War of Ketterdam

#7

Duch Ketterdamu přivázal Annie k židli. Zkontrolovala jsem, jestli jsou provazy dostatečně upevněny. Měli jsme času dost. Sedla jsem si na zaprášený stůl v rohu místnosti a vytáhla z pouzdra na stehně nůž. Převrátila jsem ho několikrát v ruce.

,,Vzbuď ji," kývla jsem na Ducha Ketterdamu.

Přikývl. Vzal do ruky kýbl s vodou. Ozvalo se zabouchání na staré železné dveře na dům, kde jsme byli. Erik s Meredith je tam před pár dny nechali přidělat, aby nás nikdo nerušil. Sáhla jsem k pasu pro pistoli. Duch Ketterdamu položil kýbl s vodou a vzal si do ruky nůž. Ohlédla jsem se na Annie. Hlavu měla skloněnou. Stále byla pod vlivem omamných látek. Namířila jsem pistoli na dveře.

,,Otevři," kývla jsem Jonathana Biliese.

,,Jsi si jistá?" podíval se na mě.

,,Naprosto," přikývla jsem.

Duch Ketterdamu položil ruku na kliku a se zavrzáním je otevřel. Za dveřmi stála červenovlasá dívka. Na tváři měla krvavý šrám.

,,Silene?" zvedla jsem obočí a sklonila pistoli.

,,Kdo to je?" chtěl vědět Duch Ketterdamu.

,,Silene Garcia, nejmladší z Ostrých racků," vysvětlila jsem.

,,Dostali je všechny," zašeptala. Pomohla jsem jí dovnitř a dovedla ji k volné židli. ,,Mají Luka a další..."

,,Cože?" nechápala jsem. ,,Co se stalo?"

,,Van Eck a Jack Shine...," dostala ze sebe. ,,Přišli se vším, co měli. Všichni strážníci... Byl to masakr. Utekla jsem díky Lukovi. Řekl, že svoje lidi samotné nenechá."

Opřela jsem se o zeď. ,,Chceš mi říct, že Ostří racci neexistují?"

Silene sklopila pohled. ,,Měla jsem zůstat. Jsem zbabělec..."

Ohlédla jsem se na Ducha Ketterdamu. ,,Jak dlouho bude ještě spát?"

,,Když se vzbudí, můžu ji zase uspat," odpověděl.

Vytáhla jsem z kapsy čistý bílý kapesník a podala ho Silene. ,,Na obličej."

Pomalu si ho ode mě vzala. ,,Luke řekl, že tě mám najít. Šla jsem do Sídla, ale Erik mi řekl, že máš práci jinde." Silene si setřela krev z tváře. Celou dobu jsem ji sledovala. Jestli van Eck udeří plnou silou na jeden gang, postupně naši alianci zlikviduje bez sebemenšího problému.

,,Co s nimi bude?" zvedla ke mě dětské oči Silene. Neznala jsem její příběh, ale věděla jsem, že dělá kapsářku. Byla malá, nenápadná. Od takové dívky nikdo neočekává, že ho obere o všechno, co u sebe má.

,,Netuším," zavrtěla jsem hlavou. ,,Nejspíš je zavřou do Morny." Bláhová naděje. Byla jsem si celkem jistá, že je buď odvezou někam pryč, nebo pověsí, když to královna dovolí, o čemž jsem nepochybovala. Vyvolávali jsme nepokoje, obsadili centrum obchodu... Každý panovník by nás dal zabít.

,,Jsi si jistá, že to byla jen Městská hlídka?" ozval se Duch Ketterdamu.

,,Kdo jiný by to byl?" nechápala Silene.

,,Vojáci," zadíval se oknem ven.

,,Vojáci?" ověřila jsem si, jestli slyším dobře.

,,Jistě," potvrdil. ,,Pojď sem."

Několika rychlými okny jsem došla k němu. Rukou v černé kožené rukavici jsem odsunula kdysi asi krásnou záclonu, která byla dnes pokrytá prachem a prožraná hmyzem. Kolem našeho domu proběhli muži v uniformách. I ve tmě jsem poznala, že nepatří Městské hlídce.

,,Poslali proti nám armádu," zalapala jsme po dechu.

,,Ne," zavrtěla hlavou Silene. ,,Znova už ne."

