Stalker /DOKONČENO/

I'll lay down my life for him

Jsou to tři dny. Mám o Davida strach. Ale... pozitivní na tom je to, že po těch několika náročných dnech máme konečně možnost ho zachránit.
V: Ginny? Potřebuju ti něco říct. Je to důležitý. Ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš.
G: Jasně! Víš moc dobře, že za mnou můžeš přijít s čímkoliv.
V: Víš... jde o to, že mám strach o Davida...
G : To mi všichni Veru...
V: Ale já to myslela jinak... Ginny já ho miluju...
G: C...cože? Děláš si legraci?
V: Ne...
G: Jak dlouho?
V: No víš... známe se déle než si myslíš.
G: To je dobrý vědět, ale já bych ráda odpověď na mou otázku.
V: Tak...asi tři roky...
G: Ví o tom?
V: Blázníš?! Nejsem sebevrah, abych mu to řekla.
G: Hodíte se k sobě. Ale něco mi slib. Až se sem zase vrátíme a samozřejmě i s Davidem, tak mu to řekneš ano?
V: Musím?
G: Jo!
Na Verču jsem se usmála. Náhle se že spolu ozval hlas Lukáše. Všechny nás svolával dolů. Když jsme tam s Verčou došli, všichni už seděli na gauči.
L: Tak konečně jste tady všichni. Ginny? Řekneš jim to?
G: Ehm... dobře... hele lidi. Jde o to, že pro Davida jdeme jenom já a Luky.
Le: A to jako proč?!
G: Protože mi psal náš milovaný stalker a můžeme tam jen dva.
I: Fajn... a proč zrovna vy dva?
G: Protože jsme mu nejbližší.
I: No a?
Le: No tak zlato...
L: Ginny pojď. Ať jsme tam co nejdřív.

Právě jsme dorazili na místo určení. Bylo tak cca dvě hodiny pěšky od mého... teda teď už našeho domu.
L: Máš strach?
G: Trochu
L: Nechceš to doufám vzdát, že ne?
G: Ne! V žádném případě. Jen... mám strach, že už je...
L: Ani na to nemysli!
G: Jdeme tam?
L: Máme jinou možnost?
Otevřeli jsme obrovské dveře. Procházeli jsme dlouhými chodbami. Bylo to dost strašidelné.

Na konci jedné z chodeb byly železné dveře osvětlené jednou problikávající lampou.
L: Taky ti to přejde jak z hororu?
Vedle dveří jsme objevili obrazovku s čísly.
L: Máš ten kód?
G: samozřejmě
Na obrazovku jsem naťukala kód: 6122018 ( je to datum. Schválně ho napište do komentářů)
Dveře se otevřeli. Já se podívala na Lukáše. Strčili jsme do dveří.
G: Můj bože Davide!
Byl celý od krve. Vypadal strašně.
G: Jak ti je?
Da: Už mi bylo líp...
L: Pojď. Stávej.
Da: Co tady vůbec děláte?
L: To víš... chtěli jsme tě navštívit. To je taky inteligentní otázka. Logicky jsme tě přišli zachránit!
Da: Naposledy to vypadalo, že jsem vám úplně ukradenej...
G: Nenechali bychom tě tady...

Vrátili jsme se zpátky domů.
G: Lidi jsme ta-
Hned v chodbě jsem uviděla Lenku a Ikyho. Utěšoval jí. Lenka měla oči plné slz.
G: Co se stalo?
I: Barča, Maty a Petra stáli u okna. Povídali jsme si a najednou...
L: Najednou co?
Le: Zazněl výstřel a... oni jsou mrtví!
Lenka mě objala a začala mi brečet na rameni.
I: Někdo jim prostřelil hlavu. Dan stál blízko nich, takže ho ty střepy poměrně dost pořezali. Teď nahoře spí.
G: Co jste udělali s těly?
I: No víš... pořád leží v obýváku...
G: Fajn... zkusím se jich zbavit. Vy si běžte lehnout. Ty především Davide.

Došla jsem do obýváku. Všechny tři jsem dotáhla na zahradu. Polila jsem je benzínem. Škrtla jsem sirkou. Hodila jsem ji na hromadu jejich bezvládných těl. Nechci to udělat. Ale musím.  Sedla jsem si na zem a sledovala jsem jejich hořící těla. Opřela jsem se o zeď. Začali mi téct slzy. Mrzí mě to. Ale teď musíme být silní.

|pohled Verči|
Fajn. Musím to udělat. Musím mu to říct.
V: D-Davide?
Da: Ano Veru?
V: Já... potřebuju ti něco říct.
Da: Prosím. Sedni si.
Posadila jsem se na jeho postel. David si sedl naproti mě. Díval se na mě s úsměvem. Bojím se, že to nezvládnu.
V: J-já...
Da: Ano?
V: Já jen...
Da: Veru děje se něco? Víš, že jsem tady vždycky pro tebe...
V: Davide... pořád tě miluju!

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Servus✌️ tady vám to utnu😏. Omlouvám se, že teď ty kapitoly moc nevycházely, ale prostě škola atd. Ale přísahám, že do nového roku budou vycházet každý den. Omlouvám se za chyby. Jinak... chtěli byste Vánoční speciál (Vánoční kapitolu)?