War of Ketterdam

#16

Posadila jsem se naproti Temnyjovi. Nutila jsem se do klidu. Bylo to jen další mnoha vyjednávání. Nezáleželo, kdo seděl na druhé straně stolu. Bylo to o výrazu, o mluvení, o schopnosti blafovat. Otec mě učil dobře. Nikdy jsem se ale nebála tak jako teď.

Stínová postava se vznášela za Temnyjem. Neměla jsem tušení, co to je, ani čeho je to schopné. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Byla jsem si jistá, že to vytvořil on. Mělo ho to chránit? Mělo to jenom děsit? Nebo to mělo jiný účel?

Možná měl Jesper pravdu, možná bychom měli jednat jen s lidmi, nad nimiž máme navrch, protože nás nikdy nemohou zahnat do kouta. O Temnyjovi jsem nevěděla prakticky nic. Neměla jsem žádné informace, které by mi zvědové dokázali sehnat. Neznala jsem rozsah jeho schopností. Nevěděla jsem ani kde jsem, natož jak utéct, kdyby se něco pokazilo a i když jsem byla nejsilnější ohňostrůjce v Ketterdamu, pochybovala jsem, že bych mohla měřit schopnosti s bývalým generálem Druhé armády nebo s jeho vojáky.

,,Doufám, že se nepokusíte o nějakou hloupost," pokračoval Temnyj a kývl směrem k mé pistoli u pasu a nožům na stehnech. Vytáhla jsem pistoli z pouzdra a položila ji na stůl. Potom jsem vytáhla oba nože a položila je vedle ní. ,,Pochybuji, že by mi k něčemu byly," řekla jsem.

Temnyj lehce přikývl. Zadívala jsem se na jizvy, které se táhly po jeho obličeji. Netušila jsem, co nebo kdo je udělal, ale nemohlo to být hezké.

,,Cena za přežití může být někdy vysoká."

Tušila jsem, že mluví o těch jizvách, ale jistá jsem si nebyla. ,,Proč jste mě chtěl vidět?" zeptala jsem se.

,,Věřím, že bychom se mohli dohodnout," odpověděl.

Sundala jsem si z hlavy klobouk a položila si ho do klína. ,,Co vás k tomuto přesvědčení vede?" zkusila jsem.

,,Ketterdam je srdcem obchodu, jsem si jistý, že najdeme něco, za co byste byla ochotna pro mě někoho najít," vysvětlil. Mluvil pomalu, klidně. Nikam nespěchal na rozdíl ode mě. Měla jsem už jen tři dny. Tři dny na to, abych přesvědčila muže přede mnou, aby mi půjčil jeho griši, abych dostala z popraviště své lidi; svoji rodinu.

Zadívala jsem se do jeho křemíkově šedých očí. ,,Znám svoji cenu."

Temnyj se opřel do opěradla židle. ,,Rád si ji poslechnu, slečno Rollins."

,,Za tři dny se bude konat poprava mých lidí. Když mi poskytnete griši na jejich záchranu, najdu vám Alinu Starkov."

Temnyj se pousmál. ,,Takže víte, co chci."

Přikývla jsem. 

,,Jak mám vědět, že se mě nepokusíte podvést, slečno Rollins? Lidé z Ketterdamu nejsou dvakrát důvěryhodní," namítl. Jasně, že se mu nelíbí, že bude muset splnit jako první naši část dohody.

,,Nejsem si jistá, že by mi nějak pomohlo, kdyby po mně kromě Obchodní rady šel někdo další. Kdyby nebylo toho, že moji lidé potřebují zachránit, nikdy bych se neangažovala do světové politiky," přehodila jsem si nohu přes nohu.

,,Jako když jste zabila ravské velvyslance, slečno Rollins?" ušklíbl se Temnyj.

,,Jak o tomhle můžete vědět?" zavrtěla jsem hlavou.

,,Už nějakou dobu vás sledujeme. Museli jsme si být jistí, že jste ta správná volba."

Protočila jsem oči. ,,Udělala jsem to, abych přinesla problémy naší Obchodní radě. Je mi jedno, co se děje v Ravce, dokud to neovlivňuje mě a můj obchod."