,,Znova?" podívala jsem se na ni.

,,Odvedli bratra," vysvětlila. ,,Už jsem ho od té doby neviděla. Nevím, kde je, ani co mu udělali."

Zadívala jsem se na Annie Shine. Měla jsem jedno rukojmí, oni měli celý gang. Nevymění Ostré racky za dceru člena Obchodní rady. Ne, když to má tady na povel armáda a pro ni bude na prvním místě nás dostat. Až teď jsem si uvědomila, že nás Annie Shine dostala všechny na šibenici. Když se se mnou chtěla sejít, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že mi v tu noc bodne do zad nůž. Že Barrelu bodne nůž  do zad. Od té doby jsme krváceli a byla otázka času, než padneme.

,,Opustím Ketterdam," prohlásil Jonathan. ,,Je mi jedno, jestli mě zabiješ, ale Andrea s Marcusem v tomhle městě dál nebudou."

,,Nemůžeš opustit Ketterdam, ne teď,"  zavrtěla jsem hlavou.

,,Podívej se ven," ukázal na okno. ,,Sakra, podívej se, co jste udělali. Co jsi udělala z Ketterdamu. Zabili ti mámu, chceš pomstu, ale tohle není cesta!"

,,Tady nejde o moji matku," odsekla jsem. ,,Je to válka o přežití."

,,Jak to začalo?" zeptal se.

,,Věřila jsem nesprávnému člověku," zadívala jsem se na Annie. Kdyby nepřišla... Nic by se nezměnilo. Van Eck by to kdykoli mohl hodit na Jacksona. Vyvlékl by se z toho a zase by po nás šel.

,,Jestli máš tohle bojovat, potřebuješ silné spojence," řekl. ,,Až je budeš mít, klidně budu pokračovat, ale ne teď."

,,Kde je mám podle tebe sebrat?" zvedla jsem obočí.

Poplácal mě po rameni. ,,Vím tohle," naklonil se ke mně. ,,Neznám tě dlouho, ale vím tohle... Vždycky dostaneš, co chceš. Tak tě vychovali, ne?"

Přikývla jsem.

,,Kdybych měl sázet, vsadím na Barrel," pokračoval. ,,Ale nemůžu hazardovat se životy mých kmotřenců."

Opřela jsem se o zeď. ,,Na venkově máme vilu. Jako malá jsem tam trávila s mámou hodně času. Celoročně je tam pár lidí, kteří ji hlídají. Můžu tam Marcuse s Andreou poslat, dokud se situace nezklidní."

,,Jaký je rozdíl, že budou ve městě nebo mimo město?"

,,O tom domě ví jenom pár z Lítých šelem, kteří tam jezdí hlídat," řekla jsem. ,,Budou tam v bezpečí."

,,Celý den zavření v domě?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Je k tomu velký pozemek... Ve stájích máme koně. Stará se o ně jeden starší muž, který mě na nich naučil jezdit. Milovala jsem to tam."

,,Už ne?"

,,Nemám čas," vysvětlila jsem. ,,Byla jsem důstojník, teď jsem boss. Musím být v Ketterdamu pořád."

Chvíli jsme oba mlčeli. Duch Ketterdamu si zřejmě v hlavě srovnával, co mu nabízím. Silene seděla na židli a snažila se dostat z tváře zaschlou krev.

,,Dobře," souhlasil nakonec. ,,Pošli je tam, ale mám jednu podmínku..."

,,Jakou?"

,,Když ostatní budou chtít, necháš je jít s Andreou a Marcusem."

,,Fajn," natáhla jsem k němu ruku. Duch Ketterdamu mi ji stiskl. Bylo dohodnuto.

,,Vzbuď ji," kývla jsem na Annie. ,,Je načase zjistit, do jaký díry chtějí Luka hodit."

Znovu zavrzaly dveře. Vytáhla jsem z pouzdra pistoli a namířila ji na dveře. Silene udělala to samé a Duch Ketterdamu vytáhl nůž. Ve dveřích stála Meredith. Blonďaté vlasy se jí lepily ke krvavé ráně na hlavě. Přes obličej se jí táhla ošklivá rána.

,,Gaio... Je mi to líto," zašeptala. ,,Dostali nás."