War of Ketterdam

#14

Seděla jsem v naší místnosti v Morgue. Pohrávala jsem si s myšlenkou vydat se do přístavu a zkusit něco o Alině zjistit sama a tím pomoc Ethanovi, ale usoudila jsem, že bude lepší, když se na ni bude vyptávat co nejméně lidí. Kaz, Inej a Jesper se někam vytratili. Předpokládala jsem, že se vrátili do Bydla pro nějaké své věci. Tak nějak jsem předpokládala, že Bydlo je zase pod Haskelovou nadvládou. Jako jediný přežil masakr na Burze, takže ho van Eck nepochybně tímto odměnil za jeho informace, co se onoho večera skutečně na Burze odehrálo.

Moje věci byly definitivně pohřbeny v Sídle. Všechno včetně matčiných deníků, u nichž jsem se sotva dostala do půlky prvního. Byl to počátek jejího působení v domě rozkoše tady v Ketterdamu. Ty hrozné první chvíle, kdy si člověk uvědomí, že je naprosto v háji a potom už jen postupně ztrácí naději, až nezbyde žádná.

,,Gaio." Do místnosti vešla Meredith. Sundala si červený kabát a rozpustila si blonďaté vlasy, které měla svázané do drdolu. Kabát hodila přes jednu ze zaprášených židlí.

,,Vzal to," opřela jsem se o opěradlo židle a opřela si lýtko o hranu stolu. Židle se pode mnou zhoupla. 

,,Aspoň jedna dobrá zpráva," pousmála se Meredith.

,,Musím napsat na venkov," řekla jsem. ,,Musím dát vědět Felixovým, že tam přijede banda dětí."

,,Ukaž," vzala mi Meredith z ruky papír. ,,Napíšutu. Ty vymysli, jak budeš smlouvat s Temnyjem."

,,Zvládnu obojí," protočila jsem oči. 

,,O tom nepochybuju, ale potřebuju, aby tu druhou věc udělala pořádně."

,,Přemýšlím nad tím dnem i nocí, neměj strach," ujistila jsem ji. ,,Přemýšlím, co by na to řekla máma, kdyby tu byla... Že se chci spojit s ním."

,,Co tvůj táta? Neozval se, co?" zeptala se.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, neozval a je mi to jedno. Je pro mě svým způsobem mrtvý."

Meredith mě jenom sledovala. Vytáhla jsem z pouzdra pistoli a vysypala na stůl náboje. Pak jeden vložila zpátky do bubínku a zatočila s ním. ,,Věřit Pekku Rollinsovi je jako ruská ruleta."

Zavřela jsem zásobník do pistole a vystřelila do země. Nic. ,,Věříš mu. Poprvé to vyjde." Znovu jsem naprázdno vystřelila. ,,Podruhé taky." Zmáčkla jsem spoušť. Cítila jsem, jak se kulka uvnitř pohnula. Ozval se zvuk vystřelené nábojnice, po níž zůstala v zemi díra, a hned poté kovový zvuk prázdné kulky dopadající na zem. ,,Ale potřetí už to nevyjde a skončíš pod drnem nebo jednou nohou v hrobě."

,,To je prakticky definice věřit komukoli v Ketterdamu," namítla.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne tak úplně. Jsou lidé můj otec, kteří seberou prachy a zmizí a jsou lidé jako já, kteří hledají v dohodě kličku, jak se z toho dostat ven s co nejvyšším ziskem. Připouštím, že první varianta je o dost jednodušší a výnosnější..."

,,Nevidím v tom rozdíl, vždycky někoho oberete o prachy," ušklíbla se Meredith.

,,Ne jenom o prachy," namítla jsem. ,,Jsou cennější věci než prachy."

,,Informace," povzdychla si Meredith. ,,Už jsem zase u nich."

,,Já vím, je to otrava, ale až vyřešíme náš problém s van Eckem a Ketterdam se vrátí do starých kolejí ukážu ti využití informací v reálném životě, ne v krizi jako je tahle."

,,Budu se těšit."

Nastrkala jsem zbytek nábojů zpátky do pistole. ,,Meredith? Chci znát tvůj upřímný názor."

,,Jiná než upřímná nejsem," odvětila Meredith.

,,Myslíš, že to vyjde?" zeptala jsem se.

,,Co?" zvedla obočí.

,,Celý plán, to všechno s Temnyjem."

