War of Ketterdam

#2

,,Takže co chceš ještě dneska stihnout?" zeptala se mě Meredith.

,,Musím za Duchem Ketterdamu probrat ty věci ohledně odstranění Annie Shine. Mohli byste najít nějakou opuštěnou budovu na výslech. Večer musíme do hostinců a ještě mám sraz s Lukem Hawkinsem." Čehož jsem se bála nejvíc. Od té noci, co zemřela jeho sestra, jsme spolu neprohodily ani slovo. Snažila jsem se přijít na to, co se té noci stalo, ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím míň jsem toho chápala. Proč jsem ho nekopla mezi nohy? Byli jsme si blízcí, ale až tak ne. Nechtěla jsem kluka. Nikoho, na koho bych se vázala. Moje srdce patřilo Lítým šelmám. 

,,V jaký čtvrti?" zeptal se Erik.

,,Dělnická bude nejlepší," zkusila jsem, ale jistá jsem si nebyla. Mohli jsme ji vzít do Barrelu, do Lidu do Morgue. Všude bylo menší riziko, že nás někdo najde, protože jsem ty čtvrti ovládala, ale Dělnická čtvrť byla stejně velká jako území, které jsem teď ovládala...

,,Neříkáš to dvakrát přesvědčivě," všimla si Meredith.

,,Dělnická čtvrť," zopakovala jsem. ,,Ne nikde na kraji. Kdyby se tam dostali strážníci dřív než skončíme, chci mít dost únikových cest a možnost se jich zbavit."

,,Něco najdeme, " přikývl Erik.

,,Skvěle," přikývla jsem. Vzala jsem kabát přehozený před křeslo. ,,Sejdeme se ve tři. Tady."

,,Jasně," souhlasil Erik. Vzala jsem ze stolku pistoli a vydala se pryč. Vyšla jsem ze Sídla. Slunce se už dostalo vysoko nad obzor. Chyběly mi doby před válkou, kdy jediné, co jsem měla na starosti bylo pár kontrol v našich heren a měla jsem volno. Čas od času jsem sedávala na molu a sledovala východ slunce. Bylo tam ticho, až na řev racků a pokřikování námořníků, kteří se připravovali na plavbu přes moře do Nové Země, do Kolonií, do Šu a do dalších zemí. 

Došla jsem před dveře. Omítka se stále odlupovala, ale uvnitř už to vypadalo útulněji. Ukradli si dřevo, aby jim nebyla zima. Každý den bylo chladněji. Začínala jsem přemýšlet, kdy začne sněžit.

Zmáčkla jsem kliku a vešla dovnitř. Charlotte seděla u dveří. V ruce držela čtyři nože. Na rukojeti každého nože byly vyryty čtyři karetní znaky: káry, piky, kříže a srdce. Ve zdi naproti mě bylo několik děr. Předpokládala jsem, že byly od nožů.

,,Jdeš za Jonathanem?" zvedla Charlotte.

,,Za kým jiným," přikývla jsem.

Charlotte zavrtěla hlavou. ,,Ty díry udělala máma. Pořád nemůžu přijít na to, jak to hodit, aby se zabodl do zdi."

,,Proč se jí nezeptáš?" zvedla jsem obočí.

,,A přiznat, že to nedokážu?" uchechtla se. ,,To určitě."

,,Ukaž," vzala jsem jí nůž se čtyřmi kříži. ,,Jsou tvojí matky?"

Charlotte přikývla. ,,Půjčila mi je, abych se dokázala bránit i bez svých schopností."

,,Má pravdu," sedla jsem si vedle ní. Duch Ketterdamu může počkat.

,,Já vím," přikývla. ,,Když mi to ukázala, vypadalo to tak jednoduše." 

,,Je to jednoduchý.," namítla jsem.

,,Děláš o celý život. Jasně, že je to jednoduchý," protočila oči.

Hodila jsem nůž s kříži do zdi. Zabodl se špičkou do zdi a zůstal v ní.

,,Vím, že je to o rychlosti a směru," řekla.

,,Nejenom s tím," zavrtěla jsem hlavou. ,,Zbraň je pro tebe jako další část tebe. Je jedno, jestli je to pistole nebo nůž. Půjč mi další." Podala mi nůž s pikami. Vzala jsem si h od ní a hodila ho do zdi. ,,Ty musíš ovládat nůž. Ne nůž tebe."

,,Myslím, že to chápu," přikývla a hodila nůž se srdci do zdi. Zabodl se těsně vedle mého.

,,Vidíš," pokrčila jsem rameny.

,,Vážně to nic není," usmála se Charlotte. ,,Díky, myslím, že už ti začínám věřit."

,,Mám být octěna?" zvedla jsem obočí.

,,To bys měla," ozvalo se od schodů. Zvedla jsem hlavu. Na schodech stál duch Ketterdamu.

,,Jdeš za mnou, že?" řekl.