Stalker /DOKONČENO/

Our little secret

JÍT SI PROMLUVIT S VERČOU
Jelikož je nás míň, rozdělili jsme si pokoje. Ale i tak Veřča tráví většinu času u Davida. Naštěstí je teď u sebe.
G: Veru? Můžu s tebou mluvit?
V: Jasně. Děje se něco?
G: Já jen... co ty a David?
V: On... je skvělej. Lepší už to být nemůže.
Konečně se na mě otočila. Já k ní zvedla pohled. Po chvilce jsem se pousmála.
G: To jsem ráda. Moc vám to spolu sluší. Tak... já zase půjdu...
V: Počkej. Zdá se mi to, nebo máš skleněný oči?
G: Já... myslím, že se ti to jen zdá
Wow. Úžasný. Zrovna teď mi po tváři stekla slza.
V: A proto teď brečíš? Tak co se děje.
G: Já jen... přeju vám to, ale přijde mi, že o něj pomalu přicházím.
V: A zbláznila si se už úplně?
G: Možná...
V: Hele a nejste vy náhodou sourozenci? Protože on mi od včerejška tvrdí, že má strach, že o tebe přijde kvůli Danovi.
G: Počkej to jako vážně?
V: Tvl ne! Vymyslela jsem si to! Ale co si budeme, měla by ses vyspat.
G: Jo no... tak já jdu. Dobrou.
V: Dobrou

24.12.
Vánoce!
Dnes jsem se vzbudila v Danově mikině. Jsem ráda, že mi ji dal. Co se týče Johanky... je neskutečně super.

Oblékla jsem se do Vánočního. Jediné, co jsem si nechala byla Danova mikina. Nicméně dárky si nedáváme.
G: Dobré ráno
V: Dobré
Le: To musíte tak řvát? Já chtěla ještě spát...
I: Dobré ráno. Dobré ráno zlato.
Le: Ale? Moje zlatíčko se vzbudilo.
Da: Dobré ráno...
Mrzí mě, že se David stále vyhýbá očnímu kontaktu se mnou.
D: Dobré. Hej... ty sis tu mou mikinu nějak oblíbila ne?
G: To víš... hrozně krásně voní... mimochodem dobré ráno Johanko. Kde si nechala Lukáše?
J: No tak to se zeptej Davida...
G: Davide?
Da: My jsme vedli inteligentní diskuzi asi do dvou ráno. A vzhledem k tomu, že je šest...
L: Tak budeš mlčet, jinak se nedožiješ dalšího rána.
D: Jak si se vyspala Šípková Růženko?
L: Mlč

Zbytek dne probíhal nějak poklidně. Jsou Vánoce a Stalker se zatím neozval. Během dne jsme vedli inteligentní diskuze. Kolem oběda jsem si odchytila Davida. Všechno jsme si vyříkali a už je zase všechno v pořádku. Aktuálně je devět večer a já stojím na balkoně.
D: Můžu?
G: samozřejmě
D: je nějak teplo na to, že je prosinec
G: Jako jo. Hele... já jen... jsem ráda, že tě mám. A... asi to vyzní špatně a riskuju, že se mnou už nepromluvíš, ale říct ti to musím.
D: Poslouchám...
G: Já... miluju tě...
D: Vážně?
G: Jo...
D: Já tebe...
Tak teď si přeju, aby tato chvíle nikdy neskončila. Všem nám dojde, že  následoval dlouhý Vánoční polibek.
G: Počkej.
D: Copak?
G: Já jen... možná je to divný, ale chci aby o nás věděl David. Přeci jen nechci, aby se mi zase vyhýbal.
D: Ok...
Vzala jsem Dana za ruku. Šli jsme do Davidova pokoje. Otevřela jsem dveře a...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Servus✌️ tady vám to utnu😏 můžete hádat, co se stalo. A jelikož Idk co dál napsat, tak asi jen dobrou noc.