War of Ketterdam

#6

Natáhla jsem k Duchovi Ketterdamu ruku. ,,Vzduch je čistý." Duch Ketterdamu se vytáhl do okna. Stáli jsme v Annieině pokoji. Položila jsem ruku na rukojeť pistole a vytáhla ji z pouzdra. Rozhlédla jsem po pokoji. Knihovna, klavír, pracovní stolek.

,,Postarej se o ni," kývla jsem směrem k Annie.

Přešla jsem ke stolu a natáhla si rukavice. Pomalu jsem přejela prsty po kovové hraně stolu. V rohu stolu stál sloupec knih. Vzala jsem do ruky horní a prolistovala ji. Nic zajímavého, jen příběhy. Otočila jsem židli u stolu a posadila se na ni. 

,,Vážně si sedneš a budeš čekat?" zvedl obočí.

,,Proč ne?" pokrčila jsem rameny. ,,Prostě jí uspi, ať odsud můžeme zmizet."

Dokázala jsem si představit, jak Duch Ketterdamu ve tmě protočil oči. Přejela jsem po krempě klobouku. Duch Ketterdamu se nahnul k Annie.

,,Můžeš mi rozsvítit," požádal mě.

Luskla jsem prsty a na dlani se mi roztančil plamínek ohně. ,,Stačí?"

,,Bohatě," přikývl a vytáhl z kapsy kus látky s omamnými látkami. Přehodila jsem si nohu přes druhou a opřela se o opěrku židle. Tohle je za moji matku, Annie Jane Shine.

Duch Ketterdamu přiložil Annie kapesník k ústům. Několikrát sebou škubla, než upadla do bezvědomí. Z chodby se ozvaly kroky. Neznatelným pohybem ruky jsem zhasla oheň. Duch Ketterdamu zůstal stát bez pohybu na místě.

,,Slečno Shine?" ozvalo se zvenku. ,,Spíte?"

Duch Ketterdamu se na mě ohlédl. Přiložila jsem si prst ke rtům, aby byl ticho. Pomalu jsem vstala a došla ke dveřím.

,,Posílá mě váš otec," pokračovala žena venku. ,,Prý zítra s ním jdete na tržiště."

Ozvalo se cvaknutí kliky a služebná vešla dovnitř. Z toho mála světla, které vydával plamínek ohně v lucerně, kterou, jsem poznala, že jí může být kolem čtyřicítky. Pohybem ruky jsem ztlumila svit ohně.

,,Co s tím krámem je?!" zanadávala tiše. Pak si uvědomila, kde je. ,,Slečno Shine? Nevzbudila jsem vás?"

Zavřela za sebou dveře. V tu chvíli jsem byla na nohou a pod krkem jí držela nůž.

,,Už ani slovo," zašeptala jsem jí do ucha. Neznatelně přikývla. ,,Jméno?" 

,,Isabela Jengins," zašeptala. Celá se třásla.

,,Výborně, uděláš, co ti řeknu a přežiješ, ano?" pokračovala jsem.

,,Jistě," nadechla se.

,,Jonathane, dostaň ji odsud," kývla jsem k oknu.

Duch Ketterdamu se přehodil Annie přes rameno jako pytel brambor a vylezl oknem. Chvíli jsem počkala, aby měl čas se dostat co nejdál.

,,Potřebuju nechat zprávu," řekla jsem služebné.

,,Vyřídím cokoli," odpověděla.

,,To ráda slyším," pousmála jsem se. Ostří mého nože se zabořilo do ženina krku. Na rukou jsem ucítila teplou lepkavou krev. Isabela Jengins... Zůstane tady jako ten nejlepší vzkaz. Vzkaz, že jsem ochotna pro svoji věc, obětovat cokoli. Kohokoli. Pustila jsem tělo služebné a to se zhroutilo na zem. Zastrčila jsem nůž zpátky do pouzdra na stehně. Vytáhla jsem ze skříně hedvábný kapesníček a otřela si do něj ruce. Narůžovělá látka se zbarvila do ruda. Luskla jsem prsty a látka na dlani shořela na popel.

Vylezla jsem z okna. Duch Ketterdamu na mě pod stromem nečekal. Přesně podle plánu. Měli jsme se sejít v kanále a pokračovat dál spolu podzemními chodbami až do Dělnické čtvrti, do domu, kde Meredith s Erikem všechno připravili.

Konečně jsem zase stála na zemi. Rozběhla jsem se k plotu.

Ulevilo se mi, když jsem přelezla vysoký plot a mohla se vydat zpátky do ulic. Dnešní noc byla zatím úspěšnější, než jsem čekala, ale bylo příliš brzy na to říct, že jde všechno podle plánu...