Meredith se zamyslela. ,,Pokud Ethan dokáže najít světlonošku, pak by to vyjít mělo. Chci říct nás snad nezabije, ne? Když jsme..."

Pokrčila jsem rameny. ,,Nevím. Nemůžu tvrdit s jistotou nic. Nikdy jsem se s ním nesetkala tváří v tvář a i potom pochybuju, že bych ho dokázala odhadnout."

Meredith přikývla.

,,Podle mě má svoji vizi, kterou si za ta desetiletí, co je v Ravce vybudoval. A ať bude ta vize jakkoli pokřivená, bude si za ní stát, bude za ni bojovat, stejně jako my bojujeme za Ketterdamu. Vím jenom to, co jsem slyšela od grišů, kteří z Ravky utekli, aby se nemuseli přidat ke Druhé armádě."

Zavřela jsem oči a zaklonila hlavu. Týlem jsem opřela o dřevěnou opěrku židle. Moje rovné černé vlasy podél židle volně splývaly. Chtěla jsem jenom zavřít oči a na chvíli se vyspat, ale ani to mi nebylo dopřáno. Do místnosti vešli Kaz, Inej a Jesper.

Kaz měl bílou košili pod černým kabátem potřísněný krví a Inej si otírala jeden ze svých nožů o nohavici.

,,Jaká byla návštěva Bydla?" zajímalo mě.

Kaz za pomoci své hole s vraní hlavou ke mně došel. Vytáhl ruku v rukavici z kapsy a na stůl dopadlo asi dvacet dosud nevystřelených kulek. ,,Něco jsem sebrali, ale není toho moc."

,,Na zabití van Ecka to bude stačit," pokusila jsem se o úsměv, ale tak jednoduché to nebylo. Nemohli jsme van Ecka jen tak oddělat jako někoho z ulice. Měl příliš mnoho kontaktů na vrchní představitele mnoha zemí, navíc jeho vraždou by se jen potvrdilo, jak nebezpečné gangy Ketterdamu mohou být. Městská hlídka by nemusela ani hnout prstem. Zničily by nás davy lidí.

,,Na to už jsi kulky měla," namítl Jesper.

,,Nějak se k němu musíš dostat," namítla jsem. 

Kaz se posadil na druhou židli a natáhl si před sebe zraněnou nohu. ,,Přemýšlel jsem...," řekl.

,,O čem?" zeptala se Meredith.

,,Kdy jsi začala Pekku Rollinsovi pomáhat?" podíval se na mě.

,,Cože?" zvedla jsem obočí.

,,Kolik ti bylo, když ses zapojila do Rollinsových malých podvodů?"

Polkla jsem. O tomhle nemohl nikdo vědět. Nikdo kromě táty a mámy. Líté šelmy byly v krizi, bez peněz a tak táta přistoupil na drastická řešení. Obíral naivní přistěhovalce z Nové Země tak dlouho, dokud jejich peníze nepostavily Líté šelmy znovu na nohy.

,,Nevím, o čem mluvíš," zalhala jsem. Nechtěla jsem se o tom teď bavit. Nechtěla jsem vzpomínat na tuhle dobu, kdy ještě mezi námi byly i gangy, které už dnes neexistovaly a Líté šelmy by byly jedny z nich, kdyby táta neudělal to, co udělal.

Kaz udeřil holí do stolu. ,,Víš sakra dobře, o čem mluvím. Kolik ti tenkrát bylo?!"

,,Co myslíš tenkrát?"

Kaz se rozhlédl po místnosti a vstal. Vyšel ven z místnosti a kývl na mě, abych ho následovala. Podívala jsem se na Jespera s Inej, oba pokrčili rameny. Nevěděli, o co jde. Šla jsem za Kazem, ne že bych měla zrovna na výběr a v hlavě se mi vracely vzpomínky na všechny ty tváře plné naděje, když jim otec postupně strkal do hlavy naděje, jak by mohli na Burze rychle a snadno zbohatnout. Dva, tři kšefty vyšly. Do dalšího investovali všechny své peníze a my sbalili peníze a zmizeli jsme. Nechali jsme přistěhovalce v cizím městě, v němž obchod a peníze jsou vše, bez peněz. Nikdy jsem se nezajímala o to, co se s nimi stalo. Nějak se mi ty kšefty podařilo vytěsnit z paměti, až do dnešního dne...