Příběh je o skupince lidí, co jsou stalkováni neznámým. Spojí je touha zjistit pravou identitu této osoby. Bohužel na ně čekají různé nástrahy. Budou nuceni bojovat s časem o vlastní život.
Přežijí? Dozví se, kdo je stalkuje?
To se dozvíte v této k...
Už je to týden. Lenku jsme společně s Verčou odtáhly brzy ráno ke mně do pokoje. Naštěstí už byla narozdíl od Johanky vzhůru. Johanku jsme do pokoje tahaly ještě v polospánku. A samozřejmě nastal hrozný zmatek. Musím říct, že chystat nevěstu a tři družičky na svatbu je nadlidský úkol!
Asi po třech hodinách příprav jsme konečně byly všechny připravené. Lenka nás mimochodem donutila, abychom měli sjednocené šaty
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
No jo no. Dělat družičku není úplně lehké. Každopádně jsme Lenku učesaly, udělaly jsme jí lehký make-up a vrazily jsme jí do ruky překrásnou kytici. Kluci už byli někde pryč a my jsme uklidňovali Lenku, protože byla v nezvyklém stresu. Le: Holky... já vám musím něco říct... V: Co se děje? Le: No... já... já jsem těhotná... J: Wait to jako vážně? Le: No jako jo... G: Menší komplikace... ale i tak bychom měli jít.
Svatba probíhala dost poklidně. Sice jsem ještě před obřadem chytla záchvat smíchu při pohledu na ty retardy v oblecích a to jsem nebyla jediná, ale vidět naši Léňu u oltáře byl nezapomenutelný zážitek. Naše nevěsta si samozřejmě neodpustila hod kytkou. Toho jsem se raději nezúčastnila. Asi z deseti dívek kytici chytla právě Johanka. A protože je Lukáš retard, tak si samozřejmě neodpustil menší poznámku.
Fajn. Je po svatbě večer a my už v poklidu sedíme doma. Nejvíce energie má samozřejmě Lenka a fakt netuším, jak se jí to povedlo. Iky akorát vypráví nějakou příhodu. Lenka ho pozorně poslouchá a my ostatní usínáme, jelikož dnešek byl náročnější než obvykle a jen tak mezi námi tak Ikyho story je absolutně nezajímavá. Navíc má tendenci při povídání chodit sem a tam a mě to naprosto irituje. Právě se zastavil před oknem. Ano, před tím oknem. Vzpomenu si na ten den, kdy jsme se vrátili a já viděla Lenku s očima plných slz. Vzpomenu si na ten oheň... chybí mi.
Asi po třech minutách přemýšlení zaslechnu výstřel, který mě probere do reality. Na zemi pod oknem leží Iky s prostřeleným břichem. Okamžitě si sundám mikinu a přiložím ji na jeho ránu. Snažím se stlačením zastavit krvácení. G: Volejte záchranku! Hned!!
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Servus✌️ dneska opět kratší kapitola. Ale pomalu se nám to rozjíždí😏. Každopádně mám v plánu být zase aktivní. Jinak bych byla ráda, kdybyste mi napsali, zda vás tahle knížka a celkově moje příběhy baví. Ocenila konstruktivní kritiku a příjmu kritiku. Jinak pokud najdete chybu, klidně to napište. Já taky nejsem stroj a chyby dělám.
