. Zvládnete to tady?
Da: Samozřejmě
V: Mějte se

|pohled Verči|
Ginny zabouchla dveře a my dva zůstali doma sami.
V: Davide?
Da: Ano?
V: Já jen... promiň za ten včerejšek... Můžeme být alespoň přátelé?
Da: Myslela si to vážně?
V: Cože?
Tak takovouto reakci jsem fakt nečekala.
Da: Jestli si to včera myslela vážně...
V: Samozřejmě... Pro-
Da: Už prosím tě mlč.
David si mě přitáhl k sobě a propojil naše rty. Bože já toho kluka miluju! Odtáhli jsme se od sebe až když nám došel dech.
V: Tohle je asi jediná reakce, kterou jsem nečekala...
Da: Omlouvám se... včera jsem reagoval dost přehnaně a... musím uznat, že mě Ginny zná až moc dobře
V: Nepůjdeme nahoru?
Da: Co si pila?
V: Bože ty si kretén
David se pousmál. Dal mi pusu na tvář a do ucha mi zašeptal tu úžasnou větu.
Da: Možná jsem kretén, ale pořád jsem tvůj

Následně na to jsem ho odtáhla nahoru. Pustili jsme si pár filmů no prostě... dokonalej večer. A noc byla ještě lepší.

~next morning~
Probudila jsem se v Davidově objetí. Na sobě jsem měla jen jeho mikinu. Musím uznat, že David je neskutečně roztomilej, když spí.

Položila jsem si hlavu na jeho hrudník.
Da: Dobré ráno princezno
V: Musíš mě takhle děsit?!
Da: Tak promiň já už budu navždy mlčet.
V: Tak to ne! Okamžitě něco řekni! Davide... to není vtipný.
Da: Ale ty jsi roztomilá, když se zlobíš.
V: Půjdu se převléct ano?
Da: Dobře...
Dala jsem mu pusu. Odešla jsem do vedlejšího pokoje pro své oblečení.

Oba dva sedíme v obýváku a diskutujeme o nulové inteligenci některých lidí z naší skupiny.
G: Jsme zpátky!
Musím říct, že David vyběhl doslova rychlostí světla.
Da: Jak si se měla?
G: No jako... šlo to...

|pohled Ginny|
G: Davide pojď. Chci se tě na něco zeptat.
David šel poslušně za mnou. Sotva zavřel dveře, už jsem spustila.
G: Co ty a Verča?
Da: Co já a Verča?
G: No tak co?
Da: Nic
G: Nic?! Jak jako nic?
Da: No nic. Jen... jsme se spolu... vyspali...
G: Jś jsem asi špatně rozuměla. Jak jako jen?
Da: Jsme spolu.
G: Nekecej! Ty už nejsi tvrdohlavej?
Da: No tak přemýšlel jsme nad tím co jsi mi řekla. Takže je to tvoje zásluha. Každopádně jsem ti vděčný a...
G: A?
Da: Jsem rád, že tě mám.
G: Já ta-
V: Davide? Můžeš prosím tě?
Da: Samozřejmě
V místnosti jsem zůstala sama. Jo... přeju jim to. Jsem ráda, že jsou spolu, ale mám trochu strach, že o něj přijdu. Verča je sice moje nejlepší kamarádka, ale málem trochu strach, že mi ho vezme. Co když mě už nebude brát jako rodinu? Co když už pro něj nebudu důležitá... Měla bych něco udělat...

JÍT ZA DAVIDEM/NECHAT TO BÝT

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Servus✌️ tak tu máme další kapitolu. Ano, je dost nudná, ale další kapitola bude už akčnější. Doufám, že se líbila. Jinak zase hlasujte.