War of Ketterdam

#17

,,Co kdybychom si tykali?"

Ohlédla jsem se na Chrise. Se širokým úsměvem na rtech se opíral o zeď jednoho z rozpadlých domů v Dělnické čtvrti. Červenou keftu s černými výšivkami odložil a místo toho si vzal na sebe dlouhý hnědý kabát. Takový, jaký se v Ketterdamu jednoduše ztratí. Jestli jeden z nás vypadal podezřele, byla jsem to já v bílé košili, která už téměř nebyla bílá. Ulpěl se na ní prach a krev Ducha Ketterdamu, když mu grišové vyrvali srdce z hrudi. Přes košili jsem měla oblečený černý kabát, na hlavě černý klobouk. Vypadala jsem víc než podezřele. Vyzařoval ze mě Barrel.

,,Tykali jsme si už před tím," protočila jsem oči. 

,,To bylo něco jiného. Teď se jako slušně vychovaný mladý muž ptám," ušklíbl se Chris. 

Povzdychla jsem si. ,,Stačí ti to ústně, nebo to budeš potřebovat i pásemně?" odvětila jsem.

Chris se zasmál a natáhl ke mně ruku. ,,Jsem Chris Dalton."

Překvapeně jsem zamrkala. ,,To není zrovna ravské jméno," namítla jsem.

,,No... Moji rodiče byli údajně původně obchodníci z Kerchu, ale nechali mě před branami Malého paláce," pokrčil rameny. ,,Nechali u mně doklady, proto vím své jméno."

Stiskla jsem pomalu jeho ruku. ,,Gaia Rollins, ale to už víš."

Chris si pomalu zvedl moji ruku ke rtům. Pomalu se dotkl rty mých rukavic. Stála jsem neschopná pohybu. Nevěděla jsem, jestli se takhle v Ravce běžně nově poznávají lidé nebo zda je to jen Chrisův způsob, jak lidi zdravit. Přemýšlela jsem, proč už jsem ho dávno nekopla. Kdokoli jiný, kdo by se o to pokusil, by teď ležel v bahně a sračkách na zemi, ale Chris byl pořád na nohou. Díval se mi přímo do očí a odmítal uhnout.

,,Rád vás poznávám, slečno Rollins," řekl a odtáhl mou ruku o svých rtů. Vytrhla jsem mu ruku.

,,Zkus to ještě jednou a zlomím ti každou kost, kterou ve tvém těle najdu," zavrčela jsem.

Chris se ušklíbl. ,,Oba víme, že to je lež. Takže... Kam míříme teď?"

Protočila jsem oči. ,,Do hostince. Mám se tam setkat se svým kontaktem, který hledá Alinu."

,,Nejsou všichni tví lidé náhodou ve vězení?" zeptal se Chris a srovnal se mnou krok.

,,Všichni ne, pár nás zbylo, ale Ethan už není člen gangu. Kdysi k nám patřil, ale podařilo se mu vyplatit smlouvu, odešel a má ženu a syna. Daří se mu poměrně dobře..."

,,Dokud jsi nepřišla a nechtěla po něm pomoc?" 

,,Sklapni."

,,Rád bych znal všechny detaily."

,,Uzavřeli jsme obchod, když to musíš vědět."

,,Obchod?"

Přikývla jsem. Ethan mi popsal hračku, kterou chtěl pro svého syna. Během posledních tří dnů jsem se ji snažila legálně sehnat. Jedna byla dostupnější než ostatní. Vlastnil ji starý muž ve čtvrti Morgue. Předpokládala jsem, že ji schovává pro své vnouče. Bylo poměrně pravděpodobné, že ji našel někde na ulici. Jednalo se o vyřezaného dřevěného jelena velikosti dlaně. Netušila jsem, co s ní všichni mají, ale zřejmě to bylo kvůli výrobci a nebo kvůli tomu, že jich bylo tak málo. Přemýšlela jsem, jak nenápadně muži nabídnout obchod a zároveň nedat najevo, jak vzácná ta věc je.

,,Jestli pro tebe hledá světlonošku, staví se tím do poměrně nepříjemné pozice. To musel být pořádný obchod," konstatoval Chris.

,,Chce něco pro svého syna, co on sám nemůže sehnat, ale já ano," odvětila jsem.

,,Ukrást?" zvedl Chris obočí.

,,Ne, za koho mě máš?"

Chris se zasmál. ,,Jistě... Omlouvám se, pokud jsem tě urazil."

