War of Ketterdam

#10

Věděla jsem, že když zastavím bude to můj konec. Nedopřála jsem si ani čas na nádech. Doběhla jsem na konec ulice, vytáhla jsem se na balkón. Střecha by mi mohla poskytnout bezpečný úkryt, kdyby se mi tam povedlo dostat.

Moje plíce se sevřely. Došel mi čas, který jsem získala tím, že jsem grišovi zmizela z dohledu. Prorazila jsem loktem okno. Lidi, kteří tu bydlí se asi budou ráno divit, proč mají rozbité okno, ale co. Zas tak neobvyklé to v Ketterdamu nebylo. Až na to, že těmhle lidem nic nezmizí. Neměla jsem čas prohrabávat jim zásuvky. Prošla jsem bytem až na druhý konec a otevřela okno. Tím jsem vylezla zpátky do chladné noci. Vzhlédla jsem k nebi, kde stále svítil měsíc s hvězdami. Dopřála jsem si rychlý nádech a začala šplhat nahoru na střechu.

Schovala jsem se za komín a popadala dech. Zkontrolovala jsem náboje v pistoli. Devět. A v kapse kabátu jeden zásobník se dvanácti. S tím válku nevyhraju. Možná bych se díky tomu mohla zbavit toho griši a pak si budu muset najít zdroj kulek.

Srovnala jsem si klobouk na hlavě a vydala se po střeše pryč. Netušila jsem, že všechny plány a ostatní věci můžou jít do háje tak rychle. Stačilo pár hodin a všechno, na čem jsme posledních pár měsíců dělalo, se rozplynulo.

Na ulici pode mnou vešel muž. Dlouhá kefta mu povlávala kolem nohou. Ve tmě jsem nerozeznala barvu. Na zlomek vteřiny jsem se ohlédla. Zvedl ruce nad hlavu. Napadla mě naprosto nejzoufalejší věc, kterou jsem mohla udělat a kterou by udělal jenom největší blázen. Třikrát jsem vystřelila, ale kulky zazvonily o střechu. Takže tu je i větrostrůjce. To jde po mě Druhá armáda?! Pokud vím, kromě zabití těch velvyslanců jsem proti Ravce nic nepodnikla, ale Ravka byla příliš oslabená na to, aby podnikla tak riskantní tah jako zaútočit v Ketterdamu, a riskovala odplatu Kerchu.

Doběhla jsem až na okraj střechy. Nebylo kam jít a na další budovu to bylo příliš daleko na to, abych to skočila. Neměla jsem čas na to, abych slezla dolů a zase vylezla nahoru a poslední, co jsem chtěla, bylo nechat se chytit.

Z druhé ulice se ozvalo hvízdnutí. Mezi koši s odpadem stál muž v dlouhé kabátu. ,,Chytíme tě!" zavolal. ,,Skoč!" Jeho hlas jsem znala. Před rokem a půl jsem se s ním scházela v přístavu kvůli informacím, které lodě potopil a z toho jsem usuzovala, do čeho investovat.

Neměla jsem zrovna čas na výběr. Otočila jsem se ke grišovi. Připojili se k němu dva další, ale měli špatný úhel. Nadechla jsem se a rozběhla se k díře. Pak jsem ucítila vítr, jak zpomalil můj pád a já mohla v klidu dopadnout na nohy.

Vydala jsem se k muži. Ryšavé vlasy mu padaly padaly do očí, i když jsem moc dobře věděla, že to není jeho přírodní barva. Na sobě měl tmavě zelený kabát.

,,Sturmhonde, jsi poslední, koho bych tu čekala," řekla jsem.

,,Gaio," přikývl, ,,víš, že je nebezpečné toulat se ulicemi Ketterdamu sama, když se tu potulují takoví lidé."

Protočila jsem oči.

,,Právě jsem ti zachránil život, co třeba poděkovat," pousmál se.

,,Až budu v bezpečí, tak možná," pokrčila jsem rameny.

,,Stejná jako vždy," odvětil.

Vydali jsme se ulicí pryč. Několikrát jsem se ohlédla, abych se ujistila, že za námi nejsou moji pronásledovatelé.

,,Měla by ses uvolnit," doporučil mi Sturmhond. ,,Napětí neprospívá zdraví."

,,To smrt taky ne," odvětila jsem. Sedm dní...

,,To je sice pravda, ale v tomhle stavu nic nevymyslíš," trval na svém.

,,Vždycky něco vymyslím," položila jsem ruku na zbraň. Šest nábojů a jeden zásobník.

,,V tom případě si rád poslechnu, jak si chceš poradit s Temnyjovými vojáky?" zvedl obočí.