,,Možná byste měla pochopit, za co bojujeme," zkusil Temnyj. Tušila jsem, že to zkusí, ale nečekala jsem, že tak brzy. Nemohla jsem odejít a přidat se k jeho občanské válce v Ravce. Měla jsem svoje problémy tady v Ketterdamu.

,,Je mi jedno, o co se snažíte," zarazila jsem ho. ,,Já potřebuju zachránit svoje lidi, vy potřebujete Alinu Starkov. Je mi jedno k čemu, dokud následky toho nedopadnou na moje peníze."

Temnyj přikývl. ,,Říkala jste tři dny?" zeptal se.

Pokývala jsem hlavou.

,,Dám vám k dispozici dvacet grišů. Vyberte si, koho budete chtít, ale během osmačtyřiceti hodin chci vědět něco o Alině Starkov, jinak dohoda padá. Chris vás bude doprovázet pro případ, že byste se rozhodla uzavřít ještě jednu dohodu s někým jiným..."

Protočila jsem oči. ,,O nic takové se snažit nebudu. Obchod je posvátný a i toto je stále obchodem."

,,A po záchraně vašich lidí se budete plně věnovat hledání světlonošky," pokračoval.

,,Mám tu občanskou válku... Nemůžu věnovat všechen čas jí, ale najala jsem někoho, kdo ji najde."

,,Oba jsme uprostřed občanské války, slečno Rollins. Já bojuji za griši, za celý náš druh, aby tento svět byl pro nás bezpečný. Vaše válka není ničím," ohradil se Temnyj.

,,Nemáte nejmenší tušení, jaký je život v Ketteradamu... Kde myslíte, že skončíme my všichni, když prohrajeme? V Morně nebo na popravišti."

,,Zapomínáte na jednu věc, slečno Rollins... Odteď jsme na stejné straně."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,To, že jsme se dohodli na podmínkách obchodu, z nás nedělá partnery. Pomůžu vám, vy mně a pak si oba půjdeme svojí cestou a zapomeneme, že bychom se kdy setkali." Vstala jsem. ,,Půjdu zjistit, co můj kontakt ví o vaší světlonošce. Mám jen čtyřicet osm hodin."

Vzala jsem ze stolu pistoli s noži a zamířila ke dveřím. Když jsem položila ruku na kliku, promluvil. ,,Kolik toho víte o své síle, slečno Rollins?"

Otočila jsem se na něj. 

,,Jak dokážete vyvolat oheň bez křesadel?"

Otevřela jsem pusu a zase ji zavřela. Překvapeně. Proč všichni řeší křesadla? ,,Nechápu."

,,Ohňostrůjci shromažďují hořlavou hmotu ve vzduchu a křesadlem ji zapálí. Tak by měly jejich schopnosti fungovat, ale vy křesadlo nepotřebujete," vysvětlil.

Pokrčila jsem rameny. ,,Tak vzácné to být nemůže. Vím o tom, co dokážu, co potřebuju, abych přežila."

,,Se správným učením byste dokázala víc, než si dokážete představit," řekl jen. ,,Měla byste si promluvit s ohňostrůjci, dokázali by vám pomoci."

,,Děkuji za radu," přikývla jsem.

,,Pošlete sem Chrise a dejte nám chvilku, než ho instruuji o jeho úkolu."

,,Poradím si sama," namítla jsem.

,,Tím si jsem jistý, slečno Rollins," kývl hlavou ke dveřím, čímž mě propustil. Jakmile jsem byla za dveřmi oddechla jsem si. Zhluboka jsem se nadechla a znovu vydechla. Slíbil mi pomoc. Dokázala jsem to. Dostanu je ven, všechny. Doufala jsem, že Ethan má něco, s čím by mohl být Temnyj spokojený. Zastrčila jsem nože do pouzder na stehnech, pistoli do pouzdra u pasu a nasadila si na hlavu klobouk. Van Eck ani Jack Shine se nemohli jakkoli připravit na to, co mělo přijít. Ani ve snu by je nemohlo napadnout, že se mnou přijde dvacet plně vycvičených grišů. Nebudou mít nejmenší šanci.