Ušli jsme několik kroků v tichu. Poslouchala jsem kroky svých bot a zvuky vody v kalužích, když jsem do nich došlápla. Přemýšlela jsem, co mu odpovědět. ,,Lidé se ve mně často mýlí," řekla jsem nakonec.

,,Jistě, slečno Rollins, úplně klameš pohledem."

Protočila jsem oči.

Další ticho. Nikoli trapné, ale příjemné. Byli jsme prakticky dva cizí lidé, kteří se dnes viděli poprvé. Nevěděli jsme o sobě navzájem skoro nic, jen to, že spolu teď budeme trávit dost času, protože si to osoba, kterou potřebuju na své straně, přeje.

,,Jsi ohňostrůjce, že?" zeptal se zničehonic Chris.

Jen jsem přikývla a šla dál.

,,Ivan říkal, že nepotřebuješ křesadlo, abys vyvolala oheň," pokračoval.

,,Hm...," potvrdila jsem. ,,Vím, že je to neobvyklé, ale nechápu, co s tím všichni máte."

,,Není to neobvyklé, mělo by to být nemožné," namítl Chris. ,,Podstata malé vědy u ohňostrůjců je..."

,,Přestaň," zarazila jsem ho. ,,Tohle vím. Měla jsem učitele, který zběhl z Druhé armády." Jmenoval se Alexij. Byl to vlnostrůjce, takže otci přišlo logické ho najmout. Jeho voda by v případě problémů můj oheň uhasila. Alexij nikdy nepochopil, jak moje moc fungovala, ale přišel na to, že většinu svých schopností potlačuju, ale už pro ně nedokáži sáhnout, když jsem v nouzi. Tak to bylo tenkrát, když na předposlední jednání bossů Ketterdamu vtrhla Městská hlídka. Připadalo mi to, jako by se to odehrálo před několika lety, ale ono to bylo stále jen pár měsíců.

,,Oh... jistě," přikývl Chris. ,,Takže jsi měla učitele grišu?"

,,Jo," zabručela jsem. ,,Zjišťuješ informace pro svého pána?"

Chris uhnul pohledem. ,,Jsi zvláštnost, stejně jako on nebo Alina Starkov, ta holka, co hledáš."

,,Já vím."

,,Nemusí to být nic... Můžeš být jako Žeňa." Když si všiml mého zmateného pohledu rychle dodal: ,,To je krejčová, umí ti změnit obličej, tvar barvu, všechno... A tohle všechno umí i s celým tělem."

,,Mluvíš o tom, jako by to bylo něco hrozně neobvyklého," poznamenala jsem.

,,Taky že je."

,,Zas tak moc to být nemůže," zavrtěla jsem hlavou. Odmítala jsem fakt, že bych mohla mít čistě náhodou jako svého nejbližšího spojence někoho, kdo je tak moc vzácný griša.

,,Proč ne?"

,,Taky jednu znám."

,,Pochybuju. Zřejmě to bude jen dobrý korporálčik," podotkl Chris. ,,Taky to umíme."

,,Neumí ty vaše věci. Jediné, co jí jde, je měnění předělávání těla," pokrčila jsem rameny.

Chris zastavil. Podívala jsem se na něj. ,,Co je?"

,,Měla bys ji přivést," navrhl.

,,Ani omylem," zamítla jsem. Jen přes moji mrtvolu, chtěla jsem dodat. To, že Meredith tady zůstala, ještě neznamenalo, že ji přivedu přímo Temnyjovi pod nos. Stačilo, že jsem se jeho vlivu vystavila já.

,,Žeňa ji určitě ráda uvidí. Co ty víš, třeba si budou rozumět," pokrčil rameny. ,,Nemůžeš jim bránit."

,,Můžu jí o tom říct a nechat ji, aby s tou informací naložila, jak uzná za vhodné. Víc nehodlám udělat."

Chris se zazubil. ,,To bohatě stačí, slečno Rollins."

Zastavila jsem před hospodou, kde jsem se minule setkala s Ethanem. Bylo za pět minut půl druhé odpoledne. Za pět minut jsme se s Ethanem měli sejít.

,,Jsme tady, Daltone," řekla jsem Chrisovi a vešla dovnitř. ,,Můj kontakt tu bude každou chvíli."

Chris přikývl. Posadili jsme se do rohu místnosti na nejzapadlejší místo a čekali jsme.