Rozesmála jsem se. ,,Proč by šel zrovna po mně? Nejsem jeho podělaná světlonoška. Nikdy jsem ho neviděla a radši se mu budu vyhýbat obloukem, aby mě nenaverboval."

,,Dokážeš ji najít?" odpověděl Sturmhond otázkou. ,,Alinu Starkov?"

,,Ne," zalhala jsem. Kdybych chtěla, našla bych ji. Nikdo, kromě Temnyje, nemohl jen tak zmizet ze zemského povrchu a jestli Sturmhond mluvil pravdu a ti grišové byli jeho vojáci, tak ani o ne. Byla jsem si jistá, že světlonoška za sebou nějakou stopu, jak ji najít, nevědomky nechala, jen jsem neměla čas na to ji hledat. ,,Ne, nedokázala."

,,Na kolik procent je to pravda?"

,,Nemám zájem se míchat sraček Ravky," odsekla jsem. ,,A tobě by to mělo být jedno stejně jako mě."

Natlačil mě na zeď a pod krk mi přiložil nůž. ,,Varuju tě... Jestli mu pomůžeš, tak..."

,,Tak co, Nikolaji?!" zašeptala jsem, aby to nikdo jiný neslyšel. ,,Budeš si muset na mě najít páku, abys mi mohl vyhrožovat."

,,Právě jsem ti zachránil život," odvětil.

,,To není tak úplně pravda," odstrčila jsem ho. ,,Podle toho, co jsi říkal, mě Temnyj potřebuje živou, abych mu našla světlonošku. Nezachránil jsi mi život."

,,Zničil celý město. Pohltila ho Vrása," rozhodil rukama.

,,A?" pokrčila jsem rameny. ,,Podívej, Sturmhonde, Veličenstvo, Nikolaji nebo jak ti mám sakra říkat... Mně je naprosto jedno, co se děje u vás v Ravce, dokud to nezasahuje do byznysu."

,,A zabila jsi ravské vyslance proč?" zvedl obočí.

,,Abych udělala Obchodní radě problémy," vysvětlila jsem. ,,Jak určitě víš, začala jsem válku, kterou nemůžu vyhrát."

,,Můžeš, kdybych měl sázet, vsadím všechno, co mám na tebe," poplácal mě po rameni. Tohle jsem přesně potřebovala slyšet, ale poslední, kdo mi něco takového řekl, skončil mrtvý. ,,Teď mi řekni, co dělám tak špatně, že jsi mě poznala," pokračoval.

,,Máš přízvuk," odpověděla jsem bez váhání. ,,Slabý, ale je tam... Držení těla, ani kapitán nejlepší lodi nechodí tak vzpřímeně, jako šlechtici. Dalo mi to zabrat, ale zjistila jsem, že útoky vedeš proti všem lodím kromě ravských... Pak je tu chybějící bratr korunního prince Vasilije, říká se, že miloval dobrodružství. Není větší adrenalin, než být pirátem."

,,Korzárem," opravil mě automaticky.

,,Když si všechno spojíš, Sturmhonde, není to tak těžký," pousmála jsem se. ,,Měl bys být opatrnější."

,,Můžeš mi slíbit, že se to nikdo nedozví? Zničilo by to moji kariéru."

,,Kariéru korzára?" zapochybovala jsem. ,,Prozatím je tvoje tajemství u mě v bezpečí, ale..."

,,Ale?" zarazil mě Nikolaj.

,,Nemůžu ti slíbit, že ho za správnou cenu neprodám."

,,Dám ti třikrát víc než kdokoli nabídne," navrhl.

,,Vyhraj pro mě tuhle válku," ušklíbla jsem se. ,,Třikrát."

,,Mám jenom svoji posádku, jak bych mohl porazit Obchodní radu Ketterdamu?"

,,Sturmhonde... Tohle je jediná cena, za kterou jsem ochotná prodat tvoje tajemství."

,,A tu válku si plánuješ vyhrát sama, což znamená, že moje úžasná královská identita je v bezpečí."

,,Líp bych to neřekla," přikývla jsem. ,,Musím jít. Mám s někým sraz." Byla jsem ráda, že jsem poslala Meredith sledovat Annie Shine, kdyby ne, skončila by stejně jako Duch Ketterdamu a nebyla jsem si jistá, jestli bych se s tím dokázala vyrovanat, i když nejspíš by mi nic jiného nezbývalo.

,,Ani na chvíli si nedopřeješ oddech," pokýval hlavou Nikolaj.

,,Není čas na oddech, když jsi ve válce. Pro případ, že bys byl král, tak si to pamatuj, Sturmhonde," zahnula jsem vpravo a on šel rovně dál.

,,Bylo hezké tě zase jednou vidět, slečno Rollins," zavolal za mnou.

,,Výsosti," vysekla jsem mu poklonu a vydala se dál svojí cestou do Morgue.